Místa tragédií a přírodních katastrof, koncentrační tábory, věznice, hřbitovy a podobné lokality patří v posledních letech k žádaným turistickým cílům. Studie hovoří o tom, proč je s takovou chutí navštěvujeme.
Co nás žene za temnotou?
Pro popsané odvětví cestovního ruchu se od roku 1996 vžil název temná turistika, který trend trefně charakterizuje. Poprvé ho použili britští vědci John Lennon a Malcolm Foley. Jde o putování na místa spojená s temnou minulostí, smrtí a tragédiemi.
Proč toužíme vidět bývalý koncentrační tábor v Osvětimi, okolí černobylské elektrárny, místa po zemětřesení nebo památník newyorských dvojčat? Co nás k tomu vede?
Silný zážitek
Touha cestovat do míst tragédií vypadá na první pohled jako zvrhlost. Když vyrazíme na dovolenou, chceme přece zažít pohodu a vnitřní klid. Hodit všechno za hlavu a odpočinout si od všedních starostí. Taková představa relaxace se ale třeba s návštěvou památníku obětí holocaustu zrovna neslučuje.
Vyrazíte-li tam, nenechá vás to chladnými. Ať už se vás to týká osobně, nebo ne, pobyt v takové destinaci ve vás vzbudí silné emoce. To samé platí třeba o místech, kde došlo k přírodním katastrofám nebo válečným bitvám. Jde o silný zážitek z energie navštíveného místa.
Nic nového pod sluncem
Temná turistika není novodobou záležitostí. Podobná místa a události lidi přitahovaly už dávno. Ve starověku patřily k oblíbenému divadlu gladiátorské hry. Středověk si liboval ve veřejných popravách, na které se sbíhaly davy lidí. V posledních letech ale roste počet lidí, kteří si podobné lokality na svých cestách volí cíleně a na návštěvu se připravují. O události si třeba dopředu nastudují hodně informací.
Od běžného turisty se neliší
Co ale tvoří hlavní motivaci temných turistů při výběru jejich výletních cílů? „Zvědavost, potřebu vidět, potřebu porozumět a potěšení,“ odhaluje jedna studie provedená na vzorku téměř tisícovky Portugalců. Liší se temní turisté nějak od těch běžných? „Někteří výzkumníci temné turistiky se tuto turistickou praxi pokusili spojit s osobnostními charakteristikami, jmenovitě s temnou trojicí – psychoticismem, narcismem a machiavelismem,“ poznamenávají autoři zmíněné studie. Je temný turista opravdu člověk s takovým profilem? Není.
Motivace bývají různé
V komunitě temných turistů najdeme stejné množství patologických osobností jako kdekoliv jinde. Určitě se nepojedete podívat do koncentračního tábora v Osvětimi kvůli tomu, že jste stoupenci praktikování nacistických zvěrstev. I dnes se ale bohužel může najít takový člověk. Dobrou zprávou ovšem je, že se ocitne v naprosté menšině.
Motivace k návštěvě koncentračního tábora jsou mnohem složitější. Může je tvořit osobní vazba, protože tam někdo z příbuzných či slavných osobností opravdu zahynul. Touha uctít mrtvé. Chuť vzdělávat se, doplnit si znalosti autentickým zážitek. Případně všechno dohromady a mnohé jiné.
Zvědavost a chuť vzdělávat se
Výzkumy trendu temné turistiky potvrzují, že při výběru cíle obvykle hraje velkou roli zvědavost. Kromě toho jde o touhu objevovat a poučit se. Na to poukazuje také Hayley Stantonová na webu Tourism Teacher: „Pro mnoho lidí je to dominantní, ne-li hlavní motivace k tomu, aby byli temnými turisty. I když temná turistika nemusí být příjemným volnočasovým zážitkem, mnoho lidí si užívá její vzdělávací aspekt.“ Vydáte-li se na místa spojená s tragédií nebo smrtí, neznamená to, že jste se stali voyeury pasoucími se na cizím neštěstí. Jenom prostě uspokojujete svoji přirozenou zvědavost a chuť poznávat a vzdělávat se.
Na Dušičky na hroby
Jednu formu temné turistiky praktikuje jednou ročně většina z nás, dokonce i ti, kteří by se jinak za žádným temným cílem nikdy nevydali. Také jdete na Dušičky zapálit svíčku na hroby svých příbuzných? I tohle se dá označit za temnou turistiku a váš zážitek je v tomto případě silně osobní.
Autor: Helena Stejskalová. Zdroj: Dark Tourism