V historii najdeme několik silných žen, které se nebály postavit do čela armády. Zářným příkladem je odvážná Boudica. Po ponížení, které se dostalo její rodině, se rozhodla bojovat za svobodu. „Byla rebelkou,“ zhodnocuje vliv keltské bojovnice Vanessa Collingridge v biografii Boudica.
Boudica: Žena předurčená k boji
Boudica, někdy zmiňována jako Boadicea, měla patrně svůj osud vepsán již v samotném jméně. Vanessa Collingridge v knize Boudica uvádí, že pochází ze starého protogaelského slova „boudeg“, což znamená „vítězství“. Její jméno je tak často vykládáno jako „ta, která přináší vítězství“.
Fyzický popis Boudicy poukazuje na fakt, že byla skutečnou bojovnicí, která v nepřátelích vzbuzovala strach, byť byla ženou. „Postavou byla velmi vysoká, na pohled nanejvýš děsivá, v pohledu očí nejzuřivější a její hlas byl drsný; k bokům jí spadaly množství nejžlutějších vlasů, kolem krku měla velký zlatý náhrdelník; měla na sobě tuniku různých barev, přes kterou měla tlustý plášť upevněný broží. To byl její neměnný oděv…,“ píše historik Cassius Dio v knize Roman History a dodává, že vždy v ruce svírala oštěp.
Smrt manžela byla počátkem
Když Boudica dovršila 18 let, provdala se za Prasutaga, krále kmene Icenů, který sídlil ve východní Británii. Dle historických popisů Cassia Dia v roce 43 n. l. dobyli jižní území Římané, většina keltských kmenů se tak byla nucena podrobit. Prasutagus si však své postavení udržel, neboť mu Římané dovolili, aby své území nadále spravoval.
Ovšem za předpokladu, že se stane jejich spojencem. Dokud byl král naživu, kmen Icenů žil poměrně v poklidu a bezpečí. V roce 60 n. l. však zemřel, aniž by zanechal mužského dědice. Římané bez zaváhání jeho království zabrali a nebrali si servítky. Boudicu a její rodinu potkaly zlé události, které v ní nakonec vyvolaly odvahu se vzbouřit.
„Na začátku byla jeho vdova Boudica zbičována a jejich dcery znásilněny. Icenští náčelníci byli zbaveni svých dědičných statků, jako by Římané dostali celou zemi. S královými vlastními příbuznými bylo zacházeno jako s otroky. A ponížení Iceni se báli ještě horšího, teď, když jim byl odebrán jejich status. Tak se vzbouřili,“ píše J. E. Lewis v knize The Mammoth Book of Eyewitness Ancient Rome.
Postavila se do čela vzpoury
Boudica nebyla obyčejná, jako každá keltská žena byla vycvičena ve válečnictví, rozuměla bojové strategii a naučila se zacházet se zbraněmi. Římským okupantům tak bez zaváhání slíbila pomstu. Rozhodla se vzít do rukou meč a oštěp a vydala se vydobýt svobodu pro sebe i svůj lid.
„Nic není v bezpečí před římskou pýchou a arogancí. Znesvěcují posvátno a zbaví květů naše panny. Vyhraj bitvu nebo zahyň, to je to, co já, žena, udělám,“ popisuje římský historik Publius Cornelius Tacitus v knize Letopisy slova, která měla královna vyřknout.
Tyto události byly bezprostřední příčinou jejího povstání, ke kterému došlo v roce 61 n. l. Shromáždila Iceny a další keltské kmeny, které spojoval odpor k římské nadvládě, a zahájila vzpouru proti Římu. Její armáda nejprve napadla město Camulodunum (Colchester), načež zničila Londinium (Londýn) a Verulamium (St. Albans).
Zabili každého, kdo se jim postavil – muže, ženy i děti, uvádí Carolyn D. Williams v knize Boudica and Her Stories.
Dopad jejích činů a smrt
Tehdejší společnost byla silně patriarchální. Skutečnost, že pouhá žena zabila tolik Římanů, byla považována za obrovskou ránu a potupu. „Dvě města byla vypleněna, osmdesát tisíc Římanů a jejich spojenců zahynulo a ostrov byl pro Řím ztracen. Navíc celou tuto zkázu způsobila Římanům žena, což jim samo o sobě způsobilo největší hanbu,“ napsal Cassius Dio v Roman History.
Následovala bitva u Watling Street, kde se však Boudica dočkala porážky. Její odpor rozdrtil římský guvernér Gaius Suetonius Paulinus. Podle Tacita, který poslední bitvu podrobně popisuje ve svých Letopisech, královna nehodlala padnout do spárů Římanů, proto se otrávila jedem.
Symbol svobody a síly ženství
Přestože Boudicca prohrála svůj boj, je dnes oslavována jako národní hrdinka a symbol touhy po svobodě a spravedlnosti. „A to je ta síla, která stojí za legendární Boudicou – že může být vším pro celé lidstvo, protože je živý oxymóron: urozená, ale jedna z nás, matka, ale bojovnice, státnice, i když barbarská, a loajální, přesto rebelka, mrtvá, ale velmi živá,“ zhodnocuje vliv keltské bojovnice Vanessa Collingridge v biografii Boudica. Jedno je zřejmé – její jméno nebylo ani nebude jen tak zapomenuto.
Autor: Pavla Krejčí.
