Europoslanec Filip Turek se ostře vymezil vůči politické scéně, označil politiky za pokrytce a panáky. Redaktor Milan Polák však v komentáři poukazuje na zásadní rozpor: Turek sám využívá stejné metody, které kritizuje, a dokonce se chlubí porušováním pravidel. Kde končí kritika a začíná pokrytectví?
„Máte pocit, že je v pořádku, že jsou v politice jen absolutní pokrytci a panáci (většinou neúspěšní mimo politiku!?) odtržení od reality, kteří z pravidla pro osobní prospěch vždy zásadně zaprodají veřejný zájem za svůj a lidé je neustále dokola volí znovu, dokonce přehlíží vše podstatné oplátkou za nepodstatný marketingový obraz?“ ptá se na sociálních sítích europoslanec Filip Turek (Motoristé sobě).
Tento výrok na první pohled působí jako spravedlivě rozhořčené zvolání vůči stavu české (a možná i evropské) politiky. Při hlubší analýze a v kontrastu s veřejně známým chováním samotného Turka se ale tato slova obracejí proti němu samotnému. Gól do vlastní branky? Těžko to nazvat jinak.
Obecná kritika bez konkrétní narativu
Výrok je ukázkovým příkladem rétoriky, která sází na silné emoce, ale postrádá jakoukoli konkrétnost. Turek ve svém příspěvku neuvádí žádné příklady „pokrytců“, neidentifikuje žádné konkrétní případy „zaprodání veřejného zájmu“ ani nedefinuje, co tímto výrazem míní. Vše zůstává v rovině vágních subjektivních dojmů a neurčitých obvinění. Právě tento styl komunikace je přitom častým nástrojem politiků, kteří se sami stylizují do role „alternativních“ nebo „antisystémových“ hlasů.
Kritika „marketingového obrazu“ je navíc paradoxní, přihlédneme-li k tomu, že sám Turek vděčí za svůj politický úspěch do značné míry právě výrazné sebeprezentaci na sociálních sítích. Ať už se jedná o záběry z rychlých aut, ostré slogany nebo drsnou pózu, jde o promyšlený obraz, který má oslovit specifickou skupinu voličů. Mluvit o pokrytectví ostatních, když zároveň on sám využívá ty samé nástroje, které ostatním politikům vyčítá, je ve své podstatě příklad onoho pokrytectví, které europoslanec Filip Turek tak silně kritizuje.
Odtržení od reality? Stačí pohled do zpětného zrcátka
Ještě vážnější je však kontrast mezi Turkovými slovy a jeho vlastním jednáním. Neuplynulo ani příliš mnoho času od chvíle, kdy zveřejnil selfie ze své jízdy na české a německé dálnici, na nichž tachometr jeho vozu mercedesu ukazuje rychlost přes 200 km/h. Zarážející na celé situaci nebyla jen samotná rychlost, ale i fakt, že si během jízdy pořizoval selfie a propagoval je na svém Instagramu. V České republice je přitom podle zákona o silničním provozu zakázáno držet během jízdy mobilní telefon. A byť v Německu na některých úsecích rychlostní limity neplatí, zákaz používání telefonu za jízdy tam platí rovněž.
V očích mnoha lidí se tak Filip Turek stylizoval ne do role obhájce veřejného zájmu, ale do role člověka, který dává najevo, že pro něj pravidla neplatí. Ať už právně nebo morálně. Pokud někdo opravdu reprezentuje zájmy občanů a snaží se hájit bezpečnost a odpovědnost, pak by měl jít příkladem – a ne se na sociálních sítích chlubit riskantním chováním, které ohrožuje ostatní účastníky provozu.
Kdo je vlastně „panák“?
Výraz „panák“, který Filip Turek použil, je urážlivý, ale zároveň nejasný. Je jím myšlen politik bez názoru? Loutka stranického aparátu? Či snad člověk, který nedosáhl úspěchu mimo politiku? V posledním případě je třeba si položit otázku, co Turek považuje za úspěch. Měří se politický úspěch počtem sledujících a lajků na Instagramu? Nebo snad rychlostí, kterou je možné vyvinout na německé dálnici?
Ve skutečnosti je politika náročným prostředím, kde úspěch nelze měřit jednoduše. Být dlouhodobě volen veřejností, vést odbornou agendu, prosazovat zákony či vyjednávat kompromisy – to vše jsou výzvy, které vyžadují kompetence, odpovědnost a odolnost. Ponižující paušalizace politiků jako neúspěšných „panáků“ nepomáhá věcné debatě ani posílení důvěry v demokracii.
Turek je také součástí politického systému, který kritizuje. Pokud by jeho tvrzení bylo pravdivé, musel by se sám označit za „pokrytce“ a „panáka“, což by podkopalo jeho vlastní kredibilitu. Realita je složitější – politici, včetně Turka, vstupují do politiky s různými motivacemi, a ačkoli někteří mohou selhat, jiní se snaží o skutečné změny.
Voliči nejsou hloupí
Filip Turek ve svém výroku zároveň naznačuje, že voliči jsou do značné míry obětí manipulace – že opakovaně volí nekompetentní politiky výměnou za „marketingový obraz“. Jenže to je jen další podcenění občanů, kteří mají právo volit na základě svých hodnot, zkušeností i priorit.
Volby nejsou jen soutěží reklamních kampaní na sociálních sítích. Jsou součástí demokratického systému, který stojí na důvěře a možnosti volby. A právě proto je nutné, aby ti, kdo se chtějí prezentovat jako alternativa, přicházeli s konkrétními návrhy – nikoli jen s generalizovanou kritikou a vychloubáním se na sítích, jak porušuje pravidla.
Turek tak obviňuje voliče, že volí na základě marketingového obrazu. Pokud ale sám komunikuje s veřejností, i on se uchyluje k politickému marketingu. Kritizovat voliče za ovlivnitelnost a přitom sám využívat komunikační strategie je nekonzistentní.
Odpovědnost nezačíná u ostatních
Je v pořádku kritizovat nedostatky v politickém světě. Je dokonce potřebné poukazovat na korupci, klientelismus a odtržení některých politiků od reality. Ale nelze to dělat z pozice člověka, který sám nerespektuje pravidla, používá stejný marketing jako ti, které kritizuje, a nabízí pouze emoce místo řešení.
Filip Turek tak svým výrokem vůbec neodhaluje pravdu o stavu politiky. Spíše nechává veřejnost nahlédnout do světa, kde se drsná slova střetávají s vlastní frustrací – a kde pokrytectví nemá jedno jméno, ale mnohdy začíná u těch, kdo na něj nejhlasitěji ukazují.
Ostatně tvrzení, že politici „vždy zásadně zaprodají veřejný zájem“, je přehnané. Politika je často uměním kompromisu, kde se střetávají různé zájmy. To, co Turek označuje za „zaprodání“, může být v některých případech pragmatickým rozhodnutím, které bere v úvahu širší kontext. Samozřejmě existují případy korupce nebo sobeckého chování, ale ty nelze automaticky připisovat všem politikům.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Filip Turek vs. fakta. Drtivá většina řidičů dodržuje pravidla, zní z ministerstva
