Zamilovanost dokáže zastřít nedostatky partnera, ale co když se ukáže, že je schizoidní? Co to znamená a jak se s tím vyrovnat? Život se schizoidním partnerem není jednoduchý.
Na začátku vztahu se schizoidní partner jeví jako typický zamilovaný člověk. „Když podlehnete jeho kouzlu, začnete společně bydlet a najednou zjistíte, že máte doma někoho zcela jiného,“ uvedl pro HealthLine klinický psycholog Ph.D. Timothy J. Legg.
Když máte na očích růžové brýle
V období zamilovanosti, zejména v začátcích vztahu, člověk prožívá velmi příjemné a intenzivní pocity. Mohou za to hormony oxytocin a vazopresin, jež se vyplavují do organismu. Hormonální smršť způsobuje, že svého partnera vidí v lepším světle. Lidově řečeno, má na očích „růžové brýle“. Když zamilovanost pomine, najednou si začne uvědomovat nedostatky, které až do té chvíle zůstávaly skryté. A tak se může lehce stát, že se zamiloval do osoby citově ploché a chladné, jinak řečeno do schizoida.
Co je schizoidní porucha
Schizoid ve své podstatě netouží po blízkých vztazích, je rád sám a vyhýbá se společenským situacím. Navenek působí jako nudný a lhostejný člověk, kterému žádná činnost neposkytuje potěšení. Nedokáže dát najevo láskyplné city a lhostejný je ke kritice i ke chvále.
Podle Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR (UZIS) se tato schizoidní porucha osobnosti označuje diagnózou F60.1. S termínem „schizoidní“ přišel v roce 1908 švýcarský psychiatr Eugen Bleuler. Označoval jím přirozené lidské tendence ke směřování pozornosti k vnitřnímu životu a daleko od světa vnějšího.
Porucha se častěji vyskytuje u mužů než u žen. Mezi rizikové faktory patří mimo jiné emocionálně odtažití rodiče, především matka, která neumí svým dětem projevit vřelou lásku.
Z láskyplného partnera schizoid
Je třeba mít na paměti, že není chybou člověka, když uvěří, že ho schizoid má opravdu rád. „Zamilovanost dokáže v jinak citově chladné osobě zažehnout plameny lásky. Ty ale vydrží jen tak dlouho, dokud zamilovanost trvá. Pak se vše odezní a z láskyplného partnera se stává studený psí čumák,“ vysvětluje klinický psycholog Timothy J. Legg. Ten má více než třicetileté zkušenosti s poskytováním dušení péče.
Rozchod, nebo zůstat?
Pro schizoida je typické denní snění a útěk do říše fantazie, což se projevovalo i v jeho dětství, přičemž s postupujícím věkem se stav nijak nezlepšuje. Schizoid je sám se sebou spokojený. Jediné, kdo s tím má problém, je jeho okolí, především partnerka. Ta se může cítit podvedená, protože najednou má vedle sebe někoho zcela jiného.
Pokud nejsou součástí vztahu děti, není problém vztah ukončit a odejít. Když ale pár dítě nebo děti má, je rozchod mnohem horší. Jako manžel a partner je bohužel schizoid k zoufání a dříve nebo později přivede svou drahou polovičku do ordinace psychologa. Ta totiž zjistí, že sarkasmus a ironie jsou u schizoida na denním pořádku. Je zcela imunní vůči ženským slzám a na snahu o smysluplnou komunikaci reaguje odchodem z místnosti.
Schizoid a kladné vlastnosti
„Obvykle je schizoid dobrý pracovník, najde-li práci, která mu sedne,“ tvrdí psycholog Timothy. Bude to taková, kde se nebude muset vžít do problémů kolegů. Nehodí se proto pro sociální péči, ale může být třeba špičkovým právníkem, který jde přes „mrtvoly“. Pro schizoida jsou typické pevné zásady, tendence být svůj za jakýchkoliv okolností.
Jak žít se schizoidem
Existuje i jiná možnost než rozchod či rozvod v případě, že máte za partnera schizoida. Je třeba se naučit spoléhat sám na sebe, jeho sarkastický humor nebrat příliš vážně, nečekat modré z nebe a horoucí vyznání lásky. Žijete-li s ním v manželství bez citu, pořiďte si třeba psa, který vám tu lásku bude dávat najevo častěji a vícekrát než schizoid. Na manželství pohlížejte jako na fungující ekonomickou jednotku, ve které vychováváte své děti. Mějte své vlastní koníčky, k němuž schizoida nepotřebujete. On by je stejně s vámi nesdílel. Obklopte se přáteli, kteří vám dodají potřebnou míru sociálních kontaktů.
Ano, manželství nebo partnerství se schizoidem není pro každou ženu. Ale ta, která se s ním naučí žít, může prožít celkem spokojený život. Zejména tehdy, když od něj nebude mnoho očekávat a svou potřebu lásky a vřelých citů upře na péči o děti. Nebo opuštěné psy a kočky ve zvířecím útulku.
Autor: Jana Surmová – NašeTéma. Zdroje: HealthLine, UZIS, MayoClinic.
