Problematice polárního víru (vortexu) se na blogu Climate věnují Amy Butlerová a Laura Ciastová z amerického Národního úřadu pro oceán a atmosféru (NOOA). Rozpad polárního víru dávají do souvislosti s letošním počasím.
Je nutno podotknout, že obě dámy sice působí v NOOA, Butlerová v chemické laboratoři a Ciastová v Centru klimatické předpovědi, ale blog vyjadřuje výhradně jejich subjektivní názory a není oficiální informačním výstupem NOOA.
„Polární vortex, česky můžeme říct polární vír, je cirkulace ve stratosféře kolem severního a jižního pólu. Vír je patrný už ve výšce kolem 20 km a nejvyšších rychlostí větu bývá dosaženo kolem výšky 50 km nad zemským povrchem. Vortex je celoroční záležitostí, výraznější bývá vždy v zimě,“ uvádí web Meteocentrum.
Butlerová a Ciastová na svém blogu píší, že polární vortex se vytváří koncem léta, kdy na polární oblast dopadá stále méně slunečního světla, a vrcholí v zimě během polární noci. Se stoupající teplotami na jaře jsou jeho dny sečteny. Den, kdy na jaře dojde k tomuto sezónnímu přechodu polárních vírových větrů, se nazývá „konečné stratosférické oteplení“ (zkráceně konečné oteplení).
„Sezónní cyklus přicházejícího slunečního světla je rok od roku konzistentní, takže kdyby to byl jediný faktor, který řídí letní hibernaci polárního víru, konečné oteplení by nastalo každý rok ve stejný den nebo v jeho blízkosti. Ale tak tomu není! Na severní polokouli se data konečného oteplení od roku 1958 pohybovala od 5. března 2016 až po 13. květen 1981, což je více než dvouměsíční rozpětí,“ upřesňují Butlerová a Ciastová ve svém příspěvku.
Z toho autorky vyvozují, že k načasování konečného rozpadu víru musí přispívat i něco jiného než sezónní cyklus slunečního záření. Již víme, že během zimy může docházet k úplným zvratům polárních stratosférických větrů nebo k „náhlým stratosférickým oteplením“ v důsledku interakce s velkými atmosférickými vlnami. Taková interakce (nebo její nedostatek) během jara může každoročně vést buď k brzkému, nebo pozdnímu zániku polárního víru.
„V případě, že je vortex silný, tak nabývá přibližně kruhového tvaru kolem pólu. Extrémně studený vzduch se tak udržuje uvnitř víru a neproniká do středních zeměpisných šířek. Zde je řeč stále o stratosféře, ale podobný vzor bývá současně i v nižších hladinách. Také v nich pozorujeme obvykle silné západní proudění, které do Evropy přináší vlhký a poměrně teplý vzduch od Atlantského oceánu. Samozřejmě vortex není jediným faktorem ovlivňujícím naše počasí, ale obecně jsou velmi nízké teploty v ČR a okolí za této konstelace málo pravděpodobné,“ dává tuto skutečnost Meteocentrum do souvislosti s počasím v Česku.
Letos došlo k náhlému oteplení už 4. března, ale zpočátku nebylo jasné, zda již půjde o konečné oteplení.
Butlerová a Ciastová na svém blogu uvádějí, že právě 4. března změnil polární stratosférický vítr na přibližně 21 dní směr, což vedlo k silnému a trvalému narušení polárního víru.
Koncem března se ale polární stratosférické větry opět obrátily, takže se nejednalo o konečné oteplení, ale jen 2. hlavní oteplení. Obě autorky tak předpokládají, že konečné oteplení letos zřejmě nastane později než obvykle. „Například v některých oblastech, jako je severní Evropa a Asie, kde se po výrazném oteplení obvykle ochladí, by mohlo být mnohem tepleji, než jsme pozorovali, kdyby k události nedošlo,“ dodává Butlerová s Ciastovou.
Podle předpovědi počasí můžeme na území České republiky v tomto týdnu po rekordních teplotách očekávat výrazné ochlazení, včetně přízemních mrazíků. Například v Českých Budějovicích v neděli přesáhla dle ČHMÚ teplota 30,3 °C a celostátně byla průměrná nejvyšší teplota 25 °C.
Už ve středu podle předpovědi ČHMÚ průměrná teplota spadne jen na 13 °C. Zda a jak to všechno ovlivňuje také polární vír budou vědci dále zkoumat.
Autor: Mirka Nová.
