Válka na Ukrajině od svého začátku rozdělila desetitisíce rodin, ale zatímco ženy, děti a senioři nacházejí azyl v okolních zemích, muži ve věku od osmnácti do šedesáti let zemi nemohou opustit. Se začátkem války pro ně totiž vstoupil v platnost zákaz vycestování ze země a muži nevědí, zda neskončí v armádě nebo rovnou na frontě. I proto se tisíce ukrajinských mužů v aktivním věku snaží opustit svou vlast. Cesta za hranice je pro ně ale velmi nákladná a nebezpečná.
Reportérka serveru NašeTéma Aneta Havránková vyrazila do válkou zmítané Ukrajiny, kde v přístavním městě Oděsa vedla rozhovor se dvěma mladými muži. V pozadí náletů ruských dronů a ticha, které přerušuje jen vzdálené dunění výbuchů, zazněla otázka: Kolik dnes stojí svoboda?
Nejčastější, ale nejdražší cestou za hranice je využití služeb převaděčů, kteří operují v pohraničních oblastech. Pašeráci si za přechod účtují v průměru 250 tisíc korun. V ukrajinské Oděse jsme se potkali s barmanem Mihailem, který se pro redakci NašeTéma svěřil, jak to vlastně s těmi útěky je.
„Můj kamarád Vitalij takhle utekl na začátku války. Rodiče mu zaplatili převaděče a tehdy ho to stálo 4 tisíce dolarů. Teď už žije více než tři roky v Německu. Občas mu to tiše závidím,“ řekl Mihail.
Dodal, že snad každý mladý kluk o něčem takovém přemýšlel a zjišťoval si, jak by se mohl dostat ze země a na kolik by ho to vyšlo. „Na jednu stranu miluji svoji zemi a za každou cenu ji chci budovat a bránit. Na druhou stranu mi je jednadvacet. A neumím si představit, že by mě předvolali a já bych se postupem času dostal na frontu. Mám rád svůj život. A chci si ho užívat. Chci cestovat jako moji vrstevníci z okolních zemí,“ dodal Mihail.
Většina mužů nemá na útěk dostatek financí
Jeho kamarád Rostyslav po celou dobu přikyvoval a pak se vložil do diskuze: „Já jsem o tom také několikrát přemýšlel. Ale bojím se toho, že až to jednou všechno skončí, tak bych se neměl kam vrátit. Byl bych za zrádce. Ale jak říká Mihail, nikdo z nás nechce umřít,“ vyjádřil se a dodal, že stejně na žádný útěk ani jeden z nich nemá peníze, jelikož si měsíčně vydělají v průměru okolo 14 tisíc korun.
Pro ty, kteří si nemohou dovolit služby převaděčů ale existují levnější a nebezpečnější cesty. Mezi ně patří pěší přechody přes tzv. zelenou hranici, nejčastěji do Rumunska, za které si převaděči účtují v přepočtu zhruba 35 tisíc korun. Takové cesty jsou ovšem spojeny s větším rizikem.
Část hranice s Rumunskem totiž tvoří řeka Tisa, jejíž proud je velmi silný. „V ukrajinských médiích se příliš o tom utíkání nemluví. I když každý ví, že se to děje. Ale myslím si, že to je taková hrdost. Že jsme vnitřně na svůj národ pyšní a nechceme se světu prezentovat tak, že odtud utíká tolik lidí,“ doplnil Rostyslav.
Zneužívání zákonů
Ukrajinské zákony mají několik výjimek, které mužům v branném věku umožňují vycestovat. Tyto výjimky platí například pro politiky, humanitární pracovníky, otce alespoň tří dětí nebo pro osoby s vážným zdravotním postižením a jejich doprovody. I tyto výjimky se však staly předmětem manipulace.
Muži si podle webu Antikor pokoušejí obstarávat falešná potvrzení o zdravotních postiženích. Zneužívá se prý i výjimky s počtem dětí. „Plno rodin, které mají dvě děcka a chtějí pryč, si prostě udělají třetí, i když ho prostě neplánovali,“ popsal Mihail s tím, že okolo sebe ví alespoň o třech takových případech.
Ukrajinské hranice jsou silně střežené. Podél nich jsou rozestavěny senzory, infračervené kamery a policejní kontroly. I tak ale podle serveru The Kyiv Independent ukrajinská pohraniční služba od začátku války zadržela více než 49 tisíc mužů v branném věku. Ti, kteří jsou při pokusu o nelegální útěk dopadeni, čelí soudnímu stíhání a hrozí jim vězení.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Svědectví z ruského zajetí: Ukrajinský voják přežil brutální mučení