Vyrobit kámen mudrců, elixír věčného mládí a obyčejný kov proměnit ve zlato? Takové cíle si kladla alchymie. V Čechách zažívala ve 2. polovině 16. století a na počátku 17. století období rozkvětu.
Pokus, který se nezdařil
Během vlády císaře Rudolfa II. (1552–1612) se české země staly Mekkou alchymistů. Vládce jim jako jejich sídlo propůjčil věž Mihulku na Pražském hradě. Už roku 1594 do Prahy dorazil Michael Sendivoj. Ten údajně v císařově přítomnosti přeměnil pomocí podivného prášku rtuť na zlato a dostal za to pamětní medaili.
V Praze působil také Michael Maier, který do české metropole přišel v roce 1608. Císař, v jehož službách začal pracovat 16. září 1609, si ho velmi oblíbil a hodně mu důvěřoval. Dal mu dokonce šlechtický titul. Badatel zde sepsal dílo „De medicína regia“. V něm dokonce uvedl několik postupů na transmutaci zlata a sám přiznal, že vlastně žlutil stříbro. Dodal, že se mu pokus nepovedl. Vyrobit zlato totiž ve skutečnosti není tak snadné, jak se na první pohled zdá.
Výbuch připravil o život 11 lidí
Na rozdíl třeba od Edwarda Kelleyho, který byl známý jako podvodník a v roce 1589 se usídlil v pražském Faustově domě na dnešním Karlově náměstí, Sendivoj i Maier za sebou měli kus dobře odvedené vědecké práce. Sendivoj se například zabýval elektrochemickým potenciálem kovů a vytvořil jejich správné pořadí podle této veličiny. Maier zase vystudoval medicínu a prozkoumal ohromné množství odborných knih.
Praha ovšem nebyla jediným centrem alchymistického bádání u nás. Výzkumy probíhaly i v Kutné Hoře, na zámku v Budyni nad Ohří, v Českém Krumlově i jinde. Vždy to ale chtělo bohaté mecenáše, kteří badatele štědře podporovali. V Budyni to bylo rod Zajíců z Házmburka, a právě u nich působil Bavor Rodovský z Hustířan, možná vůbec nejslavnější alchymista své doby. V roce 1551 dokonce došlo v jedné z věží budyňského zámku k výbuchu, který byl připočítáván právě pokusům alchymistů. Podle oficiálního stanoviska se ale příčinou stala hořící svíčka, kterou strážný omylem ponechal v komoře se skladovaným střelným prachem.
Královna spáchala podvod
Kelley společně s Johnem Dee získali v roce 1586 zázemí u Rožmberků. Vilém z Rožmberka také patřil k fanouškům výroby kamene mudrců a elixíru mládí. Badatelům poskytl zázemí na třeboňském zámku. Jeho bratr Petr Vok jim zase dal zelenou k práci na zámku Kratochvíle. Pro alchymii se nadchly i ženy, třeba na rožmberském dvoře působila Salomena Scheinpflugová.
Jednou z nich byla také česká královna Barbora Celjská. „Svědectví o tom podal jiný alchymista Jan z Lazu, který byl přítomen experimentování císařovny vdovy na jejím sídle v Mělníku. Její „transmutaci“ ovšem odhalil jako pouhé „pokrytí“ jednoho kovu vrstvou jiného. Excísařovna si prý takovým falšováním drahých kovů dokonce přivydělávala. Jana z Lazu ovšem toto obvinění patrně stálo život,“ uvádí Petr Dvořáček v knize Zajímavosti z české historie.
Základ moderní chemie
Stejný nebo podobný postup jako Celjská ale praktikovala i řada dalších alchymistů včetně zmiňovaného Maiera. „Ve skutečnosti nešlo vůbec o transmutaci kovů, ale o povrchové barvení stříbra, aby připomínalo zlato,“ píše autor Vladimír Karpenko.
Stručně by se dalo říci, že jenom upravovali povrch stříbra, nevyráběli žádný kov. Máme tedy považovat alchymii za pavědu, když se s ní svezla spousta podvodníků? Rozhodně ne. V mnohém pomohla současné chemii. Například podrobně popsala různé chemické postupy jako výrobu velmi silných kyselin nebo spalování. Baňky a další nádoby zase vytvořily základ vybavení chemické laboratoře.
Autor: Helena Stejskalová – NašeTéma. Zdroje: ResearchGate, Vesmir, Kniha: Alchymie – svět pohádek a legend (Vladimír Karpenko, Academia, 2008), Kniha: Zajímavosti z české historie (Petr Dvořáček, Agentura Rubico s.r.o., 2012).