Grónsko, největší ostrov na světě se ocitl v centru celosvětové pozornosti díky nápadu nově zvoleného amerického prezidenta Donalda Trumpa překreslit hranice na západní polokouli.
Země Inuitů, jak Grónsko nazývá původní obyvatelstvo, by se mohla stát prvním jasným příkladem pro všechny, že změna klimatu není jen otázkou předpovědí počasí, ale že bude mít až donedávna nepředstavitelné důsledky pro politiku, ekonomiku a společnost.
Grónsko přichází o miliardu tun ledu ročně, což zvyšuje hladinu moří, ale také otevírá nové ekonomické možnosti pro těžbu a rybolov.
Tající led poskytuje přístup k bohatým nalezištím ropy a nerostů, včetně zlata, uranu a železa.
Kvůli změnám v migraci ryb a delšímu období bez ledu se rozšiřuje rybolov, zejména lov tresek a krevet. Rybolov je již nyní nejdůležitějším odvětvím grónského hospodářství a tvoří 90 procent jeho exportu.
Hrozbou ale paradoxně je i rychlé tání ledu. Těžební projekty vyvolávají obavy z degradace životního prostředí a ekosystémových rizik a závislost na zahraničních investicích znamená ohrožení místní suverenity a ekologických norem, stejně jako rostoucí ceny potravin a energií.
Ekonomika bohatá na zdroje
Grónská ekonomika je úzce propojena s Dánskem, které ostrov dotuje stovkami milionů dolarů ročně.
Jak píše The Economist v článku z října 2024, díky dánským dotacím je HDP Grónska na obyvatele 57 tisíc dolarů, což je nad průměrem EU.
„Zároveň pokud tamní vláda chce nezávislost, musí prokázat, že může fungovat nezávisle, což bude vyžadovat těžbu,“ uzavírá The Economist. Problém bude přesvědčit místní obyvatele, aby to podpořili.
S celkovým počtem 56 tisíc obyvatel Grónska je pouze 0,2 procenta nezaměstnaných, což brání rozvoji průmyslu.
To však nezabránilo kapitalistům jako je Jeff Bezos investovat do průzkumu zdrojů. Nejoblíbenějším místem k tomu je tzv. intruze Ilimaussaq na jižní části ostrova.
Jde o geologický útvar starý 1,2 miliardy let, známý svým unikátním minerálním složením. Jak píše The Economist, „Ilimaussaq má až 30 z 50 nejžádanějších světových surovin.“
Pokud se vezmou v úvahu i naleziště na východní části ostrova, má Grónsko podle stejných médií zásoby až 43 z 50 důležitých nerostů, které dosud světu dodává především Čína.
Některé z těchto zdrojů jsou např. molybden, který zpevňuje ocel pro pobřežní větrné farmy. Měď se používá ve všem, od elektrického vedení po čipy umělé inteligence.
USA projevily zájem o koupi či anexi Grónska v historii několikrát a Donald Trump v posledních dnech zaujal světová média prohlášeními o připojení Panamského průplavu a Grónska k USA.
Proč chce Trump Grónsko?
Jeho hlavním argumentem je, že tato místa jsou pro USA nezbytná pro národní a ekonomickou bezpečnost.
„Grónsko potřebujeme pro národní bezpečnost,“ prohlásil nedávno Donald Trump. „Všude tam máte čínské lodě. Všude máte ruské lodě. To nemůžeme dovolit.“
Severozápadní průplav, námořní cesta, která spojuje Atlantik a Pacifik přes Arktidu podél pobřeží Grónska, je kvůli klimatickým změnám stále dostupnější a mohla by se stát obchodní lodní trasou.
„Grónsko bylo dlouho považováno za kritické pro americkou bezpečnost. Američané mají velký zájem na monitorování aktivit cizích zemí v Grónsku, a proto může být jakákoli investice nebo aktivita z amerického pohledu považována za bezpečnostní hrozbu,“ uvedl Frank Sejersen, docent na univerzitě v Kodani.
To je ostatně důvod, proč mají Američané na ostrově od druhé světové války vojenskou základnu. Na půli cesty mezi Moskvou a New Yorkem je základna Pituffik nejsevernější základnou amerických ozbrojených sil a je vybavena systémem varování před raketovým útokem.
„Co by však mohlo být pro Trumpa ještě atraktivnější, jsou bohatá naleziště přírodních zdrojů,“ tvrdí Klaus Dodds, profesor geopolitiky na Londýnské univerzitě.
Patří mezi ně ropa a plyn a nerosty, po kterých je podle CNN vysoká poptávka, protože se používají v elektromobilech a větrných turbínách a při výrobě moderní vojenské techniky.
V současné době Čína dominuje celosvětové produkci vzácných kovů a již pohrozila omezením vývozu kritických nerostů a souvisejících technologií před Trumpovým druhým funkčním obdobím.
„Není vůbec pochyb o tom, že Trump a jeho poradci jsou velmi znepokojeni Čínou,“ řekl Dodds CNN. „Myslím, že Trumpův zájem o Grónsko je ve skutečnosti o tom, dostat Čínu ze hry.“
Trump není prvním americkým prezidentem, kterého napadlo koupit Grónsko.
V roce 1867, kdy prezident Andrew Johnson koupil Aljašku, uvažoval i o koupi Grónska. Na konci druhé světové války nabídla Trumanova administrativa Dánsku za ostrov 100 milionů dolarů. Tehdy se jim to nepodařilo vyjednat.
Klimatický uzel
Mezitím se boj o dominanci v Arktidě v posledních deseti letech zintenzivňuje souběžně s prohlubováním klimatických změn. Tající led odhaluje ostrov bohatý na zdroje, které až dosud nebylo možné těžit. Zdá se ale, že oblast Grónska je také bohatá na ropu.
Politický establishment v Grónsku učinil z těžby přírodních zdrojů těžiště plánů, jak se stát ekonomicky soběstačným a nakonec politicky nezávislým na Dánském království. Nebude to snadný úkol a ztěžuje ho rychle stárnoucí populace Grónska. Inuité navíc chtějí zachovat své životní prostředí.
Grónsko se připojilo k Pařížské dohodě v roce 2023, ale až poté, co studie ukázaly, že tak může učinit, aniž by se zavázalo ke snížení emisí CO2 a aniž by s Dánskem sdílelo náklady.
„Předchozí hodnocení bylo, že připojení k dohodě v dlouhodobém horizontu by mohlo vytvořit překážky pro rozvoj podnikání a dosažení nezávislosti na Dánsku,“ napsal norský zpravodajský portál High North News.
Grónské klimatické strategie v souladu s Rámcovou úmluvou OSN o změně klimatu vstoupí v platnost až v roce 2030.
V roce 2021, před podpisem Pařížské dohody, se grónský parlament rozhodl ukončit veškerý průzkum ropy z ekologických a klimatických důvodů a místo toho investovat do velkého hydroenergetického potenciálu ostrova.
Pokud jde o reakce vůdců Grónska na Trumpova prohlášení, zdá se, že Grónsko chce být místo příslušnosti k Dánsku nebo USA nezávislé, ale pokud bude vyžadovat těžbu, jak ostrov vyrovná nové znečištění, které je při těžbě nezbytné?
