KOMENTÁŘ | Bezpečnostní aparát Úřadu vlády pod vedením Tünde Bartha půl roku nezjistil, že nahrávací zařízení nalezené ve střeženém jednacím sále ztratil ministr Boris Šťastný. Přihlásil se až po textu Seznam Zpráv. Šťastný si z celého bezpečnostního průšvihu dělá na sítích legraci.
Rozuzlení přišlo rychle a s úsměškem. K nahrávacímu zařízení, které uklízeči našli v lednu v jednacím sále vlády a které pak měsíce leželo v šuplíku sekretariátu vedoucí Úřadu vlády ČR Tünde Bartha, se přihlásil ministr pro sport, prevenci a zdraví Boris Šťastný (Motoristé).
„Chtěl bych poděkovat redakci Seznam Zprávy, za dnešní článek jako ze špionážního thrilleru, o nalezeném nahrávacím zařízení na Úřadu vlády. Je to totiž můj obyčejný AI záznamník, kterým si přepisuji své poznámky a projevy, který jsem si koupil v Alze a před pár měsíci jsem ho někde ztratil. A díky tomuto článku jsem konečně zjistil, kde je!!! (smích). Hluboce se omlouvám Seznam Zprávám, že jsem jim zkazil novou aféru Watergate,“ uvedl Šťastný.
Na první pohled je to možná úsměvná historka. Jenže ministrův výrok ve skutečnosti neoslabuje kritiku, ale naopak ji potvrzuje. Ukazuje, že bezpečnostní režim na Úřadu vlády zjevně nefunguje tak, jak by veřejnost od nejstřeženější budovy exekutivy očekávala.
Nejtvrdší fakt v kauze není, čí to bylo. Je to tohle: bezpečnostní aparát spadající pod Babišovu pravou ruku Tünde Bartha za půl roku nedokázal vypátrat ani to, že majitelem nahrávacího zařízení nalezeného ve střeženém jednacím sále vlády je přímo ministr. Přihlásil se až na základě článku investigativních novinářů Lukáše Valáška a Kristiny Cirkové ze Seznam Zpráv.
Analytik Michal Škop upozorňuje na mnohem závažnější věci. „Otázka je, kam všude byla jednání posílána?“ napsal na sociální síti X. Připomněl, že zařízení Plaud využívá americké modely umělé inteligence, a podle něj tak není zcela jasné, jak je s pořízenými daty nakládáno ani zda nemohou být využívána k dalšímu vývoji AI. Současně upozornil, že hardware je vyráběn v Číně a jeho fungování nelze nezávisle ověřit. Podle Škopa jsou právě kvůli podobným nejasnostem AI záznamníky problematické pro použití v citlivých profesích, například v advokacii nebo zdravotnictví.
Připomeňme si průběh celé věci. Přístroj skončil v šuplíku v sekretariátu Tünde Bartha. Sama šéfka úřadu i oddělení IT a bezpečnosti se o nálezu dozvěděly až po týdnech. Nejdřív se prý čekalo, jestli se o chytré zařízení s připojením na internet někdo nepřihlásí. Nález přístroje ale ani potom nikdo nenahlásil policii ani tajným službám. Nikdo tudíž neprovedl analýzu jeho obsahu.
Stačilo obejít zhruba patnáct lidí, kteří v této místnosti jednají nejčastěji. Majitel zařízení mohl být znám během jediné hodiny. Nikoho to nenapadlo. Bezpečnostní mechanismus, který má chránit srdce vlády, tak nakonec zastoupily uklízečky a jeden investigativní článek.
Špionážní thriller opravdu ne. Zato něco horšího
Vezměme Šťastného verzi úplně vážně, slovo od slova. Znamená to, že člen vlády si do místnosti, kde kabinet jedná i o utajovaných věcech, přinesl chytré nahrávací zařízení, které zvuk umí odesílat na internet do cloudu a nechává ho zpracovat umělou inteligencí. A pak ho tam ztratil.
