Pilotní studie publikovaná v časopise Frontiers in Allergy ukazuje, že psy lze naučit rozpoznávat pach traumatických reakcí v dechu. To by mohlo zvýšit účinnost asistenčních psů pro pacienty s posttraumatickou stresovou poruchou.
Na studii upozornil také web EurekAlert, který napsal, že citlivý psí čenich dokáže odhalit brzké varovné příznaky mnoha potenciálně nebezpečných zdravotních situací, jako je například blížící se záchvat nebo náhlá hypoglykémie. Vědci nyní nalezli důkaz, že asistenční psi by mohli být schopni vyčenichat i blížící se projevy posttraumatické stresové poruchy (PTSD). Naučili totiž dva psy upozorňovat na dech lidí, kterým se jejich trauma připomnělo.
„Asistenční psi pro PTSD jsou již vycvičeni, aby pomáhali lidem během epizod stresu,“ uvedla Laura Kiirojaová z Dalhousie University, první autorka článku v časopise Frontiers in Allergy, a dodala: „V současné době jsou však psi cvičeni tak, aby reagovali na behaviorální a fyzické signály. Naše studie ukázala, že přinejmenším někteří psi mohou tyto epizody detekovat také prostřednictvím dechu.“
Lidé ve stresu mají specifický pach
Posttraumatická stresová porucha vzniká jako důsledek nějaké katastrofické události, například kriminálního činu, traumatizující nehody, úrazu apod. K příznakům PTSD patří opětovné prožívání této katastrofy, hyperarousalita (nadměrné nabuzení, pozn. red.), snaha vyhnout se jakýmkoli připomínkám oné události, kognitivní problémy nebo problémy s náladou.
Vedle jiných forem asistence mohou psi pacientům pomáhat mimo jiné tím, že upozorní na epizody a umí je přerušit, když se jejich lidští společníci potýkají s příznaky své nemoci. Pokud by psi dokázali reagovat na stresové markery v dechu, mohli by potenciálně přerušit epizody ještě v dřívějším stadiu, čímž by jejich zásahy byly účinnější.
Všichni lidé mají svůj „pachový profil“ těkavých organických látek – molekul vylučovaných tělem v sekretech, jako je pot. Tento profil je ovlivněn genetikou, věkem, aktivitou a dalšími proměnnými. Existují určité důkazy, že psi mohou být schopni detekovat těkavé organické látky spojené s lidským stresem. Žádná studie však nezkoumala, zda by se psi mohli naučit detekovat ty, které jsou spojeny s příznaky posttraumatické stresové poruchy.
„Jedná se o mezioborovou spolupráci mezi laboratoří klinické psychologie Dr. Sherry Stewartové a laboratoří psí čichové reakce Dr. Simona Gadboise, které jsou obě na Dalhousie University,“ řekla Kiirojaová. „Ani jedna z laboratoří by tuto práci nemohla udělat sama. Spojili jsme dva odlišné soubory odborných znalostí,“ doplnila.
Zachycení pachů
Vědci pracovali se skupinou 26 osob – dárci pachu, z nichž 54 % splňovalo diagnostické požadavky pro posttraumatickou stresovou poruchu. Aby mohly být pachy zachyceny, účastnili se sezení, během kterých jim byly připomínány jejich traumatické zážitky. Při sezeních měli na obličeji různé masky. Jedna obličejová maska poskytovala klidný vzorek dechu, který fungoval jako kontrolní, a druhá, kterou účastníci nosili, zatímco si připomínali své trauma, poskytovala cílový vzorek dechu.
Účastníci také vyplnili dotazník o úrovni stresu a svých emocích. Vědecký tým cvičil v pachové detekci 25 psů, ale pouze dva z nich byli dostatečně zdatní a motivovaní pro dokončení studie: fenky Ivy a Callie.
„Pro Ivy i Callie byla tato práce ze své podstaty motivující. Jejich neomezená chuť na psí pamlsky byla také výhodou. Ve skutečnosti bylo mnohem těžší je přesvědčit, aby si udělaly přestávku, než aby začaly pracovat. Zejména Callie se starala o to, aby nedocházelo k žádnému otálení,“ uvedla Kiirojaová.
Ivy a Callie dosáhly 90% přesnosti při rozlišování mezi vzorkem ze stresové situace a vzorkem klidovým. Poté jim byla předložena série vzorků vždy po jednom, aby se zjistilo, zda jsou stále schopny přesně rozpoznat stresové těkavé organické látky. V tomto druhém experimentu dosáhla Ivy přesnosti 74 % a Callie 81 %.
Rozdílná ale byla reakce obou psů na emoce. Pokud se úspěšné identifikace porovnaly s emocemi, které účastníci sami uváděli, ukázalo se, že výkony Ivy korelovaly s úzkostí, zatímco výkony Callie se studem.
„Ačkoli oba psi podávali velmi přesné výkony, zdálo se, že mají trochu odlišnou představu o tom, co je stresový vzorek dechu. Uvažovali jsme, že Ivy byla naladěna na hormony sympato-adreno-medulární osy (SAM), jako je adrenalin, a Callie se orientovala na hormony hypothalamo-hypofyzárně-adrenální osy, jako je kortizol. To je důležitý poznatek pro výcvik služebních psů, protože upozornění na včasné příznaky posttraumatické stresové poruchy vyžaduje citlivost na hormony SAM,“ uvedla Kiirojaová.
Vědecký tým plánuje výsledky ověřit na větším vzorku účastníků a provést experimenty, které by potvrdily zapojení SAM.
Autor: Mirka Nová.
