Šikovné české ručičky dokázaly hodně. Má-li člověk perfektní podmínky, bádá se hezky. Dobrodružnější příběh ale vzniká, musí-li se potýkat s nepřízní osudu. Takový byl i život vynálezce Josefa Božka.
Bral jakoukoliv práci
Na gymnáziu v Českém Těšíně pod rukama studenta Josefa Božka (1782–1835) vznikaly rozmanité mechanické stroje. Byl za hvězdu. Když ale odešel do Prahy, situace se obrátila. V metropoli nikoho neznal. Nezbylo mu než vzít zavděk jakoukoliv prací, která se naskytla.
V ubytování mu musel stačit nocleh na ubytovně pro tovaryše. Pokoj tu sdílel s lidmi, kteří se stejně jako on vydali hledat štěstí do Prahy. Trn z paty mu vytrhl František Josef Gerstner, který vedl nově založené Královské české stavovské technické učiliště (dnešní ČVUT). Božek se v něm stal mechanikem. Tomáš Kučera, který ve své bakalářské práci Božkové ve sbírkách Národního technického muzea v Praze popisuje Božkovy počátky a zmiňuje také, že dostával plat 300 zlatých.
Dokázal i zvednout pero
Skvělou příležitost, jak prokázat svoje schopnosti, nahrály Josefovi události roku 1813. V bitvě u Drážďan proti Napoleonovi v srpnu 1813 přišel řecký kníže Alexandros Ypsilanti o pravou ruku. Aby nemusel všechno dělat levačkou, sestavil mu Božek mechanickou protézu předloktí.
Vynález fungoval dokonale, jak uvádí Josef Veselý na webu Dvojka Rozhlas. Kníže s ní dokázal nejenom zvednout sklenici, ale zvládl dokonce i tak jemnou práci jako uchopit pero. Dobové noviny Božkův úspěch vychválily. Zajistily mu pověst šikuly, kterou potvrdil dalšími náhradami končetin.
Nákresy se nedochovaly
Tentokrát vypomohl ruskému důstojníkovi Danilevskému, který se také stal obětí bitvy u Drážďan. Přišel v kolenou o obě nohy. Josef Božek se nezalekl úkolu sestavit mu protézy. Podle dobového tisku fungovaly tak skvěle, že s nimi dokázal jít bez holí. Podle Veselého zvládl i chůzi do schodů a vyskočil na koně.
Určitě vás napadne otázka: Jak protéza vypadala a na jakém principu fungovala? Bohužel nevíme. Žádné náčrtky se do dnešních dnů nedochovaly. Slávu si ale získal i v oboru hodinářství. „Pro hraběte Kounice zhotovil kapesní hodinky, jejichž pero se natahovalo pohybem ruky při chůzi,“ líčí vzdělávací web Techmania.
Syn pokračovatel
V otcově tradici ale pokračoval syn Romuald Božek (1814‒1899). Nadání mechanika měl v genech a také sestrojoval protézy. Ve Zdravotnickém muzeu v Praze uchovávají nákres Romualdovy náhrady nohy po amputaci ve stehně. Potvrzuje to ve svém článku na webu časopisu Národní lékařské knihovny odborný pracovník muzea Šimon Krýsl. Josefův syn ji vytvořil v letech 1840-1842 a fungovala na principu excentrického kolenního kloubu. Šťastlivcem, který ji používal, se stal jistý Josef Koska. Po pádu z lešení mu zbyl z nohy jenom 4 cm dlouhý pahýl stehenní kosti.
Musel si půjčit
Josefa zaujala také síla páry. Hrabě Buquoy přivezl do Čech první parní stroj. „Anglický stroj nebyl zkompletovaný, a dokonce jeho jednotlivé součásti byly jen hrubě opracované. Zprovoznění parního stroje se ujal právě Josef Božek,“ uvádí portál Techmania. Neměl k němu žádný návod, přesto si dokázal poradit a sílu nového vynálezu Pražanům předvedl 24. září 1815.
Úspěch ho přiměl k dalším experimentům. Rozhodl se sestrojit také loď poháněnou párou. Úkol zvládl na jedničku. Na součástky potřebné k dílu, si však musel půjčit peníze. Svůj záměr ale chtěl dotáhnout do konce a v tom se mu stala velikou oporou jeho manželka Josefína. Předvedení svých děl, parní lodi a parního stroje, stanovil na 1. června 1817 v pražské Stromovce.
Pomohli zednáři
Bohužel, produkce se pro něj stala smolným dnem. Kolem páté hodiny odpoledne, když předvádění vypuklo, se obloha nad Stromovkou nečekaně zatáhla. Hřmělo a spustil se prudký déšť. Ačkoliv přišlo hodně zvědavců, většinu z nich bouřka s lijákem vyhnala. Utekli a někdo z prchajících sebral i kasičku s penězi ze vstupného.
Vynálezce se tak ze dne na den ocitl úplně na dně, pouze s dluhy a dotírajícími věřiteli v zádech. V zoufalství začal svoje stroje rozbíjet kladivem. Nakonec mu pomohla se zaplacením dluhů jakási dobrá duše. Po letech vyšlo najevo, že šlo o pražskou lóži svobodných zednářů.
Zlomený vynálezce ale už nechtěl mít s parními stroji nic společného. „Božek zanevřel jenom na parní stroje; úplně však nezatrpkl. Věnoval se dále výrobě skvělých hodin, a nakonec zhotovoval železniční vozy pro koněspřežní dráhu České Budějovice–Linec,“ dodává Josef Veselý na webu Dvojka Rozhlas.
Autor: Helena Stejskalová. Zdroj: Kniha – KUČERA, Tomáš. Božkové ve sbírkách Národního technického muzea v Praze. Brno 2011.