Julie McFaddenová, hospicová sestra pracující v Los Angeles, se podělila o to, co se děje s lidským tělem, když umíráme. Tvrdí, že se není čeho bát. „Nebojím se smrti a je tady věda, která za tím stojí,“ vysvětlila pro Daily Star Julie McFaddenová (41) – hospicová sestra.
Co se s námi stane, když umíráme? To je otázka, která sužuje velké procento celosvětové populace. I přesto, že chceme všichni znát odpověď, bojíme se, že to sami brzy zjistíme. Věřím, že spoustu lidí může tato myšlenka dokonce naplňovat hrůzou.
Pohled na umírání se snaží změnit hospicová sestra Julie McFaddenová, která prostřednictvím sociální sítě Instagram získala 330 tisíc fanoušků. Ti ji obdivují a sledují proto, že se s nimi dělí o svůj pohled na umírání a smrt.
Julie zveřejnila také video na Youtube, na kterém přiznává, že ani ona sama se smrti nebojí. Podle ní je lidské tělo na smrt stavěné. „Nebojím se smrti a tady je věda, která za tím stojí. Naše tělo nám biologicky pomáhá zemřít, takže tady je to, co jsem viděla a naučila se jako hospicová sestra za ta léta,“ vysvětluje.
„Naše tělo je doslova stvořeno k tomu, aby zemřelo,“ říká Julie. Vysvětluje, že lidské tělo se začne připravovat už půl roku před smrtí. Člověk, který začíná umírat, téměř přestane jíst a pít a více spát.
„Proč se to děje? Protože hladina vápníku v těle stoupá. A protože hladina vápníku stoupá, člověk je ospalejší,“ pokračuje. „Náš mozek má zabudované mechanismy, které v nás vyvolávají hlad a žízeň. Z biologického hlediska, když tělo ví, že se blíží konec života, tyto mechanismy se vypnou, takže člověk obvykle necítí hlad a žízeň, což pomáhá tělu pomalu se vypnout,“ říká.
Pro ty, kteří umírání prožívají, je to přirozené, i když se může vyhlídka na konec života zdát děsivá. „Jako zdravotní sestra v hospicu jsem mnohokrát viděla, jak někdo pomalu umírá, a nemusela jsem mu dávat žádné léky, protože jeho nemoc nezpůsobovala žádné příznaky, žádné bolesti, žádnou dušnost, jen byl unavenější a nejedl ani nepil,“ vysvětluje dále Julie.
„Pořád dělali všechny ty věci, které by dělal každý jiný člověk v hospicu, jako že pomalu upadají do bezvědomí, pomalu přestávají jíst a pít. Nemusela jsem jim dávat žádné léky. Byli naprosto v pohodě a zemřeli velmi klidnou smrtí,“ pokračuje.
Julie McFaddenová tvrdí, že než se člověk naposledy nadechne, uvolní těsně před tím endorfiny, takže může být tento „zážitek“ uklidňující, dokonce až euforický. „Naše těla jsou stvořená k tomu, aby zemřela. Čím méně si s tím budeme zahrávat, tím klidnější to bude,“ dodala na závěr Julie.
Autor: Nikola Strnadová.
