Vánoce jsou pro mnohé děti nejkrásnějším obdobím roku. Těší se na dárky, které jim přinese Ježíšek, a věří v jeho kouzelnou moc. Ale co když zjistí, že Ježíšek není skutečný? Jak se s tím vyrovnat? A kdy je vhodné jim to prozradit?
„Celkově můžeme říct, že většina českých dětí v předškolním věku v Ježíška věří a téměř všechny ve věku buď ještě předškolním, nebo školním zjistí, „jak to je doopravdy“. Až na výjimky přitom nedochází ani k šoku, ani ke ztrátě důvěry,“ píše psycholožka Pavla Koucká.
Lhát dětem o Ježíškovi nebo ne?
Někteří rodiče si myslí, že je špatné lhát dětem o Ježíškovi. Tvrdí, že tím narušují jejich důvěru a podporují kulturní mýty. Podle nich by děti měly vědět, že dárky jim kupují rodiče, a že Ježíšek je jen smyšlená pohádková postava.
Jiní rodiče naopak chtějí, aby jejich děti věřily na Ježíška, dokud to jde. Považují to za součást dětské fantazie a radosti. Podle nich je Ježíšek symbolem lásky, štědrosti a naděje.
Jak reagovat na otázky dětí?
Pokud se dítě zeptá, zda Ježíšek existuje, neznamená to nutně, že už na něj nevěří. Možná jen potřebuje potvrzení nebo vysvětlení. V takovém případě můžete odpovědět například takto:
- Co si myslíš ty? Proč se ptáš?
- Jak bys se cítil, kdyby Ježíšek neexistoval?
- Co ti říká tvé srdce?
- Co je pro tebe na Ježíškovi nejdůležitější?
Tímto způsobem můžete zjistit, co vaše dítě skutečně cítí a co si myslí. Můžete mu také pomoci pochopit, že Ježíšek není jen o dárcích, ale o něčem hlubším.
Pokud se vaše dítě přímo zeptá, zda je Ježíšek skutečný, měli byste mu říct pravdu. Nebudete mu tím ubližovat, ale naopak projevíte respekt a důvěru. Můžete mu také říct, že je teď dost velké, aby vám pomohlo být Ježíškem pro mladší sourozence nebo jiné děti. Můžete mu také vyprávět, jak vznikl příběh o Ježíškovi, a že je založen na legendě o svatém Mikuláši nebo na příběhu bratří Clausů.
Jak zachovat kouzlo Ježíška?
I když vaše dítě už ví, že Ježíšek není skutečný, nemusí to znamenat, že ztratí zájem o Vánoce. Naopak, můžete mu názorně ukázat, že Vánoce jsou o něčem víc než jen o dárcích. Můžete mu například:
- Ukázat, jak může být Ježíškem pro někoho jiného. Může například darovat hračku dětem v nouzi, napsat vzkaz někomu, kdo je sám, nebo pomoci někomu, kdo to potřebuje.
- Povzbudit ho, aby si užíval společných chvil s rodinou a přáteli. Můžete spolu péct cukroví, sledovat společně pohádky, zdobit stromeček, zpívat koledy, hrát si společenské hry, nebo si vyprávět vzpomínky.
- Připomenout mu, že Ježíšek je jen jeden z mnoha způsobů, jak tradičně slavit Vánoce. Můžete mu také říct, jak se slaví Vánoce v jiných zemích nebo kulturách, a co je pro ně typické.
Říct dětem pravdu o Ježíškovi není vůbec snadné, ale je to zcela jistě nevyhnutelný krok. Důležité je, jak to uděláte, a jak jim pomůžete pochopit, že Vánoce jsou o něčem víc než o dárcích. A také, jak jim pomůžete udržet kouzlo a fantazii, které jsou pro dětský vývoj tak důležité.
Jak vznikla tradice o Ježíškovi a dárcích o Vánocích?
Vánoce jsou pro mnohé z nás časem radosti, pohody a obdarovávání. Ale víte, proč vlastně Ježíšek nosí dárky? A kdy se tento zvyk začal šířit? Podívejme se na to společně.
Původ dávání dárků o Vánocích sahá až do biblických dob, kdy se v Betlémě narodil Ježíš Kristus, syn Boží. Jeho rodiče, Josef a Marie, tam přijeli z Nazareta, protože římský císař nařídil sčítání lidu.
V Betlémě však nenašli žádné místo k přenocování, a tak se usadili v chlévě u ovcí. Tam Marie porodila Ježíše a položila ho do jeslí. O jeho narození se jako první dozvěděli pastýři, kterým se zjevil anděl a oznámil jim, že se narodil Spasitel. Pastýři se pak šli poklonit Ježíškovi a přinést mu dary.
Později přijeli také tři mudrci z východu, kteří sledovali hvězdu, která jim ukazovala cestu k novému králi. Mudrci, kteří jsou také nazýváni Třemi králi, darovali Ježíškovi zlato, kadidlo a myrhu. Tyto dary symbolizovaly jeho královské postavení, božskou povahu a utrpení, které ho čekalo. Král Herodes se však bál, že by Ježíš mohl ohrozit jeho vládu, a proto nařídil zabít všechny novorozence v Betlémě. Josefovi a Marii se však podařilo uprchnout do Egypta, kde zůstali, dokud Herodes nezemřel.
Dávání dárků o Vánocích má tedy kořeny v biblickém příběhu o Ježíškově narození. Ale kdy se Ježíšek stal tím, kdo nám dárky nosí?
To se stalo až v 16. století, kdy probíhala reformace církve. Předtím byl za to zodpovědný svatý Mikuláš, který přinášel dárky už 6. prosince, tedy v den svého svátku. Svatý Mikuláš byl biskupem z Myry, který byl známý svou štědrostí a laskavostí. Podle legendy pomáhal chudým lidem a dával jim peníze nebo jiné dary. V některých zemích je svatý Mikuláš stále oblíbenou postavou, která dětem nosí sladkosti a oříšky.
Reformace církve, která začala v Německu, se snažila odstranit uctívání svatých. Proto němečtí protestanti nahradili svatého Mikuláše Ježíškem, kterému říkali Christkind, což znamená Dítě Kristovo. Christkind byl zobrazován jako andělský chlapec s křídly a zlatými vlasy, který přinášel dárky o Štědrém večeru, tedy 24. prosince. Tento zvyk se postupně rozšířil do dalších zemí, kde se Christkind přejmenoval na Ježíška, Mikuláše nebo Santa Clause. V Česku máme štěstí, že jsme si zachovali obě tradice, a tak si můžeme užít dvojí nadílku.
Jak vysvětlit dětem, proč Ježíšek nosí dárky?
Dětem můžeme říct, že Ježíšek je naším nejlepším přítelem, který nás má rád a chce nám udělat radost. Když se narodil, dostal od tří králů dárky. Ježíšek ale nechce, abychom mu dávali hmotné dárky, protože on má raději naše srdce. A tak nám v den svých narozenin dává dárky on, aby nám poděkoval za naši lásku a věrnost. Ježíšek nám ale nedává jen hračky, ale také duchovní dary, jako je pokoj, radost, naději a odpuštění. Tyto dary jsou mnohem cennější než zlato, kadidlo a myrha.
Zdroj: Wikipedie
