Představte si, že čekáte miminko a na kontrole vám řeknou, že budete mít dvojčátka. Když ten šok rozdýcháte, zjistíte, že tam jsou nakonec tři miminka. Tohle je příběh Michaely Gajdošíkové, mladé maminky trojčat.
„Celkové těhotenství byl docela šok, protože jsem otěhotněla 14 dní po vysazení hormonální antikoncepce,“ řekla v otevřeném rozhovoru pro NašeTéma Michaela Gajdošíková.
Jaké měla Michaela pocity, když zjistila, že čeká trojčata? Jak na tuto informaci reagoval její partner? Jaká je výše rodičovské dovolené u vícerčat? Jak mladé mamince pomohl stát? To se dozvíte v otevřeném rozhovoru.
Redakce NašeTéma (R): Jaké byly vaše pocity, když jste zjistila, že budete mít trojčátka?
Michaela Gajdošíková (M): Tak celkové těhotenství byl docela šok, protože jsem otěhotněla 14 dní po vysazení hormonální antikoncepce, kterou jsem brala asi 9 let. Původně mi bylo oznámeno, že čekám jedno miminko, asi po třech týdnech se objevilo druhé s tím, že mu ale nebije srdíčko. Doktor mi tehdy řekl, že mám počítat s tím, že u mě nastane tzv. Syndrom mizejícího dvojčete – samovolný zánik druhého plodu.
Po dalších 14 dnech se ale druhé srdíčko rozbušilo a až do 6. měsíce těhotenství jsem věděla pouze o našich dvojčatech. Byla jsem totiž do té doby na ultrazvuku pouze 4x, jinak další vyšetření probíhalo tak, že se mě doktor zeptal, jestli mě něco netrápí. Pak mě akorát vážil a měřil, nic víc.
Po druhém screeningu mi v porodnici, kde jsem chtěla původně rodit, řekli, že čekám trojčata a že bohužel musím jinam. Když mi to doktor říkal, málem jsem z toho vyšetřovacího lůžka spadla. Nemohla jsem tomu uvěřit a byla jsem z toho docela smutná, protože už dvojčata jsou mazec.
(R): Jak tuto informaci přijal Váš partner, případně zbytek rodiny?
(M): Když jsem to oznámila v čekárně partnerovi, tak si celou dobu myslel, že si z něho dělám legraci. Nakonec přišel doktor a trojčata mu potvrdil. Jeho úsměv se změnil na udivený výraz. Zbytek rodiny reagoval dost podobně, mysleli si, že si z nich děláme blázny. Pak si ale uvědomili, že se žádná legrace nekoná. Všichni se ale na nové přírůstky moc těšili.
(R): Podařilo se Vám otěhotnět přirozeně?
(M): Ano, podařilo. Dokonce až neplánovaně rychle.
(R): Máte v rodině nějaká dvojčátka, případně trojčátka?
(M): Partner v rodině žádná vícerčata nemá. Moje mamka je ale z dvojčat, takže jsem nějak s dvojčaty v hloubi duše počítala. Ale to jsem ještě netušila, že babičku trumfnu a budu mít trojčata.
(R): Jak probíhalo těhotenství?
(M): Celé těhotenství bylo bez komplikací. Neměla jsem žádné nevolnosti ani chutě. Dokonce jsem během těhotenství hubnula. Ale po zjištění trojčat a poslání do ÚPMD se všechno začalo zjišťovat. Tam jsem byla poslána na začátku září. Musela jsem chodit na ultrazvuky a kontroly obden kvůli tomu, že se zjistilo, že jednovaječní kluci mají špatné průtoky v pupečníkové tepně. Nakonec si mě na konci září už nechali v porodnici na pozorování. Tam jsem byla až do porodu, který byl v půlce října.
(R): Předpokládám, že jste porodila předčasně. V jakém týdnu?
(M): Rodila jsem ve 29+2 týdnu. To znamená 29 týdnů těhotenství plus 2 dny.
(R): Jak na tom byly děti po porodu? A jak jste na tom byla vy?
