KOMENTÁŘ | Vláda Andreje Babiše se rozhodla, že když se jí nelíbí předběžné rozhodnutí Ústavního soudu, pokusí se nechat vyloučit soudce z procesu. Návrh na vyloučení soudce zpravodaje Pavla Šámala z řízení o kompetenční žalobě prezidenta Petra Pavla vyvolal bouři. Europoslankyně Danuše Nerudová (STAN) to přirovnala k „totalitním estébáckým praktikám“. S vlnou kritiky vlády Andreje Babiše přišla nejen opozice, ale i známý šlechtic a hejtmanka Středočeského kraje.
Prezident Petr Pavel se obrátil na Ústavní soud poté, co ho vláda Andreje Babiše odmítla zařadit do české delegace na summit NATO v Ankaře. Soud předběžným opatřením rozhodl, že prezident má být součástí delegace. Jenže právě to se vládě Andreje Babiše zjevně stalo trnem v oku. Ministr spravedlnosti Jeroným Tejc (za ANO) po pondělním jednání vlády oznámil dva zásadní kroky.
Vláda se rozhodla postupovat dvěma směry. Zaprvé navrhne, aby Ústavní soud kompetenční žalobu prezidenta Petra Pavla zamítl. Argumentuje tím, že zahraniční politiku státu určuje vláda a ne prezident. To je legitimní procesní obrana, na kterou má každý účastník řízení právo.
Druhý krok už ale vyvolává podstatně vážnější otázky. Vláda chce z projednávání případu vyloučit soudce zpravodaje Šámala, kterého ministr Tejc viní z „bezprecedentního soudního aktivismu“. Podal proto návrh na jeho vyloučení z procesu.
A právě zde podle opozice vláda překračuje hranici mezi obhajobou svého právního názoru a snahou zasáhnout do samotného rozhodování soudu. Jinými slovy: první krok představuje standardní právní obranu, druhý už je podle kritiků útok na instituci, která má spor nezávisle rozhodnout.
Soudce Šámal se ničím neprovinil. Vydal předběžné opatření, což je standardní procesní nástroj, který nijak nepředjímá konečný verdikt soudu. Jenže vydal ho v neprospěch vlády Andreje Babiše. A to v Babišově světě stačí. Kdo nejde na ruku, musí pryč. Známe to z Agrofertu i z hnutí ANO, teď to poznává justice.
K nejostřejším kritičkám dnešního vyjádření vlády patří europoslankyně Danuše Nerudová. „Naprosto skandální vyjádření vlády. Moc soudní je v každé demokratické společnosti nezávislá,“ reagovala Nerudová. „Vládě nepřísluší jakkoliv ji zpochybňovat a už vůbec ne do ní zasahovat. Toto jsou totalitní StBácké praktiky. Ústava a ústavní pořádek není pro Andreje Babiše trhací kalendář!“
Přirovnání k StB je ostré a dá se o něm vést spor, historické paralely bývají zrádné. O čem se ale spor vést nedá, je samotná mechanika vládního kroku. Nepohodlný soudce je nejdřív očerněn nálepkou aktivisty, pak zpochybněn návrhem na vyloučení – vždy s formálně znějícím zdůvodněním. Ať už tomu říkáme jakkoli, logika je zřetelná: soudce, který rozhodl špatně, je soudce, který nesmí rozhodovat. A přesně tahle logika do právního státu nepatří. Podobně to chodí v Rusku.
Pirátská poslankyně Kateřina Stojanová to pojmenovala střízlivěji, ale o to přesněji. „Celá tato debata už je opravdu trapná,“ uvedla s tím, že vláda se místo věcné práce točí v osobním sporu s prezidentem a chybí jí argumenty. „Snaha odstranit soudce jen kvůli jeho předchozímu rozhodování působí jako nepřípustný nátlak na Ústavní soud. Vláda by měla respektovat dělbu moci,“ dodala.
