Volby do Poslanecké sněmovny máme za sebou. Ať už jste s jejich výsledky spokojení nebo ne, nelze popřít, že volby vyvolávají v lidech velké vášně. A občas se během jejich průběhu dějí podivné, ne-li bizarní věci. Bylo tomu tak v minulosti a je tomu stejně i nyní.
Volby se konají tak dlouho, jak existuje zaznamenaná lidská historie. Co se změnilo, je způsob voleb.
2000 let zpátky: Fazole nejsou k jídlu
Před více než 2000 lety starověcí Řekové používali místo volebních lístků fazole.
Fungovalo to jednoduše. Voliči dostali bílou a hnědou/černou fazoli, kterou umístili do džbánu. Bílá fazole znamenala „ano“, hnědá/černá „ne“. Na konci voleb jednoduše fazole rozdělili podle barev a spočítali.
Není jasné, co se s nimi stalo potom. Ale pravděpodobně skončily v něčím žaludku. Anebo je lidé obětovali na oltáře svým bohům.
Protože Američané rádi přebírají zvyklosti od jiných národů, i tento obyčej okopírovali od starověkých Řeků. Kolonisté v Pennsylvánii podle historičky Jil Leporeové „běžně volili tak, že házeli fazole do klobouku.“ K volebním lístkům přešli pouze proto, že to prý „bylo jednodušší než počítat fazole.“ Nevýhodou nicméně je, že volebními lístky se nenasytíte.
1758: Opilí voliči jsou nejlepší voliči
George Washington má dnes pověst seriózního prezidenta Spojených států. Ale ještě předtím s ním byla pořádná legrace. V roce 1758 se během své kampaně rozhodl utratit celý její rozpočet… za alkohol.
Nelekejte se, nešlo o miliony. Washingtonův rozpočet činil pouhých 50 dolarů. Každopádně mu i tato z dnešního pohledu relativně skromná částka vystačila na 160 galonů alkoholu. Naservíroval voličům rum, pivo a víno a všichni byli šťastní. Až na Washingtonovy odpůrce, pochopitelně. I tak mu to ale ke zvolení do komory zákonodárného sboru nepomohlo.
Z tohoto důvodu řada amerických států později zavedla zákony omezující nákup alkoholu během voleb. Toto pravidlo přežilo překvapivě dlouho. Poslední stát, který ho zrušil, byla Jižní Karolína. Stalo se tak až v roce 2014.
Prezident Washington se mimochodem alkoholu nevyhýbal ani nadále. V roce 1797 otevřel ve svém domově ve Virginii továrnu na whisky. V době prezidentovy smrti o dva roky později již jeho lihovar patřil k největším v zemi.
1860: Kdo zvítězí? Záleží na horoskopu
Věříte na horoskopy? Většina lidí by řekla ne, ale v minulosti hrály mnohem větší roli než dnes. Během voleb v roce 1860 noviny otiskly čtyři čísla s portréty kandidátů a jejich astrologickými tabulkami. Z nich mohla veřejnost vyčíst, jakou šanci mají kandidáti na úspěch.
1884: S divnou hlavou do politiky nelez!
U 19. století ještě chvíli zůstaneme. Soudit lidi podle vzhledu se nemá, praví staré úsloví. Ale co takhle podle tvaru jejich lebky? V roce 1884 během amerických prezidentských voleb hrály významnou roli analýzy lebek prezidentských kandidátů. Tenkrát se ještě věřilo, že tvar lebky odráží povahu člověka. Kdo ví, co bychom se dozvěděli, kdybychom takto analyzovali hlavy českých politiků…
2010: Kde jsou mimozemšťané?
Voliči myslí i na své mimozemské (ne)přátele. V roce 2010 lidé z Denveru vyjádřili přání vytvořit komisi, která by sledovala mimozemšťany a létající talíře. Petice obdržela požadovaný minimální počet podpisů, celkem 3974.
Nakonec ale neprošla, protože ji odmítlo přes 80 procent voličů. Mimozemšťané se tak mohou i nadále svobodně pohybovat mezi námi. Aspoň v Denveru určitě.
2014: Ten nejroztomilejší starosta v historii
Všichni ambiciózní majitelé domácích mazlíčků nechť zpozorní. Váš chlupatý miláček může uspět nejenom na přehlídkách, ale i v politice.
Příkladem je tehdy sedmiletý velký pyrenejský pes zvaný Duke. Toho v roce 2014 zvolili za starostu malé vesnice Cormorant v Minnesotě. Jeho oponent Richard Sherbrook, majitel místního obchodu, nezískal ani z půlky tolik hlasů jako Duke. Obdržel pouze tři hlasy z dvanácti.
Vypadalo to, že se pes Duke ve své nečekané roli osvědčil. Občané ho totiž zvolili ještě dvakrát, než se odebral na odpočinek ve věku třinácti let.
2016: Kam s ním?
Ptal se Jan Neruda. My to můžeme upravit na: Kde volit? V Americe odpovídají jasně: Kdekoliv to jde! V roce 2016 tak lidé odevzdávali své hlasy na nejrůznějších podivných místech.
Po krátkou dobu se do politického života zapojily kadeřnictví, veřejné prádelny, požární stanice, restaurace, garáže a kavárny. Ale kdo si zašel odvolit na pláž, mohl se kochat krásným výhledem. A lidé, kteří mají pro strach uděláno, vhodili své hlasy do uren na hřbitově.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Staroměstské náměstí zaplnilo shromáždění Milionu chvilek. Nechceme vládu extremistů, zaznělo
zdroj: Google Arts, mintzandgeftic.com, bbc.com, bustle.com