(M): Děti byly hodně malé a hodně nedozrálé. Narodily se o 2,5 měsíce dříve. Holka (A), která byla sama, měla pouze 1080 gramů. Kluci na tom byli hůř. Jeden (B) měl 670 gramů a druhý (C) měl 840 gramů. Všichni byli v inkubátoru s velkou dechovou podporou.
Já na tom byla po porodu fyzicky dobře. Hned druhý den po císařském řezu jsem se snažila chodit, abych byla co nejdřív fit. Po psychické stránce to bylo trošku horší, hlavně před návštěvou dětí. To člověk nikdy netušil, co ho u inkubátorů čeká za pohled nebo za zprávy od lékařů. To, co prožívá maminka jednoho nedonošeňátka, já měla třikrát. Třikrát takový strach, jestli se jejich stav nezhoršil.
Psychicky nejnáročnější byl pro mě druhý den odpoledne po porodu. Do té doby jsem pořádně ani nevěděla, zda jsou všichni v pořádku. Partner mě vyzvedl na oddělení, kde jsem ležela, a celá bolavá jsem se po svých dobelhala až k dětem na oddělení. Když jsem je uviděla, rozplakala jsem se. Začala jsem jim přes sklo šeptat, jak moc je s tatínkem milujeme. Řekla jsem jim, že to jsou naši bojovníci a že to nesmí vzdávat.
(R): Jak dlouho musely děti zůstat v nemocnici?
(M): Od začátku jsem říkala, že chci všechny děti domů najednou. Oba kluci bohužel museli podstoupit operaci tříselné kýly a pobyt se tím pádem prodloužil. Dominika (A) s Ondřejem (C) byli v nemocnici dlouhých 99 dní. Filip (B) kvůli komplikacím po operaci tam byl 105 dní.
Mezitím mi je z kapacitních důvodů museli z Podolí převést na Bulovku. Od 1. prosince 2022 jsem mohla být v nemocnici s nimi a trénovat, jaké to bude doma. Byla jsem tam celou dobu až do propuštění, které bylo 21.1. Tedy kromě asi pěti dní, kdy jsem zařizovala lékaře a Vánoce k tomu.
(R): Jak je to s mateřskou u trojčat?
(M): Jelikož je mateřská náhradou mzdy, tak jsem měla peníze podobné, jako když jsem pracovala. Jediný rozdíl byl v tom, že místo 28 týdnů mi trvala 37 týdnů. S rodičovským příspěvkem je to o dost horší. To stát poskytuje 450 tisíc po dobu čerpání (v tu dobu až 4 roky) pro vícerčata a je jedno, jestli máte dvojčata, trojčata nebo paterčata.
(R): Pomohl Vám nějakým způsobem stát?
(M): Stát mi nikterak nepomohl a asi ani nepomůže. Příspěvky, které čerpáme, mohou čerpat i rodiny s jedním dítětem, takže to jako zvláštní pomoc neberu. Dohledala jsem, že by k nám mohla chodit pomocnice. Ale po zjištění veškerých informací jsem se rozhodla, že to zvládnu sama s rodinou. Hlavní důvod, proč jsem tuto možnost odmítla, byl ten, že každou návštěvu by k nám chodila jiná paní. A to jsem kvůli stavu dětí opravdu nechtěla. Navíc by mohla udělat jen něco – uklidit, uvařit jen pro děti, vyprat jen dětské prádlo, dojít mi nakoupit. Pomoci s dětmi by mi ale nemohla.
(R): Kolik je dětem dnes a jak to zvládáte nyní?
(M): 14. dubna bude dětem rok a půl. Už začaly postupně chodit, takže mám doma pěknou honičku. Troufám si říct, že to zvládám dobře. Hodně lidí, kteří nás potkávají, se diví, jak to hezky zvládám. Častokrát slýchávám, že maminka s jedním dítětem to nedává… Samozřejmě jsou dny lepší a dny horší, ale to máme všichni.
Autor: Nikola Strnadová. Fotografie zveřejněny se souhlasem Michaely Gajdošíkové. Rozhovor byl autorizován.
