Stále více dětí se potýká s vážnými psychickými problémy. Od depresí přes úzkosti až po poruchy příjmu potravy. Ale jak se mnozí mylně domnívají – není za tím „móda“ ani přehnaná starostlivost dnešních rodičů – je to realita, kterou denně vidí učitelé, psychologové i dětští lékaři. A čísla bohužel stále rostou.
První varovné signály
Každé dítě je jiné, ale některé změny by nás měly přimět k tomu, abychom zbystřili. Například když dříve veselá holčička najednou nechce chodit ven. Anebo když kluk, který miloval fotbal, začne odmítat tréninky.
Alarmující mohou být také výrazně horší známky ve škole nebo problémy se spánkem. Možná za tím nic není – ale co když ano? Lepší je kontaktovat odborníka a uklidnit se, než přehlédnout vážný problém.
Když emoce pálí jako oheň
„On se zkrátka neumí ovládat,“ nebo „Je to jen pubertální vzdor“ – tyto a podobné věty jsou slyšet až příliš často. Ale co když je za nestandardním chováním mnohem víc? Emoční nestabilita a silné výkyvy nálad nejsou jen rozmar nebo nedostatek disciplíny.
Sebepoškozování, poruchy příjmu potravy a úzkosti jsou jako ledovec – vidíme jen špičku, protože se většina skrývá pod hladinou. Dětská duše trpí a my musíme najít způsob, jak jí pomoci. I kdyby to mělo znamenat pravidelné návštěvy psychiatrie pro děti.
Není pozorný? Podívejme se hlouběji
ADD/ADHD nemají nic společného s leností či zlobením. Děti s těmito poruchami si mohou připadat, jako kdyby měly v hlavě rádio, které nejde vypnout – a přitom se snažit soustředit na učení. Stejně tak poruchy autistického spektra – potřebují pochopení, ne kritiku. Tyto děti vnímají svět jinak – a to není jejich vina ani rozmar. Díky správné podpoře však nakonec mohou i ony najít cestu ke spokojenému a úspěšnému životu.
Když se škola stane bojištěm
Zhoršené známky, vyhýbání se škole, konflikty – něco podobného zažívá spousta rodičů. Ale ne každý si připustí, že se dítě bojí jít do školy kvůli úzkostem. Co když za špatnými známkami stojí deprese? Proto je tak důležité hledat příčinu, ne jen řešit následky.
Trauma se nesmí bagatelizovat
„Vždyť se vlastně nic tak hrozného nestalo,“ myslí si často dospělí. Ale dětská duše je jako křehká váza. Rozvod rodičů, stěhování, ztráta kamaráda, šikana – pro dítě mohou být tyto události stejně traumatické jako vážná nehoda. Jejich svět se může zbortit i kvůli věcem, které nám připadají banální.
Vyhledání odborné pomoci není ostuda ani selhání
A co je na psychických problémech nejhorší? Že se většinou samy nezlepší. Naopak mají tendenci růst a bobtnat. Proto je tak důležité zachytit problémy včas. Návštěva dětského psychologa nebo psychiatra není ostuda – je to první krok k řešení. Tihle odborníci jsou jako průvodci, kteří znají cestu i tam, kde laik tápe. Dobrou volbou je například AdiCare – renomovaná dětská psychiatrie Brno.
Mějte na paměti, že léčba psychických problémů je jako dlouhá cesta. Někdy se po ní jde dopředu, jindy se šlápne vedle. Ale s každým krokem je cíl o něco blíž. Důležité je se nevzdat – a to ani, když se něco nedaří podle představ. Vždyť spokojené a usměvavé dítě je pro rodiče největší odměnou.
