Adventní věnec je jedním z nejrozšířenějších symbolů adventu, tedy období čtyř týdnů před Vánocemi. Na stolech i na dveřích visí věnce ze zelených větviček, na kterých každou neděli zapalujeme jednu ze čtyř svíček. Odkud se ale tento zvyk vzal a co znamená?
Původ adventního věnce
Podle historiků se zvyk zdobit domy zelenými větvičkami v zimě objevil už v 16. století ve východní Evropě. Lidé si tak chtěli připomenout, že i v zimě je příroda stále živá a plná naděje. Zároveň se v té době začal šířit i zvyk zdobit vánoční stromeček, který pochází z Německa.
Protože stromky byly často příliš velké na to, aby se vešly do malých místností, musely se z nich odřezat některé větve. Lidé, kteří neměli rádi plýtvání, z nich pak vytvářeli kruhové věnce, které měly i hluboký symbolický význam.
Stromek musel být ve tvaru trojúhelníku, aby připomínal Nejsvětější Trojici, tedy Otce, Syna a Ducha svatého.
Věnec zase symbolizoval věčnost, protože kruh nemá začátek ani konec.
Vliv starověku na věnec
Věnec jako symbol vítězství a slávy má ale ještě starší kořeny. Už ve starověkém Řecku a Římě se věnce z různých rostlin dávaly sportovcům, vojevůdcům nebo básníkům jako ocenění jejich úspěchů.
Věnec se také objevuje v antické mytologii, například v příběhu o bohyni Dafné, která se proměnila ve vavřínový keř, aby unikla pronásledování boha Apollóna. Ten jí pak řekl: „Nemůžeš-li být mou ženou, budeš mým stromem. Nosím tě ve vlasech“.
Adventní věnec
Adventní věnec se stal součástí adventní tradice až v 19. století, kdy ho vymyslel německý luteránský pastor Johann Hinrich Wichern. Ten se staral o chudé a opuštěné děti, které netrpělivě očekávaly Vánoce. Aby jim zkrátil čekání, postavil velký dřevěný věnec s 24 malými a čtyřmi velkými svíčkami. Každý den zapálil jednu malou svíčku a každou neděli jednu velkou, dokud nebyl celý věnec rozsvícený.
Tento zvyk se rychle rozšířil mezi ostatními křesťany, kteří si začali vyrábět menší věnce ze zelených větviček. Ty symbolizovaly nejen věčnost, ale také božskou dokonalost, protože kruh je považován za nejdokonalejší tvar. Svíčky na věnci představovaly světlo, které přináší Ježíš Kristus svým narozením. Někdy měly i různé barvy, které měly svůj význam.
- První tři svíčky byly fialové a znamenaly naději, mír a lásku.
- Čtvrtá svíčka byla červená a znamenala radost.
Rozšíření adventního věnce do světa
Adventní věnec se stal populární i v jiných zemích, zejména díky anglické královně Viktorii, která si vzala německého prince Alberta. Ten jí představil německé vánoční zvyky, jako je stromeček nebo věnec, a ona je přijala a rozšířila je do celé Británie a jejích kolonií.
Ve 20. století se adventní věnec dostal i do Ameriky, kam ho přivezli evropští imigranti.
Dnes je adventní věnec známý a oblíbený po celém světě jako jeden z nejkrásnějších symbolů adventu.
