Život Barbory Celjské, nejkontroverznější královny středověku, byl plný lásky, moci a magie. Příběh Černé královny fascinuje dodnes. Žena s neukojitelnou chutí k jídlu, zároveň tak ohavná, že nevěřila v Boha ani peklo, tak ji popisuje Sára Katanec ve své diplomové práci, zveřejněné na webu Academia.
Život a vláda Barbory Celjské
Barbora Celjská vládla nad polovinou Evropy, mluvila pěti jazyky, milovala literaturu a provozovala alchymii. Byla nejvýznamnější ženou své doby, ale také nejvíce nenáviděnou. Barbara byla obětí pomluv, intrik a zrady. Jaký byl její skutečný příběh a proč se z ní stala Černá královna, která pronásleduje historické legendy a literaturu?
Z rodu Celjů na trůn
Barbara Celjská se narodila v letech 1390 až 1395 v mocném rodu hrabat Celje, kteří ovládali velkou část dnešního Slovinska, Chorvatska a Maďarska. Její otec byl chorvatský bán Herman II. a matka byla hraběnka Anna von Schaunberg. Už jako dítě byla zaslíbena chorvatsko-uherskému králi Zikmundovi, který si ji vzal za ženu, když jí bylo pravděpodobně třináct let. Barbora se stala uherskou a chorvatskou královnou, později i německou, českou a nakonec římskou královnou. Spolu s manželem Zikmundem Lucemburským vládla nad polovinou Evropy.
Neobyčejná žena své doby
Barbora se však neomezovala jen na roli manželky a matky. Byla aktivní ve státních záležitostech a zastupovala Zikmunda během jeho častých cestách. Měla vliv na jeho politická rozhodnutí a podporovala jeho snahu o sjednocení křesťanské Evropy proti Turkům. Zároveň se věnovala svému vzdělání a zájmům. Mluvila pěti jazyky, četla literární díla a provozovala alchymii. Byla zvědavá a otevřená novým myšlenkám a umění. Byla vším, co středověká společnost od ženy neočekávala.
Oběť nenávisti a pomluv
To Barboře přineslo nejen obdiv, ale také hlubokou nenávist a pomluvy. Její krása a skutečnost, že chodila v černém, jí vysloužily přezdívku Černá královna. Politická moc a alchymistické experimenty jí vynesly pověst zlé a nemilosrdné čarodějnice. Její manželství se Zikmundem bylo plné intrik, zrady a bojů. Barbora byla obviněna z cizoložství, spiknutí a kacířství. Byla uvězněna, pronásledována a nakonec zemřela v Mělníku při morové epidemii v roce 1451.
Inspirace pro legendy a literaturu
Její životní příběh se stal inspirací pro knihy a mnohé legendy, které ji zobrazují jako stereotyp středověké agresivity, krutosti a okultismu. V severozápadním Chorvatsku a Slavonii, kde dlouho žila, se o ní vyprávějí četné pověsti, ve kterých je prezentována jako krutá, vrtošivá a prokletá. Jen v Liké je známa jako dobrá Černá královna, která zachránila Plitvický kraj před suchem a zasloužila se o rozvoj Plitvických jezer. V české literatuře se objevuje například v románu Aloise Jiráska „Temno“.
Žena, která předběhla svou dobu
Barbora Celjská byla ženou, která tak nějak předběhla svou dobu. Byla nezávislá, vzdělaná, se smyslem pro politiku a alchymii. Byla vším, čím žena v té době být neměla. Proto se stala obětí pomluv, intrik a zrady. Její skutečný obraz se začal odhalovat až v moderní historiografii, která ji uznává jako jednu z nejvýznamnějších žen evropských dějin.
Potomci Barbory Celjské
Barbora měla se Zikmundem jen jednu dceru, Alžbětu, která se provdala za Albrechta II. Habsburského, nástupce Zikmunda. Alžběta byla matkou Ladislava Pohrobka.
Celjská mecenáškou
Barbora Celjská je známá i pro svou podporu umění a kultury. Byla mecenáškou několika humanistických a renesančních učenců, básníků a spisovatelů. Sbírala knihy, rukopisy, obrazy a sochy. Její knihovna obsahovala některá z nejcennějších děl tehdejší doby.
Krása Černé královny
Svět ji obdivoval pro svou krásu a eleganci. Byla vysoká, štíhlá, měla dlouhé blond vlasy a modré oči. Ráda se na veřejnosti ukazovala v honosných šatech, které zdůrazňovaly její postavu a postavení. Její oblíbenou barvou byla černá, která symbolizovala její smutek po smrti jejího otce a bratra, ale také její důstojnost a autoritu. Černé šaty, která nosila byly často zdobeny zlatem, stříbrem, perličkami a drahokamy. Její koruny, náhrdelníky, náramky a prsteny byly také plné vzácných kamenů. Portréty, které se dochovaly dodnes, ukazují její půvab a noblesu.
Zdroj: Wikipedie, Academia. Autor: Zbyněk Vytočil – NašeTéma
