Ceny vajec v Česku lámou historické rekordy a za vajíčka si brzy připlatíme jako nikdy dřív. Proč ale vejce stojí tolik? A co s tím mají společného aktivisté, politici a polští drůbežáři? Komentář Karolíny Němečkové přináší nepopulární, ale potřebné odpovědi.
Jedno vejce za osm korun? Ještě před pár lety by taková představa vypadala jako z aprílového článku. Jenže teď, na konci března 2025, je už skoro realitou. Vejce v Česku nikdy nestála tolik, co dnes – 6,80 Kč za kus, vyplývá to z údajů Českého statistického úřadu (ČSÚ).
Jen pro představu: v roce 2011 to bylo lehce přes dvě koruny. A ačkoli se nabízí rychlé vysvětlení – inflace, ptačí chřipka, energetická krize – pravda je složitější. Část této drahoty jsme si totiž vykřičeli sami.
V roce 2018 se ulicemi Prahy procházeli aktivisté ve slepičích maskách se slogany „za lepší život nosnic“. Aktivisté si vybojovali, že supermarkety od roku 2025 přestanou vykupovat vejce z klecových chovů. Politici naskočili na líbivou vlnu a výsledek se dnes začíná promítat do peněženek spotřebitelů. Zákaz klecí sice ještě není úplný, ale tlak na přechod k dražším chovům je čím dál silnější – a náklady se samozřejmě přesouvají na zákazníka.
Jasně, přelom roku a Velikonoce tradičně tlačí cenu vajec nahoru, ale tohle už není jen sezónní výkyv. Ve hře je souběh několika jevů: výpadky produkce kvůli ptačí chřipce, zvýšená spotřebitelská nálada po odeznění inflace, návrat ochoty kupovat kvalitnější (a tedy dražší) potraviny – ale také fakt, že jsme se rozhodli být papežštější než papež.
Zatímco Česko tlačí na zákaz levnějších klecových chovů, Polsko či Maďarsko vesele pokračují dál. Následkem toho se zvyšují výrobní náklady u českých chovatelů, kteří přichází o konkurenční výhodu.
Trh ale levná vejce bude chtít dál – takže je dovezeme. Jen už nebudou česká. A kdo si myslel, že zákaz klecí zlepší životní podmínky slepic, ten si nejspíš neuvědomil, že zákaz v jedné zemi na jednotném evropském trhu znamená spíš oslabení vlastních producentů než systémovou změnu.
A pak tu máme argument o kupní síle. Rétorika je jasná: vejce jsou sice dražší, ale i platy rostou, takže si jich můžeme koupit zhruba stejně jako dřív. Jenže podle dat ČSÚ by se musely mzdy od roku 2011 ztrojnásobit, abychom dnes mohli říct, že si vejce pořizujeme za „stejné peníze“. To se ale nestalo. Oproti létu 2011 je vejce víc než třikrát dražší, zatímco mzda vzrostla o polovinu. Realita je tedy neúprosná – vejce prostě drahá jsou. Nominálně i reálně.
Až se tedy bude někdo znovu ptát, proč jsou vejce tak drahá, odpověď nebude znít moc líbivě: protože jsme chtěli lepší život pro slepice, ale zapomněli jsme přitom počítat. Výsledkem je, že si za osm korun koupíme vejce… z Polska. A Češi, kteří se na tenhle vývoj možná i dobře vzpomenou, si jen povzdechnou, že na tom zase vydělali jiní. Jako vždy.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Víte, kde opravdu jíte? Každá třetí restaurace má problémy s hygienou
