Během procesu stárnutí se makakové chovají podobně jako lidé, uvádí studie

Stárnoucí opice makaků postupně zužují okruh svých vztahů s ostatními příslušníky stejného druhu a nadále udržují vztahy s nejvěrnějšími vrstevníky. „Nejen proto, že musí, ale protože chtějí,“ uvádí studie publikovaná v odborném časopise Proceedings of the Royal Society B.

Reklama

Tento jev byl pozorován u mnoha dalších primátů, především u lidí, kteří ví, jak jej kompenzovat. Zmíněná studie poukazuje na to, že téma je ještě zajímavější vzhledem k tomu, že lidská populace rychle stárne. Podle údajů OSN budou v roce 2050 na naší planetě žít dvě miliardy lidí starších 60 let.

Vědci provedli výzkum, který vychází ze skutečnosti, že udržení sociálních vazeb ve stáří je jedním z předpokladů udržení dobrého zdraví. Rovněž se zamysleli nad tím, jak by mohli vysvětlit nutkání odpoutat se od potřeby kontaktu s jinými lidmi.

„Je to však přirozený proces a faktem zůstává, že během stárnutí omezujeme okruh lidí kolem sebe,“ uvedl vedoucí studie a etolog Baptiste Sadoughi, doktor behaviorální ekologie a přednášející na německé univerzitě v Göttingenu v Leibnizově výzkumném ústavu primátů (DPZ). Podotýká také, že když se jednotlivci zamýšlejí nad společenskými vazbami, které udržují, preferují kvalitu před kvantitou. Na tomto požadavku je založena teorie socio-emocionální selektivity vyvinutá v devadesátých letech minulého století.

Problémem při vyhodnocování kontaktů lidí je skutečnost, že jsou behaviorální studie založeny na průřezových vzorcích, což znamená, že zahrnují smíšené věkové skupiny. Tato metoda proto nevyhnutelně vede ke zkreslení výsledků.

Přirozeně se tak vědci přiklání k pozorování zvířat, díky nimž mohou dosáhnout kýžených výsledků. Touto problematikou se zaobírá etologie, tedy věda, která studuje chování zvířat, ať už v jejich přirozeném prostředí, nebo v zajetí. Účelem etologie je tedy zkoumat vztah zvířat k prostředí, ve kterém se nachází. Ve většině případů jsou terénní studie běžnější než laboratorní studie.

Studie, kterou provedl tým vědců z DPZ, se zaměřila na vztahy v populaci primátů – makaků ásámských. Tým sledoval chování 61 samic ve věku od 4 do 30 let v letech 2013 až 2021, které volně žily v přírodní rezervaci Phu Khiao v Thajsku.

Doktor Sadoughi a jeho kolegové si v průběhu výzkumu začali všímat rostoucí potřeby sociální izolace mezi samicemi primátů, které se nacházely v procesu stárnutí. Vypozorovali, že dvacetileté samice makaků mají o 50 % menší potřebu vyhledávat vzájemné interakce ve srovnání s jejich protějšky stejného druhu ve věku deseti let.

Částečně svévolná izolace

Studie jasně hovoří o potřebě izolace mezi samicemi makaků. Tato potřeba se zakládá na hodnocení vzájemného praktikování „groomingu“, oblíbené formy přátelství primátů, kterou lze v lidské populaci přirovnat ke hře bridž nebo bingo. Prostřednictvím pozorování chování makaků pak vědci vyloučili možnost, že tato forma izolace je výsledkem prostorové segregace, neboť i starší makakové udržují fyzickou blízkost se svými příbuznými. Jejich izolace tak byla částečně svévolná.

Takovou izolaci nejvíce ovlivňují stárnoucí jedinci, jelikož zodpovídají za většinu změn v socializaci. Méně často se přibližují k ostatním, tím pádem iniciují méně fyzických interakcí. Starší samice se častěji obracejí na své nejvěrnější kamarádky, podotýká doktor Sadoughi. To se projevuje tak, že komunikují hlavně se stejnými jedinci, s nimiž byla komunikace vždy jednouchá a velmi častá.

Ásámští makakové podléhají fenoménu sociální selektivity stejně jako lidé, kteří se tímto krokem snaží kompenzovat pokles počtu lidí, s nimiž komunikují. Výsledkem je častější a kvalitnější socializace s věrnými a mnohaletými přáteli.

Fenomén sociální selektivity byl rovněž pozorován prostřednictvím longitudinální studie z roku 2022 u populace makaků rhesus, která zaměřila své socializační úsilí na omezený počet partnerů. Jedinou nevýhodou studie bylo, že se týkala populace makaků žijících v polosvobodě, jejichž sociální selektivita je hluboce zakořeněna v evoluci primátů.

Doktor Baptiste Sadoughi věří, že tento druh sociální selektivity není charakteristický pouze pro lidi. Podle něj je jakousi strategií, která nám umožňuje vyrovnat se se stárnutím a byla vždy přítomna jak u lidí, tak u makaků.

Autor: Pavla Krejčí. Zdroj: The Royal Society.

Diskuze Vstoupit do diskuze
Přidat na Seznam.cz
Zakládáme si na tom, aby NašeTéma.cz bylo místem bezpečné diskuze. Přidávání komentářů do diskuze je proto dostupné pouze s účtem na Seznam.cz.

Pokud jste v článku zaznamenali překlep, nesrovnalost či chybu, neváhejte nám, prosím, napsat na email: tym@nasetema.cz. Děkujeme!

Reklama
Reklama
Reklama