Umělá inteligence (AI) už mění svět kolem nás a brzy by mohla zasednout i v politice. Nahradí politiky z masa a kostí algoritmy? Zatímco jedni se takové budoucnosti děsí, druzí ji vítají s otevřenou náručí. Jak by vlastně vláda AI vypadala a jaká úskalí by s sebou nesla, komentuje Petr Ševčík, redaktor NašeTéma.cz.
Představa, že by nás místo Andreje Babiše, Petra Fialy či Víta Rakušana řídil algoritmus, zní jako sci-fi. Jenže umělá inteligence (AI) se dere do všech sfér života a politika není výjimkou. Průzkum IE University z roku 2021 ukázal, že myšlenka umělé inteligence v politice není lidem zas tak cizí, v Evropě by si to přála i většina. Zatímco Číňané se na vládu AI těší, Američané, typicky nadšení pro novinky, jsou zdrženlivější.
Nabízí se hned několik scénářů, jak by AI mohla v politice fungovat. Každý má svá PRO a PROTI, ale jedno je jisté – donutí nás zamyslet se nad rolí člověka v politice a nad samotnou podstatou demokracie.
Chatboti v čele státu?
Už před nástupem ChatGPT se objevily pokusy nahradit politiky chatboty. V Rusku Alisa vyzvala Putina, na Novém Zélandu se o post premiéra ucházel Sam. Nicméně i Dánsko a Japonsko také experimentovaly s chatboty v politice. Lákadlo je jasné: chatboti nelžou (tedy pokud nehalucinují, pozn. red.), nekradou a nepotřebují spát. Mají přístup k obrovskému množství informací a bleskově je analyzují.
Jenže současné AI systémy mají i své mouchy. Jsou to „černé skříňky“, nevíme přesně, jak fungují a jak docházejí ke svým závěrům. Často „halucinují“ a vymýšlejí si. Jsou zranitelné hackery a potřebují neustále připojení k internetu. A hlavně, postrádají lidský rozměr. Nevyjednávají, neprojevují empatii, nepřebírají zodpovědnost. Zatím to nevypadá, že by chatboti mohli politiky jen tak nahradit.
Přímá demokracie s AI
Fyzik César Hidalgo navrhoval radikálnější řešení – zrušit politiky úplně. Každý občan by si naprogramoval vlastního AI agenta se svými preferencemi a ti by pak mezi sebou vyjednávali a tvořili zákony.
Hidalgo věří, že by to posílilo přímou demokracii. Jenže i tady je háček. Systém by spoléhal na experty, kteří by algoritmy navrhli, a tím by se jen přesunula moc z politiků na ně.
Algokracie – vláda algoritmů
Nejextrémnější variantou je algokracie – svět, kde by vládly algoritmy. Zatím to nikdo vážně nenavrhuje, ale i tato myšlenka nás nutí přemýšlet, proč je lidská účast v politice důležitá. Jaké hodnoty chceme v éře automatizace zachovat?
Kam kráčíme?
Místo nahrazování politiků umělou inteligencí bychom se měli zaměřit na to, jak AI využít k posílení lidského úsudku a zlepšení demokracie. Existují nástroje, které pomáhají lidem dosáhnout konsensu v kontroverzních otázkách, jako je třeba Green Deal.
Budoucnost AI v politice nespočívá v tom, že umělá inteligence nahradí lidi. Spíš jde o to, jak AI integrovat do našich životů, abychom posílili lidské schopnosti a demokratické instituce. A pokud tohle chceme, měli bychom na tom začít pracovat hned teď.
