Herečka Nataša Gollová patřila mezi největší herecké hvězdy prvorepublikové éry. Zatímco se jí dařilo ztvárňovat různé role, v soukromém životě prožívala různé lásky. Ty se však staly pouhou epizodou. „Společné měly všechny to, že byly buď neopětované, nešťastné, nebo přímo tragické,“ píše Aleš Cibulka v knize o Nataše Gollové.
Gollová a rodina
Narodila se roku 1912 jako Nataša Hodáčová. Pocházela z významné rodiny. Její dědeček, profesor Jaroslav Goll, byl uznávaný český historik, který se podílel na odhalení nepravosti Královédvorského a Zelenohorského rukopisu, za což byl však dlouhou dobu zavrhován.
Její tatínek František Xaver Hodáč byl pro změnu významný masarykovský politik, právník, profesor na ČVUT a pozdější generální tajemník Ústředního svazu československých průmyslníků. „A aby nevláčela úctyhodné jméno po divadelních prknech, raději zvolila za pseudonym dědečkovo příjmení,“ popisuje v knize Lesk a bída slavných českých žen Robert Rohál.
V roce 1932 odjela společně se svou taneční skupinou do Paříže. Tato cesta pro ni byla osudnou. Nataša se setkala se slavným Tristanem Tzarou, který byl o 16 let starší a stal se její první láskou. Mladá Nataša se však vrátila do Prahy. „Nataša uměla skvěle francouzsky a německy. Vždyť dlouho chodila s básníkem Tzarou. To byla velká láska. Když sem za ní přijel, působili trochu komicky – krásná, vysoká, mladá Nataša a vedle ní malý, korpulentní, stárnoucí básník. Moc se ale milovali,“ uvedl herec Svatopluk Beneš ve vzpomínkové knize Aleše Cibulky.
Gollová a úspěch ve filmu
Úspěch Nataša Gollová zaznamenala ve svém prvním filmu Kantor ideál, byť její role nebyla nijak důležitá. Půvabná tvář a očividný talent jí však otevřely dveře k mnoha příležitostem. Získala roli ve filmech Kristián nebo Eva tropí hlouposti. „Měla všechny tvůrčí, herecké i lidské předpoklady pro tuto zcela osobitou bláznivou komedii,“ konstatuje Aleš Cibulka v knize o Nataše Gollové.
Ačkoliv nápad Natašu obsadit režisérovi Martinovi Fričovi kdekdo vymlouval, svým rozhodnutím si byl jist. „Je jemná, lyrická, naivní, bezprostřední, spontánní, upřímná, temperamentní. Je to prostě ten typ bláznivého děvčete, který bude divák milovat,“ nechal se režisér slyšet podle Cibulkovy knihy. Dodnes si jistě každý pamatuje památnou scénu, v níž Eva přichází oknem a říká: „Dobrý den, teto Pa, tak už jsem tady!“
Nataša Gollová se tak stala hvězdou, která září na hereckém nebi. Následovala řada filmů, které jen podpořily její statut prvorepublikové herecké hvězdy – Dívka v modrém, Pohádka máje, Hotel Modrá hvězda, Roztomilý člověk. Ve starším věku se pak objevila ve snímku Drahé tety a já.
V lásce selhávala
Jako hvězda první kategorie neměla o muže nouzi. Během života jich potkala spoustu a často je milovala. Skutečný dlouhodobý vztah, který by spěl k rodinnému soužití, však nezažila. O Natašiných láskách by mohl vzniknout dlouhý román. „V životě jich prožila několik. Společné měly všechny to, že byly buď neopětované, nešťastné, nebo přímo tragické. Je smutné, že tato krásná, inteligentní a bezesporu svůdná žena zažívala opravdovou a ideální lásku jen na divadelních prknech nebo ve filmu. Alespoň tam,“ pokračuje Aleš Cibulka.
Ne, že by lásku nikdy nepoznala, nikdy ji však neodkázala přetavit v plnohodnotný a dlouhodobý vztah. Na rozdíl od své flirtující kolegyně a kamarádky Adiny Mandlové, která byla mnohem otevřenější, si z nápadníků vybírala. Jeden čas byla bláznivě zamilovaná do Willyho Söhnela, se kterým herečky na přeskáčku udržovaly vztah. Po skončení druhé světové války jí však byl poměr s Němcem zazlíván, byť výrazně českému filmu pomohl.
„Willy se nikdy nechoval jako nacista a za války pomohl spoustě českých filmařů,“ píše Adina Mandlová v knize „Dneska už se tomu směju“. Aby Nataša svou pověst napravila, přihlásila se jako dobrovolnice do Terezína, kde řádil skvrnitý tyfus. Sama jím onemocněla a strávila týdny v nemocnici.
Do svazku manželského vstoupila až v pětatřiceti letech s režisérem Karlem Konstantinem. Společně odešli do Českých Budějovic, neboť nemohla v Praze působit. Ukázalo se však, že to byla obrovská chyba. „On byl hroznej alkoholik. Spíš než velká láska to bylo zoufalství. Proč si ho vzala? Protože byla v těch Budějovicích úplně sama, už taky nebyla nejmladší,“ podotýká Svatopluk Beneš.
Konec života prožila herečka Gollová v osamocení. Přestože na plátně sršela humorem, v soukromí se utápěla smutkem natolik, že podlehla alkoholu, ačkoliv takovými lidmi sama opovrhovala. Zemřela v domově důchodců v 76 letech.
Autor: Pavla Krejčí.
