Stále více Čechů si stěžuje na vysoké ceny jídla a pití v Chorvatsku, ale navzdory tomu tam neustále jezdí. Neudělali by lépe, kdyby raději navštívili nějakou exotickou destinaci?
V těchto týdnech internetová média publikují spoustu článků věnovaných aktuálním cenám jídla a pití v Chorvatsku. Téměř pod každým z nich se rozpoutá živá diskuse, jejíž mnozí účastníci zarytě tvrdí, že uvedené ceny jsou nesmyslné, neboť za pizzu, zmrzlinu, těstoviny, grilovanou rybu… museli (musí) platit výrazně více, či naopak mnohem méně.
Někteří jsou pak ochotní se za svůj názor bít až do roztrhání těla, a to dokonce i v případě, kdy autor článku zveřejní fotografie konkrétních jídelních lístků, což lze označit za vpravdě tragikomický přístup k předkládaným faktům.
Zásadním problémem je zřejmá neochota akceptovat, že ceny se mohou výrazně lišit v závislosti na lokalitě a pochopitelně také typu stravovacího zařízení. Například za pouliční jídlo si jeho prodejci obvykle neúčtují tolik jako provozovatelé turistických restaurací – třeba v případě hamburgeru může být rozdíl klidně dvojnásobný.
I tak mi ale při pohledu na některé aktuální ceny v Chorvatsku (rizoto od 12 EUR nahoru?) málem „vypadly oči z důlků“ a musel jsem si nutně položit otázku, proč vlastně Češi neustále do Chorvatska jezdí. Podle mého názoru tam totiž jen za snídaně, obědy a večeře musí v konečném součtu zaplatit takovou částku, za níž by si bez problémů mohli koupit letenku do nějaké exotické země.
Předností Chorvatska bylo vždy to, že je velice blízko a že zájezdy do něj svého času patřily k těm jednoznačně nejlevnějším, jaké se v katalozích cestovních kanceláří daly najít. Jinak ale nebylo moc o co stát. Řadě lidí nevyhovují tamější oblázkové pláže, stěžují si na nedostatek komfortu v ubytovacích zařízeních i na aroganci jejich personálu atd.
Nyní je Chorvatsko z mého pohledu naprosto předražené. Existuje řada zemí, které jsou sice značně dál – takže autem se do nich prostě vydat nemůžete – nicméně rozhodně stojí za návštěvu, přičemž i s průměrným českým platem si v nich můžete připadat doslova jako králové.
Tady v peruánské Amazonii, kde dlouhodobě žiju, bez problémů dostanete kompletní obědové menu (tedy polévka + hlavní jídlo + nesycený nealkoholický nápoj, tzv. refresco) v přepočtu za necelých 40 Kč. Na tom jeho prodejce pochopitelně má ještě zisk, což znamená, že pokud byste si tentýž pokrm uvařili sami, vyjde vás ještě levněji.
Směšně nízké jsou tu i ceny tropického ovoce, které je navíc z pochopitelných důvodů super čerstvé. Na tržišti si například velice často kupuji papáju, kdy za jeden kus (na váhu tu téměř nikdo neprodává) platím cca 3 Kč. Podobné je to i s banány atd.
Pokud vám stačí „obyčejné“ ubytování, tzn. pokoj s postelí a dalším nábytkem, vlastním záchodem, sprchovým koutem a stropním ventilátorem, dá se bez problémů sehnat kolem 250 Kč/noc. Podotýkám, ve městě, nikoliv ve venkovských oblastech.
Kdo ale touží po luxusu, může si v případě zájmu klidně objednat i pokoj s hydromasážní vanou a vlastním soukromým bazénem. Cena za noc bude podobná jako v případě rodinného apartmánu v Chorvatsku (nebudete však mít k dispozici kuchyni).
Autor: Jiří Černý (zahraniční redaktor)