Exministr spravedlnosti Jiří Pospíšil (TOP 09) si nebral servítky: „Žádost vlády o vyloučení ústavního soudce Šámala z dalšího řízení je skandální. Jaké jsou pro to důvody? Nejde nám na ruku? Trochu blbý důvod v právním státě…“ A oficiální účet TOP 09 přidal větu, která by měla viset nad vchodem do Strakovy akademie: „Kdo si chce vybírat soudce podle poslušnosti, deformuje demokracii.“
Kritika přitom nezní jen ze Sněmovny. Středočeská hejtmanka Petra Pecková (STAN) na síti X napsala, že je to za ni „absolutně skandální“, a vládní logiku shrnula do jedné věty: „Ústavní soud dojde k závěrům, se kterými vláda nesouhlasí, a vláda začne uplatňovat princip Pakliže nerozhoduješ s námi, rozhoduješ proti nám.“ A přidala jedovatou tečku: „Možná by si na webových stránkách ministerstva spravedlnosti měla vláda přečíst, co je to princip dělby moci a že zajišťuje v demokratické společnosti rovnováhu mezi mocí zákonodárnou, výkonnou (vládou) a soudní.“
Nejdál ale zašla Tejcova předchůdkyně v úřadu, exministryně spravedlnosti Eva Decroix (ODS). „Vyjádření vlády k Ústavnímu soudu není právní dokument, ale politický pamflet. A ministr spravedlnosti, který útočí na osobu soudce kvůli výkonu jeho soudní práce, by měl okamžitě rezignovat,“ uvedla. Podle ní vládní podání neodpovídá na právní otázky vznesené žalobou a celou kauzu jen balí do „formalistických povídaček o překreslování systému“.
Vláda podle poslankyně jednala ve zlém úmyslu a pokračuje v tom. „Je mi z toho ouzko! Tahle republika od devadesátek zažila hodně, ale takhle otevřenou demolici demokratického ústavního systému nikdy,“ uzavřela. Když tohle o svém nástupci říká právnička, která na stejné židli seděla ještě před pár měsíci, není to běžná stranická přestřelka. Je to výpověď o stavu resortu.
Andrej Babiš (ANO) s ministrem Petrem Macinkou (Motoristé) prohrávají osobní spor s prezidentem Pavlem, mediálně a částečně už i právně. Předběžné opatření jim to připomnělo. A tak přichází reflex, který známe z Ruska a Maďarska: když prohráváš u soudu, nezměň argumentaci. Změň soudce.
Orbán to dotáhl k dokonalosti – nejdřív delegitimizace („aktivističtí soudci“), pak personální čistka, nakonec poslušný soud. Babišova vláda je zatím na prvním stupínku. Ale na ten první se právě postavila, veřejně a bez uzardění.
Stejnou mechaniku popisuje i podnikatel, šlechtic a politický glosátor Jiří Lobkowicz, který mluví přímo o „Tejcově vendetě“. „To je metoda autoritářů – nejprve zpochybnit, pak personálně vyčistit, nakonec ovládnout,“ píše ve svém komentáři a připomíná, že Tejc si k útoku na soudce přibalil ještě označení prezidenta za „symbol opozice“. Lobkowiczovo varování stojí za ocitování celé: „Dnes jeden aktivista Šámal, zítra další, pozítří celý Ústavní soud.“ A dodává, že pokud to společnost tiše spolkne, bude si za pár let říkat: „A přitom to začalo jen tím jedním summitem NATO.“
A ještě něco. Tejc není žádný nováček, který by nevěděl, co dělá. Je to zkušený právník. Když zkušený právník obviní ústavního soudce z aktivismu jen proto, že vydal běžné předběžné opatření, nejde o právní omyl. Jde o populistický tah, kterému dal ministr spravedlnosti svůj podpis. To je na tom možná nejsmutnější.
Vláda samozřejmě řekne, že jen využívá procesních prostředků. Formálně ano. Jenže právní stát nestojí jen na tom, co je formálně možné, ale na tom, co si moc výkonná vůči moci soudní dovolí. Návrh na vyloučení soudce kvůli rozhodnutí, které se vládě nelíbí, je test. Test, kolik toho ústavní systém vydrží a kolik toho veřejnost přejde mlčením.
Jestli jsou to praktiky estébácké, totalitní, nebo „jen“ orbánovské, ať si každý pojmenuje sám. Podstatné je něco jiného: vláda poprvé otevřeně sáhla po soudci, který předběžně rozhodl proti ní. Ústava není trhací kalendář. Právě teď se rozhoduje, jak daleko mohou politici zajít ve sporu se soudní mocí a kolik jim toho dovolí veřejnost.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Šach mat od Erdoğana. Babiš a Macinka prohráli svou válku proti prezidentu Pavlovi
