O životě Jana Husa toho mnoho nevíme. Máme k dispozici jeho spisy, známe jeho myšlenky. Všichni víme, že byl roku 1415 kvůli svým názorům upálen v Kostnici. Jaký ale byl jeho soukromý život? Co dělal ve chvílích, kdy se zrovna ostře neobouval do církevních nepořádků? Jakými povahovými rysy se Jan Hus vyznačoval?
Jan Hus – talentovaný zpěvák
Začněme od začátku, tedy od data narození Jana Husa (kolem r. 1370–1415). Ani v tom se historikové překvapivě neshodnou. Někteří uvádějí, že přišel na svět v jihočeském Husinci v roce 1369, jiní udávají rok 1371 nebo 1372. Dějepisec František Šmahel a další se proto spokojují s tvrzením, že někdy kolem roku 1370.
Prakticky nic nevíme o jeho rodině, jisté je, že to byli nějací poddanští sedláci a nad dobové poměry si rozhodně nežili. Jako dospělý totiž Hus neopomene připomenout, že nejednou v mládí trpěl hlady. Základního vzdělání se mu zřejmě dostalo na nižší latinské škole v Prachaticích.
Má v té době nějaké zvláštní koníčky? Vyniká něčím? Rozhodně zpěvem, protože zpívá v chlapeckém sboru. Samo sebou, že v repertoáru jsou církevní skladby. Často a rád také hraje šachy, ale když se jako dospělý vrací k téhle svojí zálibě, překvapivě ji podle Šmahela označí za ztracený čas.
Hádající se rebel
Zamíří na univerzitu do Prahy a studuje na artistické fakultě. Bakalářem se stává v roce 1393, tři roky poté mistrem svobodných umění. Poté se v roce 1398 pouští do studia teologie. O dva roky později už ho vysvětí na kněze a roku 1402 se stává duchovním správcem Betlémské kaple a Nazaretské koleje. Tehdy ovšem ještě nemá z teologie ani bakalářský titul, ten získá asi roku 1404.
Už tenkrát se ale projevuje jako plamenný řečník, kterému v církvi není leccos po chuti. K radikálním myšlenkám ho inspiruje anglický církevní reformátor Jan Viklef (asi 1320–1384), jehož dílo v roce 1398 opisuje. Podle Husových vlastních slov mu zviklal hlavu, tedy nasadil brouka do hlavy, že v církvi leccos není, jak by mělo být. V roce 1400 na univerzitě odstartují ostré spory o Viklefovo učení a Hus se jich rád účastní. Je proto považován za rebela prosazujícího kacířská tvrzení. Chce se stát univerzitním učitelem a figuruje jako zkoušející a člen různých komisí. Nedá se ale říci, že školní přípravě věnuje příliš mnoho času, má totiž i spoustu dalších zájmů.
Oblíbený a vtipný učitel
Jak vlastně Jan Hus fyzicky vypadá? Většina novodobých kreseb, maleb a grafik nám ho ukazuje jako vysokého, štíhlého muže s úctyhodným plnovousem, zkrátka asketu každým coulem. V pozdním středověku ale narazíme na jeho podobizny bez vousů a s minimem vlasů a ty podle názoru řady současných historiků, například Pavla Soukupa, jsou nejspíše blíže pravdě. Kromě toho sám Hus píše přátelům, že musí jezdit na oslovi a nechat se nosit na nosítkách, protože je tlustý. Trefnější představou opravdového Husa je tedy spíš menší tlouštík skoro bez vlasů.
A co jeho vlastnosti? Dobové prameny mluví o tom, že má široký rozhled, který jako učitel také patřičně projevuje. Studentům přednáší nejenom odborně fundovaně, ale umí být také vtipný, což mládež náležitě oceňuje. Není žádný akademický suchar a rozhodně je mezi studenty populární. Chová se k nim přátelsky a srdečně, spíše jako starší kolega než přísný učitel. Spousta z nich po něm proto chce, aby se stal jejich promotorem – promoval je na bakaláře či magistry. Prokazatelně dovede k bakalářské nebo magisterské zkoušce 26 studentů, u kterých známe i jména, nejspíše jich ale bylo víc, možná i 36. U každého z nich zná jeho dobré i špatné vlastnosti, umí také dát do placu vtipné historky o nich ze studentského života.
Nikdy s ním není nuda
Získává na univerzitě silnou pozici, volí ho do akademických funkcí, a to už jako mladíka. Od podzimu 1401 do jara 1402 zastává funkci děkana artistické fakulty, tehdy mu ovšem určitě není více než 29-31 let! Na podzim roku 1409 ho zvolí rektorem. Má na starosti správu univerzity a také její reprezentaci navenek. Snaží se také o reformu poměrů na univerzitě.
Patří ke skvělým řečníkům a pohotovým diskutujícím a debaty s ním rozhodně nejsou žádná učená nuda. Když například v letech 1410-1411 řídí důležité diskuse, dokáže každého účastníka i vtipně charakterizovat. Postupně ale začíná mít v Praze horkou půdu pod nohama. Není divu. Otevřeně kritizuje hrabivost i nemravný život řady kněží, odsuzuje prodávání odpustků. Potrefené husy se pochopitelně ozvou.
