Jaké podmínky by přibližně panovaly na naší planetě po skončení případného jaderného konfliktu mezi světovými mocnostmi? Byli bychom schopni vybudovat novou civilizaci?
Po havárii Černobylské jaderné elektrárny, k níž došlo v dubnu roku 1986, byla na území Ukrajiny a Ruska vytvořena bezpečnostní zóna o rozloze cca 4200 kilometrů čtverečních.
O 29 let později vědci z University of Portsmouth zveřejnili v časopisu Current Biology zajímavou studii, z níž vyplynulo, že právě černobylská zóna doslova kypí životem. Jinými slovy, příroda se s následky dotyčné katastrofy dokázala vypořádat opravdu bleskově.
Podle zjištění badatelů byla situace nejhorší první rok po výbuchu jaderného reaktoru, kdy mnoho zvířat zabily izotopy jako jód-131 a technecium-99. Jejich poločasy rozpadu jsou ale krátké, tudíž již v roce 1987 se situace začala zlepšovat.
„Ať už má radiace jakékoli negativní účinky, nejsou tak velké jako negativní dopady přítomnosti lidí. Neříkáme, že nebyly zaznamenány žádné radiologické účinky, nicméně nevidíme účinky na populaci jako celek,“ komentoval to tehdy hlavní výzkumník Jim Smith pro NewScientist.
Nabízí se tak zajímavá otázka: jak by naši planetu vlastně ovlivnil jaderný konflikt mezi světovými mocnostmi?
Annie Jacobsen, autorka populární knihy Nuclear War: A Scenario, uvádí, že jen během prvních 72 minut po jeho vypuknutí by zahynuly stovky milionů lidí. To je bezesporu strašlivá představa, ale co by následovalo dál?
Lidstvo by nevymřelo
Nelze pochybovat o tom, že naše současná civilizace by zanikla. Život jako takový však určitě nikoliv. Ve skutečnosti by s největší pravděpodobností přežila i spousta lidí, kteří by následně začali budovat civilizaci novou.
Asi největší problém by představovala tzv. nukleární zima. V atmosféře by bylo obrovské množství popela, kouře a různých úlomků, což by způsobilo silné ochlazení klimatu. Pokud však nahlédneme do historie Země, nejde v zásadě o nic, k čemu by již dříve nedošlo. Nukleární zima je totiž podobná tomu, co následuje po dopadu asteroidu na povrch naší planety nebo po obrovské sopečné erupci.
Další věcí pak je, že teploty by se relativně rychle (během cca 10 let) vrátily do normálu – alespoň to plyne ze studie publikované v odborném časopisu JGR Atmospheres.
Život po jaderné válce
Některé druhy organismů by pochopitelně vyhynuly, čímž by se nicméně „uvolnilo místo“ pro vznik druhů nových. Jak se navíc již mnohokrát ukázalo, biologická evoluce dokáže být v podobných situacích (pozn. red.: náhlá změna podmínek, které je zapotřebí se přizpůsobit) až překvapivě rychlá.
Mnohé části světa by se pak změnily v obří „přírodní rezervace“, které by – stejně jako v případě bezpečnostní zóny kolem Černobylu – bez přítomností lidí začaly vzkvétat. Rozhodně by se nejednalo o radioaktivní pustiny bez jediné známky života.
Jasné je i to, že bychom měli velký problém s produkcí potravin, jelikož nukleární zima by způsobila globální neúrodu. To však není nic, co by se teoreticky nedalo řešit. Ve výhodě by byli obyvatelé tropických oblastí, které by se logicky neochladily tak moc jako oblasti ve vyšších zeměpisných šířkách.
Právě i z tohoto důvodu se uvádí, že „nejbezpečnějšími“ zeměmi pro případ jaderné války jsou například Jihoafrická republika, jižní Austrálie, Nový Zéland či Brazílie. Oproti tomu severní polokoule by byla postižena jednoznačně nejvíce.
Alespoň trochu by v takové situaci mohly pomoct zásoby trvanlivých potravin a pochopitelně i paliv, které by byly zapotřebí po fungování alespoň základní infrastruktury. Jednou z nejvýznamnějších plodin by se pravděpodobně staly mořské řasy. Ty by bylo možné v tropech pěstovat ve velkém měřítku a podle vědecké studie zveřejněné v časopisu Earth’s Future by dokázaly nasytit až 1,2 miliardy lidí.
Autor: Jiří Černý