Ta místnost se pravidelně prohledává, jestli v ní někdo nenastražil odposlech. A přesto v ní podle ministra Šťastného ležel přístroj, který přesně tohle umí. Jen s tím rozdílem, že si ho tam přinesl sám člen Babišovy vlády. Pravidla přitom účastníkům jednání vlastní záznam nedovolují. Šťastný netvrdí, že pravidla porušil úmyslně. Pokud ale do jednacího sálu přinesl zařízení schopné pořizovat záznam a následně ho tam ztratil, z hlediska bezpečnostních rizik je výsledek obdobný.
Seznam Zprávy se ministra zeptaly na to podstatné: jestli si takto nahrával i jednání vlády a jestli ztrátou přístroje nemohlo dojít k úniku citlivých informací. Neodpověděl. A dokud paměť zařízení nikdo odborně neprozkoumal, nemůže nikdo, ani mluvčí vlády Karla Mráčková, seriózně tvrdit, že žádné riziko nevzniklo. Takový závěr bez technického rozboru zařízení nelze spolehlivě učinit.
Selhání konkrétních lidí
Ono selhání není anonymní. Je jím sekretariát a bezpečnostní aparát Úřadu vlády pod vedením Tünde Bartha. Tam padlo rozhodnutí uložit cizí nahrávací zařízení do šuplíku místo jeho nahlášení. Tam padlo rozhodnutí nepřizvat ochrannou službu policie ani tajné služby. Tam padlo rozhodnutí nedělat forenzní analýzu, kterou bezpečnostní experti u takového nálezu doporučují.
Bartha se brání tím, že vláda v den nálezu nezasedala a že se v místnosti nekonalo režimové jednání. Jenže to nevysvětluje podstatu problému. Nikdo se neptá, jestli se v tu dobu probíralo státní tajemství. Ptáme se, proč instituce, jejímž úkolem je chránit nejcitlivější prostor vlády, zareagovala na neznámé nahrávací zařízení, jako by šlo o zapomenutý deštník v tramvaji. Na dotaz, proč nedala techniku prozkoumat a proč majitele nehledala ani mezi ministry, Bartha mlčí.
Úsměšek místo odpovědnosti
Místo vysvětlení přišla ironická reakce na adresu novinářů. Ne omluva, ne vysvětlení, jak je něco takového vůbec možné, ale žertík na účet novinářů, kteří s informací o nálezu přišli. Jen posměšné poděkování, že ministrovi pomohli najít ztracenou věc.
Opoziční člen sněmovního výboru pro bezpečnost Jan Bartošek (KDU-ČSL) to na rozdíl od vlády bere vážně. Mluví o vážném bezpečnostním selhání. „Korunu všemu nasazuje, že si odposlechové zařízení u sebe nechala Tünde Bartha (neboli nová Jana Nagyová), která dostala medaili od Viktora Orbána. Kdo přijde o prověrku? Kdo selhal?“ uvedl. Chce to řešit přímo s premiérem Babišem.
Vzorec, který u Šťastného už známe
Není to přitom poprvé, co ministr reaguje na nepříjemná zjištění podobným způsobem. V červnu redakce NašeTéma.cz upozornila na spornou prezentaci statistik jeho příspěvků na sociálních sítích. Ministr tehdy mluvil o grafické stylizaci a později se omluvil.
Je to podobná reakce jako teď. Objeví se nepohodlný fakt, ministr ho nejdřív zabalí do neškodně znějícího vysvětlení a pak z něj udělá vtip. Účet za bezpečnostní selhání se tak mění v roztomilou historku o roztržitém politikovi s tím, že se Watergate nekoná.
Seznam Zprávy se nemají za co omlouvat. Popsaly důležitý fakt. V chráněné místnosti se našel cizí nahrávací přístroj, nikdo ho nenahlásil, kam měl, a úřad ho odložil jako neproblematický, aniž ho dal prozkoumat bezpečnostním složkám státu. Že se majitelem nakonec ukázal být roztržitý ministr Šťastný a ne agent cizí moci, mění žánr příběhu, ne jeho samotné jádro.
Celá kauza odhalila možné bezpečnostní nedostatky Úřadu vlády. Příště nemusí jít o zapomenutý ministrův nahrávací přístroj, ale o zařízení, které tam někdo zanechá úmyslně. Stát by měl být připraven takové riziko odhalit dřív než po půl roce.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: „Pane Babiši, jste ubožák.“ Černochová viní premiéra ze lži o výdajích na obranu