Pozorné posluchačky
O ženách Jan Hus příliš příznivé mínění nemá. Nepovažuje je zrovna za příliš rozumné tvory a tento svůj názor vyslovuje i během svých četných kázání. Přesto ho něžné pohlaví zahrnuje svým zájmem. Jsou to často právě ženy, posluchačky, které šíří jeho názory mezi lidmi dál. Hojně navštěvuje jeho vystoupení, a to hlavně v pražské Betlémské kapli. Když poté, co je nad ním v roce 1412 vyhlášena papežská klatba, kterou si vysloužil svojí ostrou kritikou církve, nepořádků v ní a praktik prelátů, musí opustit českou metropoli, útočiště najde právě u ženy. Jde o Annu z Mochova (†1419). S jejím svolením pobývá na jejích statcích na Kozím Hrádku. Proti klatbě se odvolá s tvrzením, že jediný, kdo může soudit jeho činy, je Ježíš Kristus. Tím jenom v církvi přilije olej do ohně.
Žádné důvěrné styky
Vzhledem k tomu, jaké přízni žen se Hus těšil, nabízí se otázka, jestli minimálně s některou z nich – třeba právě jmenovanou Annou z Mochova jeho styky nepřerostly v důvěrnější. Tady můžeme s poměrně silným důrazem zavrtět hlavou. Ačkoliv přímý důkaz nemáme a sotva kdy nějaký získáme, Jan Hus považoval svoje panictví za velmi silnou hodnotu. Nikdy mezi nimi nic nebylo. K Husovým fanynkám, jak by se dnes jeho příznivkyně daly nazvat, patřila řada manželek jeho stoupenců. Třeba Anna z Frimburka nebo také choť Jindřicha Škopka z Dubé. Je jasné, že dotyčné dámy zaujala jeho charismatická kázání i on sám jako výrazná a odvážná osobnost. Právě díky Husovi se také spousta žen seznámí s Biblí.
Ochranný dopis od krále
„Kdo zemře, vyhraje,“ napíše jednou Hus a slova jsou to v jeho případě rozhodně prorocká. Když dostane pozvání na koncil v Kostnici, tuší, že se jeho osud naplňuje. Neváhá ale přijmout. Je nemyslitelné, aby nešel hájit svoje názory a čest. Věří svému heslu, že pravda zvítězí.
Do Kostnice, německého města na břehu Bodamského jezera, dorazí 3. listopadu 1414. O dva dny později dostane do rukou glejt, neboli průvodní ochranný list od římského krále Zikmunda Lucemburského (1368–1437). Také papež Jan XXIII. (asi 1370–1419) tvrdí, že Husovi tu nikdo neublíží. Už 28. listopadu 1414 je ale všechno jinak. Jana Husa zatknou a uvězní. Označí ho za kacíře, ale jak uvádí současný historik Zdeněk Uhlíř: „Jan Hus nebyl heretik (kacíř – pozn.). Z hlediska dogmatické teologie byl zcela ortodoxní. Zcela katolicky ortodoxní.“ Hus kategoricky odmítá odvolat svoje názory, přestože mu italský kardinál Francesco Zabarella (1360–1417) chce vytvořit velice umírněnou odvolací formulku.
Trpí bolestmi zubů
Zikmund do Kostnice přijíždí na Vánoce roku 1414 a snaží se Husa osvobodit. Jenže kardinálové mu dají rázně najevo, že se nemá co plést do církevních záležitostí. Pohrozí mu tím, že odjedou z koncilu. To král nemůže dopustit, koncil nesmí být předčasně ukončen, je potřeba vyřešit tolik věcí, a tak se raději stáhne. Jediné, co se mu podaří docílit, že Husovi zmírní podmínky věznění (doteď trpěl v tmavé a vlhké kobce) a dosáhne veřejného slyšení.
Jan Hus doufá, že se mu během něho, tedy v učené diskusi, podaří zúčastněné získat na svoji stranu a přesvědčit je o své pravdě. Jenže když ve dnech 5., 7. a 8. června 1415 k veřejným slyšením opravdu dojde, nemůže to dopadnout hůř. Husa sužují bolesti zubů a hlavy, takže je v mizerné fyzické kondici. Navíc slyšení nemá ani náznakem podobu skutečné diskuse.
Na jeho hlavu jenom prší ostré dotazy a chtějí po něm odpovědi ano nebo ne, žádné vysvětlování. Nepomůže mu, že svědecké výpovědi vyvrátil. Už se od něj distancuje i král Zikmund. Nehodlá si z politických důvodů pálit prsty. Jan neodvolá, a tak je odsouzen do rukou kata. Dne 6. července 1415 ho zbaví kněžského svěcení, na hlavu mu nasadí posměšnou čepici a na hranici za městem ho upálí.
Autor: Helena Stejskalová – NašeTéma. Zdroje: MUNI, HistoryToday, RadioPragueInternational, iRozhlas, Kniha: Jan Hus, Život a smrt kazatele (Pavel Soukup Nakladatelství Lidové noviny, 2015), Kniha: Jan Hus – život a dílo (František Šmahel, Argo, 2013).
