Napoleonský komplex: Opravdu existuje? Zjevně šlo o britskou propagandu

Už jste se setkali s muži, kteří byli menšího vzrůstu a projevovali vůdcovské či agresivní vlastnosti? Od Napoleona si historie takových mužů pamatuje celou řadu. Existuje však opravdu tento syndrom?

Reklama

Kde se toto spojení vzalo?

Spojení napoleonský komplex, případně syndrom malého muže už každý jistě zaslechl. Zpravidla je řeč o mužích menšího vzrůstu, kteří si svou výšku kompenzují agresivním a nadřazeným chováním či přehnanými ambicemi. Jak vyplývá z názvu, pojmenování lze vystopovat k Napoleonovi Bonapartovi, který není znám je svými vojenskými úspěchy, ale i menším vzrůstem. Právě tento hendikep si prý měl kompenzovat snahou vládnout a dobývat rozsáhlá území.

Historický mýtus aneb britská propaganda

Je to však tak trochu mýtus. Pravdou je, že Napoleon nebyl úplně nejmenší. Rozhodně ne podle měřítek přelomu 18. a 19. století. Byť na dnešní poměry nepatří mezi čahouny a rozhodně by nevynikl, ve své době byl se svou výškou kolem 168 centimetrů považován za muže víc než přijatelného vzrůstu. Historici rovněž poukazují na to, že Napoleon byl doprovázen granátníky ze své gardy, kteří byli vysocí a rozložití, proto vedle nich císař vypadal průměrně, dokonce až nepatrně. Nicméně na Francouze byl prý, co se výšky týče, až nadprůměrný.

Zdá se, že kolem této osobnosti vznikla síť lží a propagandy. Britské propagandy. Parlament v Anglii totiž nebyl zcela spokojen s Napoleonovými vojenskými úspěchy a reformami. Britové tak chtěli, aby vypadal jako hlupák a jeho pověst by tím byla pošramocena. Podle BBC tisk Napoleona označoval jako Malého Boneyho a začal vydávat karikatury, které ho povětšinou znázorňovaly jako muže dětské velikosti. S těmito vyobrazeními je nejvíce spojován karikaturista James Gillray.

Jak Napoleon stoupal na žebříčku moci, tím více mu chtěli jeho odpůrci uškodit. A co je silnější než psychologická válka vedená médii? Napoleon se přirozeně snažil proti výsměšným urážkám bojovat, tak dalece ale jeho moc nesahala. Web History uvádí, že na smrtelné posteli měl údajně pronést, že karikaturista udělal víc než všechny armády Evropy, aby ho srazil dolů.

Zapomeňme na Napoleona

V roce 2007 provedli odborníci na University of Central Lancashire test, který napoleonský syndrom označil za mýtus. Postavili proti sobě vysokého a výrazně menšího muže s klacíky v rukou. Na povel měl jeden ze subjektů protivníka bouchat do kloubů na ruce, přičemž se ukázalo, že výraznější míru agrese vydával vyšší muž.

„Výsledky byly v souladu s názorem, že syndrom malého muže je mýtus. Když lidé vidí malého muže, který je agresivní, pravděpodobně si myslí, že je to kvůli jeho velikosti jednoduše proto, že tento atribut je zřejmý a upoutá jejich pozornost,“ uvedl akademik Mike Eslea, který se podílel na výzkumu.

Základem je zraňující myšlenka

Nelze popřít, že myšlenka napoleonského komplexu nám umožňuje pohlížet na nižší muže spatra. Tanya Osensky ve své odborné publikaci Shortchanged (Zkrácený) píše, že se z toho stal „zákeřný a zraňující stereotyp“. Toto spojení je zcela zakořeněno v naší kultuře, a nakonec nabylo hanlivého významu. Původně výsměšná hříčka mocenského rázu se přetavila do roviny psychologické.

Existuje totiž přidružený pojem – komplex méněcennosti. S touto myšlenkou přišel blízký spolupracovník Sigmunda Freuda a neméně známý Alfred Adler nedlouho poté, co v roce 1956 představil termín napoleonský komplex. Zpravidla je řeč o lidech, kteří jsou po fyzické stránce slabí a malí, a proto se snaží stát psychicky vyššími, tedy dominantnějšími a arogantnějšími. Neustále se srovnávají s vyššími muži a jsou frustrovaní, když jim je jejich nízký vzrůst připomínán.

Ačkoliv je původ napoleonského komplexu nepřesný a kolem Napoleona Bonaparta vládne mýtus, po přenesení jeho významu do praxe nalezneme několik mužů, kteří by definici odpovídali. Dnes tak často označujeme politiky či jiné významné muže, kteří jsou spíše průměrné výšky, ale vyjadřují víc než očividnou snahu vládnout, být slyšet, vidět a mít neustále pravdu.

Autor: Pavla Krejčí – NašeTéma. Zdroje: History, BBC, Odborná publikace – Shortchanged (Tanya Osensky, University Press of New England, 2018)

Diskuze Vstoupit do diskuze
Přidat na Seznam.cz
Reklama
Reklama
Reklama