První listopadový víkend se v anglickém Birminghamu konala prestižní soutěž Cake International. Česká cukrářka Lucie Charvátová v ní zvítězila v kategorii Hororová busta s dílem nazvaným Valeora. V rozhovoru pro NašeTéma.cz popsala, co ji k tvorbě vítězného dortu inspirovalo.
Lucie Charvátová (35) vystudovala propagační výtvarnictví, ale po škole se jí v oboru nedařilo najít uplatnění. Na čas proto zakotvila v zoologické zahradě, kde pracovala s jedovatými hady a krokodýly. „Paradoxně právě tehdy jsem v televizi narazila na pořad o amerických dortech,“ vzpomíná cukrářka Charvátová. Právě v ten moment ji pečení uchvátilo a cítila, že našla směr, kterým se vydá.
Charvátovou nikdy nelákalo péct jen klasické věnečky či větrníky, které zná snad každý. „Zaujaly mě spíše netradiční a originální dorty, jaké jsem vídala v televizi,“ říká. Touha tvořit něco výjimečného ji přivedla zpět do školy, rozhodla se vyučit cukrářkou. „Současně jsem sbírala zkušenosti v cukrárnách a hotelích. Nejvíce mě ale posunuly české i zahraniční soutěže, kde jsem získala cennou zpětnou vazbu,“ dodává.
Valeora: příběh bohyně, který ožil v dortu Charvátové
Kdysi byla světlem, vílou, co dávala život stromům. Když lidé přinesli oheň a sekery, les zemřel – a s ním i ona. Valeora se ponořila do bažiny a proměnila se v bohyni smrti. Z jejích slz se zrodila mlha a z dechu bludičky, malá světla, co lákají poutníky do ticha. Říká se, že kdo je následuje, už nikdy nenajde cestu zpět – ale jeho duše se stane součástí lesa.
V noci prý z vody vystupuje žena z kořenů a stínů, její oči září jako dvě chladná světla. A když promluví, les ztichne, protože pozná hlas své mrtvé bohyně.
Autor: Lucie Charvátová
Lucie, co Vás inspirovalo k tvorbě vítězného dortu, který měl v soutěži Cake International úspěch? Proč zrovna Valeora?
Soutěžící se mohli v Birminghamu přihlásit do dvou kategorií, Halloween a Hororová busta. Chvíli jsem přemýšlela, jakou kategorii vlastně zvolím. Impulsem pro mne byli moji sledující na sociálních sítích. Čas od času si někdo rýpnul, že lidé nejsou úplně moje parketa. Sama v sobě jsem si tedy řekla, že to teď zkusím jinak. Vlastně jsem se rozhodla, že půjdu hlavou proti zdi a vytvořím lidský obličej.
Jak dlouho trvala výroba Valeory? Jaká část dortu byla ta nejnáročnější?
Pracovala jsem zhruba tři hodiny denně, a to většinou po nocích. Celkově to bylo nějakých 90 hodin. Vlasy se tvořily ze speciální želatiny.
S touto želatinou jsem již měla zkušenosti, nicméně jsem ji používala pouze u menších projektů, například na tvorbu pavučin, obočí nebo koňské hřívy. Jsem jediná na světě, která želatinu použila na tvorbu vlasů v tak vysokém počtu a také jsem první na světě, kdo tuto techniku vynalezl. Loni jsem za tuto techniku dostala cenu hlavního rozhodčího za inovaci v oboru.
Video: Valeora, mistrovský dort cukrářky Charvátové
Video: Lucie Charvátová
Dort jako takový (mimo vlasy) jsem tvořila další dva až tři týdny. Mnohokrát jsem něco vytvořila a pak zase sundala, protože se mi to nelíbilo. Také jsem některé části opravovala, a to ze stejného důvodu. Do Birminghamu jsem jela s pocitem, že nejsem spokojená. O to víc mě moje umístění překvapilo.
Jak se dort na takovou soutěž dostane, co dělat proto, aby přežil tak dlouhou cestu?
Je důležité si uvědomit, že na soutěžích je několik kategorií. V jedné kategorii soutěží jedlé dorty, v další pak makety. Uvnitř těchto maket může být polystyren nebo burizonová hmota. Valeora měla uvnitř burizonovou hmotu.
Je to především z důvodu vzdálenosti. Na tento typ soutěží jezdí lidé z různých zemí, takže klasický dort by tak dlouhou cestu určitě nepřežil. Všechno to, co člověk na dortu vidí, musí být k jídlu. Hodnotí se především technika práce, rozhoduje každý detail. V těchto kategoriích jde hlavně o to, aby cukráři dokázali posunout hranice toho, co se dá vyrobit.
Letos jsme jeli autem do Birminghamu 20 hodin. Minulý rok jsme letěli a nedopadlo to moc dobře. Měla jsem pro exponát koupenou letenku. Vše bylo domluvené se společností Lufthansa. Při zpáteční cestě mi však bylo odepřeno vzít exponát na palubu. Musel tedy cestovat zabezpečený mezi zavazadly.
Letištní personál se k exponátu choval naprosto příšerně. Výsledkem byl zničený a prakticky neopravitelný výtvor. Dodnes se k tomu společnost nevyjádřila. Peníze za letenku pro exponát, který mi odmítli vzít na palubu, jsem nedostala zpět.
Došlo během přepravy Valeory k nějakým komplikacím?
Vždycky se něco nepovede, to je u výroby dortů asi běžnou záležitostí. K lehkým komplikacím došlo, když jsme přijeli do Anglie. Je tam jiná vlhkost než tady u nás a věci úplně jinak pracují. Několikrát jsem musela předělávat oči, ve finále jsem je musela udělat celé znovu. Na hotelu v Birminghamu jsem pak ještě upravovala drobnosti, ale s něčím už se nedalo nic moc dělat a já doufala, že to bude v pohodě i tak, jak jsem to upravila.
Měla jste na soutěži svého favorita?
Osobně mne nejvíce zaujal dort v životní velikosti, který podle pravidel tvořili tři cukráři. Byl to chlapeček, který ležel pod stolem, před ním byl malířský stojan, barvy a malá myška. Na všechno nad ním dohlížela kočka. Byl to neskutečně krásný kousek. Nicméně tam bylo mnoho dalších krásných prací.
Jaký byl Váš nejšílenější dort, který jste doposud vytvořila?
Asi bych neřekla, že byl nejšílenější, ale technicky nejnáročnější. Tvořila jsem levitujícího Yodu nad bažinou, který měl být dárkem pro milovnici Star Wars. Zakázku zadal můj kamarád a chtěl, aby ten dort byl něco wau. Měla jsem volnou ruku v rozpočtu, takže jsem si s ním opravdu vyhrála. Tento dort a přípravy na něj trvaly více než týden. Nicméně i běžný menší dort zabere někdy klidně i 10 hodin či více.
Lucie, máte nějaké plány do budoucna?
I když jsem vyhrála soutěž, moc dobře vím, že je důležité se neustále posouvat a zlepšovat. Momentálně nevím, co bude dál. Určitě bych se opětovně ráda zúčastnila soutěže v Birminghamu.
Nádherné soutěže jsou i v Rusku, kam bych se ráda podívala. V současné době to však není kvůli geopolitické situaci možné. Je to škoda, protože cukráři jsou tam na úplně jiné úrovni, v tom pozitivním slova smyslu. Prestižní soutěže se také pořádají v Austrálii. Z mého pohledu je to však zatím daleká budoucnost.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Husopas Janek Bednařík vychoval osm hus a nakonec s nimi letěl
