Snad nikdo nezapomene na legendu westernových komedií. Modrooký Terence Hill s pronikavým pohledem dodnes patří mezi největší hvězdy. Ačkoliv mu je 85 let, stále si v sobě nese jiskru mládí a humoru. Po většinu kariéry se neobešel bez svého kolegy Buda Spencera. „Ani jeden z nás si nedokázal představit, že to byl začátek nové úžasné kapitoly našeho života,“ vypráví o jejich začátcích Terence.
Charismatický herec Terence Hill se narodil v Benátkách 29. března 1939 jako Mario Girotti německé matce a italskému otci. Smíšený původ mu poskytl spoustu možností. Vyrůstal v Německu a Itálii, nicméně později se přestěhoval do USA.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Na německou životní etapu moc rád vzpomíná. „Bylo to nejlepší období mého života. To množství přátel a přírodu, to si pamatuji dodnes,“ řekl podle webu Spencer-Hill.
Až do šesti let mluvil výhradně německy, matka jiný jazyk nevyužívala. Otec v něm zase přiživoval italštinu. „První roky života jsou nejvíce formující a důležité. Moje matka mluvila doma německy. Slova jako „spi“ nebo „miluji tě“ pro mě mají v němčině hlubší význam, než když je řeknu anglicky nebo italsky,“ dodal Hill.
K herectví Terence přičichl již v dětství. Poprvé se ukázal v roce 1951 ve filmu Vacanze col Gangster. Významnější role však získal až díky filmům Karla Maye. Ve westernu Vinnetou si zahrál poručíka a v následujících letech se objevil v dalších filmech slavného režiséra. Nicméně snímky, s nimiž si ho spojujeme dodnes, přišly zhruba koncem 60. let.
V dobách své největší slávy tvořil nezapomenutelnou dvojici s Budem Spencerem, jehož pravé jméno bylo Carlo Pedersoli. Nebyli však jen hereckými kolegy, pojilo je pevné přátelství až do Spencerovy smrti v roce 2016. Zajímavé je, že se potkali již v mládí v plaveckém týmu. Tehdy však ještě netušili, že se stanou jednou z nejznámějších filmových dvojic.
Osudným se jim stalo natáčení filmu „Bůh odpouští, já ne!“. Aby mohli dosáhnout statutu celosvětových hvězd, bylo jim doporučeno vybrat si zvučnější pseudonymy. „Carlo i já jsme byli při této příležitosti požádáni, abychom použili jména amerických umělců a zlepšili mezinárodní přitažlivost filmu – v té době by americká jména přivedla do kin více lidí. Carlo se od toho dne při hraní rozhodl, že si bude říkat Bud Spencer, já jsem si vybral jméno Terence Hill,“ vzpomíná na svém osobním webu Terence Hill.
„Ani jeden z nás si nedokázal představit, že to byl začátek nové úžasné kapitoly našeho života. Kapitola složená z ohromujícího profesního úspěchu a začátku upřímného osobního přátelství,“ dodává.
„Objevili se společně v osmnácti snímcích, přičemž některé z nich byly tzv. spaghetti westerny. Jak úžasnou zábavnou dvojici tvoří, ukázali ve filmech Dobrodruh, Dva machři mezi nebem a peklem, Dvojníci, Chytrák a dva společníci, Malý unavený Joe, Mé jméno je Nikdo, Pravá a levá ruka ďábla, Šťastný Luke a mnoho dalších,“ uvádí ČSFD.
Možná jste si všimli, že Terence jí jablka ve většině svých filmů. „Jablka v mých filmech? To byl můj nápad. Mám prostě rád jablka, jím je pořád. Vždy mám nějaká v kapse. Jsou velmi zdravá!“ popisuje Terence na svém webu.
Charisma a modré pronikavé oči ho charakterizují, však mu po většinu života říkají modroočko. Ačkoliv se stal snem mnoha žen, životní družkou se mu stala Lori Zwicklbauer, s níž se setkal při natáčení filmu „Bůh odpouští, já ne!“. U natáčení se starala o dialogy a ve chvílích, kdy ho učila americkému dialektu, se sblížili.
Lori sama mluvila velmi dobře americkou angličtinou, jelikož dříve působila jako učitelka v Pittsfieldu v Massachusetts. „Byla to láska jako trám. Vzali se jen dva měsíce po seznámení v roce 1967,“ dodává web Spencer-Hill.
V životě ho potkala nejedna tragédie, vždy se však dokázal postavit na nohy a neztrácel úsměv na tváři. Nejtěžší chvíle zažil, když mu v roce 1990 zemřel syn Ross. Byla to pro něj velká rána a na nějakou dobu se stáhl do ústraní.
Ačkoliv se jeho věk změnil o další číslici, rozhodně nepatří mezi staré vykopávky. Aktivně sdílí fotografie na Instagramu, na nichž dokazuje, že se svým zálibám věnuje stejně vášnivě jako v mládí. Rovněž často nostalgicky vzpomíná na časy své největší slávy a fotkami z filmů je připomíná svým fanouškům.
Autor: Pavla Krejčí.
