Pokud se u někoho z blízkých lidí objeví vážná nemoc, je to často ochromující nejen pro nemocného, ale i pro jeho okolí. Ne každý péči o nemocného zvládne, a to jak fyzicky, tak hlavně psychicky.
Přesto stále více chronicky či nevyléčitelně nemocných lidí touží po stonání doma, ne mezi cizími lidmi v nemocnici. A to nebývá jednoduché pro jeho rodinu, pro pacienta i pro další zapojené osoby. Ale i tak to stojí minimálně za pokus. Poskytovatelů pečovatelských i zdravotních služeb poskytovaných v domácnostech klientů neustále přibývá, ale i tak jich není dost. Pokud víte, že někdo z vaší rodiny trpí nějakou nemocí, která se perspektivně bude zhoršovat, zajistěte si takové služby včas. Začít situaci ve chvíli, kdy už nastala, je pozdě.
Jak to funguje
Stát se snaží domácí péči podporovat, ale i tak se většinou jedná pro rodinu o velmi náročné období. Existují dvě možnosti, jak se do péče o příbuzného, ale klidně třeba i rodinného přítele, souseda a další osoby. Pokud budete chtít dál pracovat, máte právo požádat zaměstnavatele, aby vám upravil pracovní dobu podle vašich potřeb. Nebo se můžete péči věnovat plně a v takovém případě za vás bude stát hradit po celou dobu péče povinné zdravotní pojištění a doba péče se pečujícímu bude započítávat do důchodového pojištění.
Na webu Mapa péče najdete další informace o tom, na koho se obrátit, na co máte nárok, a to jak z hlediska sociálních (pečovatelky), tak i zdravotních služeb. Pozor, nezaměňovat tyto dvě oblasti. Pečovatelka například ze zákona nesmí podávat ošetřované osobě léky, ani píchat injekce, na to potřebujete zdravotnický personál. Případně to může dělat rodinný příslušník, pokud zvládá.
Problematika je u nás o to komplikovanější, že každou z uvedených oblastí má na starosti jiné ministerstvo, něco hradí zdravotní pojišťovna, něco je sociální dávka. Po osobní zkušenosti s péčí o příbuzné doporučuji poradit se buď s poskytovatelem služeb, což jsou velmi často neziskové organizace, nebo na příslušném sociálním odboru ve vaší obci.
Nebojte si říct o pomoc
Hodně lidí bere jako osobní prohru, když se nedokáží o rodiče či jiné příbuzné postarat sami. Ale takový přístup není správný. Využít to, co stát, obec a neziskovky nabízí, je jen dobře. I s pomocí je péče o nemocné doma vyčerpávající. Máte-li možnost, domluvte se v rodině, aby se na péči podílelo více lidí a aby ten, na kterém leží největší díl péče, měl šanci si vydechnout aspoň o víkendech a dovolené. Nemocnému dělá navíc jen dobře, pokud za ním chodí více lidí. Stonání je rutina a každé vyrušení z ní je osvěžující. Existují i dobrovolníci, kteří jsou ochotni nemocným číst, nebo si s mi zahrát šachy, karty, případně si jen popovídat. O stejnou službu můžete požádat i přátele nemocné osoby.
Světový den nemocných
Symbolem zázračných uzdravení i péče o nemocné se stalo francouzské poutní místo Lurdy, místo zjevení Panny Marie, kde vytryskl léčivý pramen. Proto vyhlásil P v roce 1992 svátek Panny Marie Lurdské, který se slaví 11. února, Světovým dnem nemocných. Současný papež František ve svém letošním poselství k tomuto dni vyjadřuje k myšlence „Pro člověka není dobré být sám. Péče o nemocné skrze péči o vztahy“ a připomíná mimo jiné, že opuštěnost a osamělost jsou děsivé a bolestné.
Papež František také dodává, že „…opuštěnost křehkých lidí a jejich osamělost jsou podporovány také tím, že se péče omezuje pouze na zdravotnické služby, aniž by byla moudře doprovázena terapeutickým spojenectvím mezi lékařem, pacientem a rodinným příslušníkem.“
Každý, kdo se rozhodne pečovat o nemocného člověka, si zaslouží náš respekt nejen 11. února. Pomoci můžete i vy, třeba už jen tím, že se zeptáte, jak se nemocnému daří, nabídnete přivézt nákup nebo třeba donesete bábovku. Stačí nebýt lhostejní.
Autor: Mirka Nová – NašeTéma. Zdroj: Církev
