Armádní psovodka Adriana Švecová už v pětadvaceti letech patří do české reprezentace v canicrossu. Prvního psa si vyprosila v deseti letech a právě dobrman tehdy nasměroval její musherskou dráhu. Psi mě naučili nikdy se nevzdávat, uvedla v rozhovoru pro NašeTéma.cz.
Adriana Švecová (25) si už jako desetiletá vyprosila od rodičů svého prvního psa – dobrmana. Právě on byl impulsem, který odstartoval její úspěšnou musherskou kariéru. „Byl to pes, se kterým jsem chodila na cvičák a zkusila všechny psí sporty. Když říkám všechny, tak opravdu všechny. Můj čtyřicetikilový kámoš se mnou vyzkoušel sportovní kynologii, agility i flyball,“ říká Adriana Švecová. Pes ji naučil trpělivosti i tomu, že s dostatkem vůle a odhodlání není nic nemožné.
Po absolvování střední školy v oboru Záchranář a ochrana obyvatelstva nastoupila ještě jako náctiletá rovnou do Armády ČR, kde dodnes slouží na 24. základně dopravního letectva v Praze jako psovod. „Od mala jsem věděla, že moje povolání bude nějakým způsobem spojeno se psy. V současné době si neumím představit a ani nechci dělat něco jiného,“ upřesňuje Švecová.
Adriano, jaký byl ten moment, kdy jste si uvědomila, že se budete věnovat závodnímu canicrossu a mushingu? Co tomu předcházelo?
Naplno jsem začala běhat se psem, kterého to opravdu bavilo a nedělal to pouze kvůli mně. Předcházeli tomu dva moji první psi. Ten první byl dobrman, který měl krásný první kilometr, ale pak začal opadat. Druhým psem byla border kolie, která běhala jen kvůli mně.
Až třetí pes – ohař – mi ukázal, že je pro něj zápřah životním údělem. Tato ohařka mi poprvé zprostředkovala kouzlo opravdového mushingu.
Věnujete se mushingu i canicrossu. Jaké jsou mezi nimi rozdíly?
Samotný mushing má vícero kategorií a disciplín. Canicross je jednou z nich a jedná se o běh se psem.
Jaké psy máte v současné době ve smečce? Podle čeho je vybíráte pro závody a jaká plemena jsou pro závodění nejvhodnější?
V současné době vlastním sedm psích parťáků. Z toho mám tři malinoise, tedy belgické ovčáky, kteří jsou součástí mé práce ve služební kynologii. Ti další čtyři jsou evropští saňoví psi, se kterými závodím v mushingu.
Dnes se už vrchol mushingu běhá převážně s evropským saňovým psem. Tito psi nepatří mezi uznávaná plemena dle FCI. V mushingu běhají i jiná plemena, nicméně závody většinou vyhrávají právě tito speciální kříženci.
Adriano, jak vypadá váš běžný tréninkový den?
Vzhledem k mé nepravidelné pracovní době jsou moje tréninkové dny spíše velký chaos. Pokud mám „dvacetsedmičku“, snažím se jet na trénink ještě před ní, což znamená vstávat ve čtyři hodiny ráno. Následně z tréninku jedu rovnou do práce.
Většinou tréninky probíhají dva dny v zápřahu a poté následuje jeden den volna pro pejsky na regeneraci a odpočinek. Kvůli psům obětuji většinu svého volného času, jinak si myslím, že funguji úplně normálně. Moji přátelé jsou převážně pejskaři a i ti, kteří nejsou, vědí, že většinou chodím všude pozdě.
Co považujete za svůj největší úspěch?
Za svůj největší úspěch považuji určitě rok 2018, kdy jsme s čerstvě roční fenou evropského saňového psa vyhrály titul mistryně světa v canicrossu. Zároveň jsem se se svým druhým psem stala druhou vicemistryní světa ve scooteringu. Opět se jednalo o evropského saňového psa. Samozřejmě si vážím i dalších titulů z mistrovství Evropy a České republiky, které jsem doposud získala.
Máte nějaký rituál před závody? Co je podle vás nejdůležitější dodržet?
Rituál je vlastně takové gró všeho. Ať jdu se psem na stopu nebo běhat, vždy máme svůj rituál. Ideální stav je, aby byl pes před závodem skvěle připravený a na samotném závodě měl vybavení, které mu sedí a padne – například postroj.
V létě vstávám kolem čtvrté hodiny ranní, aby psi stihli odjet na trénink v chladném počasí. Jinak se trénují psi na canicross (běh se psem) a jinak na scootering (jízda na koloběžce se psem).
Na podzim je běžná tréninková vzdálenost čtyři až šest kilometrů. V zimě často vyrážíme na běžky, kdy jsou v zápřahu i patnáctikilometrové trasy.
Před závodem psy zavodňuji, aby byli po celou dobu závodu hydratovaní. Zároveň je důležité psy řádně vyvenčit, aby během závodu nemuseli zastavovat. Po tréninku nebo závodu je potřeba psa tzv. vychodit, aby nedostal křeče do nohou.
Zároveň dávám psům regenerační oblečky (po závodě nebo tréninku) a zavírám je do boxu, kde je teplo, aby odpočívali.
Jaké jsou vaše cíle a sny do budoucna?
Se svými „evropáky“ bych se ráda dostala na mistrovství světa a zajela si s fenami kategorii Scooter (jízda na koloběžce), konkrétně se dvěma psy. Také mám v plánu zkusit větší závod ve služební kynologii, abych posunula hranice ve své práci.
Co vás vaši psi naučili?
Moji psi mě neustále něco učí. Nejvíce mě ale naučili trpělivosti a tomu, že na každého z nich platí něco jiného. V neposlední řadě mě naučili nikdy se nevzdávat, jak v profesním, tak osobním životě.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Husopas Janek Bednařík vychoval osm hus a nakonec s nimi letěl
