KOMENTÁŘ | Ministr zahraničí Petr Macinka (Motoristé) se snažil prosadit, aby prezident Petr Pavel nefiguroval v hlavním programu summitu NATO v Ankaře. Nakonec stačilo jediné osobní pozvání z Ankary. Turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan Pavla osobně pozval na neformální večeři lídrů a několikaměsíční spor tím dostal pro Babiše a Macinku nečekaný šach mat. Zůstane po něm řada fotografií s Pavlem na summitu NATO, které obletí svět.
Jestli v celé kauze existuje okamžik, který vystihuje její absurditu, pak nastal v úterý ráno. Krátce před odletem na summit NATO ministr zahraničí Petr Macinka na kbelském letišti před novináři prohlásil, že program prezidenta Petra Pavla nezná, a s patrným sarkasmem mu popřál, aby si z Turecka přivezl „spoustu fotografií“. Jenže sotva tato slova dozněla, přišel obrat. Prezident před odletem oznámil, že se neformální večeře lídrů zúčastní na osobní pozvání tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana. Ve chvíli, kdy se zdálo, že má Macinka s Babišem situaci pod kontrolou, rozhodlo jediné prohlášení jinak.
Šéf diplomacie, který dlouhé měsíce usiloval o to, aby prezident v Ankaře chyběl, nakonec zjistil, že rozhodující slovo neměl ani on, ani Babišova vláda. Málokterá politická zápletka dokáže nabídnout tak ironickou pointu. To, co se mělo stát demonstrací vládní síly, během několika minut skončilo jako připomínka, že ve válce rozhoduje diplomacie.
Připomeňme si, o čem vlastně celý spor je. Jen těžko v něm hledat střet o směřování české zahraniční politiky nebo zásadní bezpečnostní otázky. Mnohem více připomíná osobní válku proti Hradu, který postupně zastínil to podstatné, tedy jak má Česká republika na summitu NATO vystupovat.
Roztržka se naplno rozhořela na přelomu ledna a února, kdy vyšly najevo SMS zprávy, v nichž Macinka tlačil na prezidenta kvůli nejmenování Filipa Turka ministrem. Od té chvíle se přenesl z uzavřených jednání do veřejného prostoru a postupně přerostl v otevřený střet mezi Hradem a ministerstvem zahraničí. Když Pavel trval na účasti na summitu NATO, obrátil se na Ústavní soud kompetenční žalobou. Macinka ji označil za „pokus o ústavní puč“. Ústavní soud však předběžným opatřením rozhodl, že se prezident summitu účastnit bude.
Ani tím ale spor neskončil. Vláda Andreje Babiše dál hledala způsob, jak prezidentovu roli na summitu co nejvíce upozadit. Podle Macinky má Pavel při středečním jednání Severoatlantické rady sedět až ve druhé řadě za premiérem, který českou delegaci vede. Těžko si představit výmluvnější symbol několikaměsíční války.
Jenže podobná politické usazení funguje jen tehdy, když ji podpoří i okolnosti. V tomto případě přišel pravý opak. Zatímco vláda řešila, kdo kde bude sedět, rozhodující tah udělal hostitel summitu. Jak poznamenal europoslanec Tomáš Zdechovský, nabízí se otázka, kdo premiérovi a ministrovi zahraničí v celé kauze vlastně radil.
Nejpozoruhodnější na celé věci je, že žádný z těchto střetů nemusel vzniknout. Prezident podle svých slov navrhoval jednoduchý kompromis. Program summitu si mohli rozdělit a každý se mohl zúčastnit jednoho z klíčových jednání. Vláda to odmítla a trvala na tom, že premiér bude na obou akcích. Výsledek? Prezident do Ankary stejně přijel. Česká republika tak místo jednotného postoje předvedla spojencům spor, jehož hlavním architektem je ministr zahraničí Petr Macinka.
„Místo toho, aby se vyhnuli konfliktu s prezidentem a rozdělili si role na summitu NATO, bude teď Babiš vypadat v Ankaře jako idiot,“ napsal europoslanec Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL) bez obalu. A pro NašeTéma na síti Threads dodal: „Poradci Babiše a Macinky musí být úplní kre*éni.“
Opozice si takovou příležitost k rýpnutí pochopitelně nenechala ujít. Bývalý premiér Petr Fiala (ODS) na síti X uvedl, že Babiš s Macinkou chtěli prezidenta ponížit, ale nakonec ztrapnili sami sebe.
Poslanec Marek Ženíšek (TOP 09) přidal ironickou poznámku, že Macinka „může mezitím zajít třeba na kebab“. A bývalý ministr zahraničí Jan Lipavský (ODS) stručně konstatoval, že je na prezidenta „pyšný“.
„Celá komedie kolem Ankary je jen msta malého mužika, co sedí na Ministerstvu zahraničí. Pane prezidente, přejeme vám šťastnou cestu a jsme rádi, že jedete,“ uvedla bývalá ministryně spravedlnosti Eva Decroix (ODS).
Ostrá byla i europoslankyně Danuše Nerudová (STAN). Podle ní ministr zahraničí poškodil zájmy vlastní země a skutečnost, že prezidenta musel na večeři lídrů pozvat až turecký hostitel, je vizitkou jeho selhání. Dodala, že „silný premiér by Macinku odvolal“.
Když se opozici nabízí podobně snadná příležitost komentovat dohranou šachovou partii, je jasné, kdo z daného střetu odchází jako poražený. Opozice si na vládě pochopitelně smlsla. Podstatnější ale je, že po Erdoğanově pozvání už Babišova vláda nemá čím argumentovat. Celý spor se v jediném okamžiku rozpadl. A také se ukázalo, kdo dnes ve vládě určuje tón zahraniční politiky. Na premiéra to tentokrát příliš nevypadalo.
Babiš opakovaně zdůrazňuje, že zahraniční politiku řídí vláda. To je bezpochyby fakt. Jenže podobné politické usazování funguje jen tehdy, když ho podpoří i okolnosti. A právě v tom se celý Macinkův osobní spor obrátil proti němu.
Zatímco se vláda přela s prezidentem o Ankaru, hlavním tématem summitu NATO jsou bezpečnost a obrana. Česká republika tak do Ankary nepřijela jako sebevědomý spojenec, ale jako země, která před spojenci řeší vlastní malicherný spor.
Macinka prezidentovi popřál, aby si z Turecka přivezl co nejvíce fotografií. To přání se zřejmě splní. Jen ne tak, jak si představoval. Nejsilnějším snímkem celého summitu totiž může být právě fotografie prezidenta u neformální večeře, u které podle Macinky neměl sedět. A ta obletí svět.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Jindřich Rajchl čelí žalobě od Seznamu. „Bude velké bavendo,“ prohlásil
