ROZHOVOR | Ne každý zápas se dá vyhrát a ne každá porážka bolí jen v kleci. Trenér MMA Tomáš Peleška se v rozhovoru pro NašeTéma.cz rozpovídal o disciplíně, psychice i o tom, proč dnešní mladí lidé neumějí prohrávat. Bývalý člen zásahové jednotky dnes učí sebeobranu i střelbu a jeho tým zajišťuje ochranu osob včetně klientů z ambasád.
Tomáš Peleška (44) vystudoval Fakultu bezpečnostně právní Policejní akademie České republiky v Praze, kde získal magisterský titul. Aktuálně trénuje MMA, thajský a klasický box, brazilské jiu-jitsu, grappling a boj s nožem. Zkušenosti získal také v Pohotovostní motorizované jednotce pražské policie, kde několik let působil. Kromě toho byl také členem týmu kriminálky, cizinecké policie a zásahové jednotky.
Peleška má za sebou úctyhodnou sbírku úspěchů, kterou by mu mohl závidět nejeden bojovník. V thajském boxu se stal mistrem České republiky a v brazilském jiu-jitsu dvakrát vystoupal až na evropské stupně vítězů, když vybojoval titul vicemistra Evropy. K tomu drží i trenérské licence 2. třídy pro MMA a jiu-jitsu.
Fanoušci bojových sportů si ho navíc pamatují i ze známých organizací. V minulosti nastupoval v Oktagonu, zápasil také pod hlavičkou XFN (Xtreme Fight Night) a objevil se i v GCF (Gladiator Championship Fighting).
Dnes zkušenosti z ringu převádí do praxe v akademii, kterou sám založil. Trénuje v ní veřejnost, nejčastěji v oblasti sebeobrany „na ulici“, a zároveň se věnuje i výcviku pro ozbrojené složky. Tam už jde o jiné detaily, práci s donucovacími prostředky, taktiku a postupy, které mají obstát v reálných situacích.
Tomáši, jak a kdy jste se dostal poprvé k bojovým sportům? Proč zrovna MMA?
Bojové sporty jsem začal trénovat v cca 10 letech, nebyl jsem ve třídě nejsilnější, a ještě ke všemu introvert, a tak jsem neměl úplně jednoduché dětství.
Od tréninků jsem si sliboval, že budu silnější a poradím si s těmi, kteří mi ubližují a časem získám i respekt a dají mi pokoj. Moc jsem se nespletl.
Začínal jsem jako každý s karate a judo, později taekwondo, kickbox, jiu-jitsu, ale nakonec jsem zůstal u thajského boxu, jiu-jitsu. Když začala éra MMA, přesedlal jsem na MMA.
Později kolem roku 2012 jsem začal i intenzivně trénovat BJJ a zápas, který miluju dodnes. Proč MMA? Je nejuniverzálnější, a i v mé praxi policisty mi společně s BJJ a boxem odpovídalo na většinu věcí, se kterými jsem se setkal. Naprosto mě tahle univerzální forma boje okouzlila.
Pamatujete si na svůj první zápas? Jaký byl váš nejtěžší zápas a jste před ním nervózní?
Úplně první zápas v životě jsem absolvoval ještě na škole v Plzni, název turnaje si nevybavuju, ale byl to turnaj podobný dnešní K1, kde se poměřovali podle univerzálních pravidel v postoji různé styly.
První zápas jsem dostal ostříleného zápasníka s desítkami zápasů a prohrál na body, ale hned za pár minut jsem měl další zápas a ten jsem vyhrál s absolutním přehledem.
Vlastně skoro v každém stylu jsem první zápas prohrál, než jsem se na ten daný styl adaptoval, ale později už jsem většinou dominoval.
Nejhorší zápas pro mě byl s Pavlem Langerem v Oktagonu v Košicích, nastupoval jsem po ošklivé zlomenině nohy a haprovala mi psychika. Do toho jsem dva dny před odletem musel nechat uspat svého nej psího kámoše Arona, nechtěl jsem ani nastoupit, ale pak jsem řekl, že to zkusím, ale bylo to brzy po zranění a neměl jsem na to.
Další zápas o půl roku později jsem byl opět zpátky a soupeře jsem do dvou minut ulovil. Před zápasem jsem nervózní a říkám, že je to dobře. Pokud nejste, většinou vás to nedokáže nakopnout k nejlepším výkonům.
Máte nějaký vzor, který vás v tomto sportu inspiroval a inspiruje?
Ano, měl samozřejmě. Hodně jsem obdivoval a stále obdivuji rodinu Gracie, která BJJ vlastně vymyslela, každý z nich měl za sebou stovky zápasů bez pravidel a prakticky bez porážky.
V moderním MMA mě hrozně bavily zápasy Andersona Silvy, George St Pierra, nebo Jona Jonese. V současnosti sleduju cestu především Jirky Procházky. Sleduji ale i různé jiné instruktory bojových systémů a policejní instruktory po celém světě.
Tomáši, máte svůj vlastní gym. Co Vás vedlo k jeho založení a jaká je jeho vize?
V současnosti mám gymy dva, a to Mělník a Lysá nad Labem. Gym v Praze jsem uzavřel, protože výše nájmů byly už enormní. Ve Středočeském kraji zároveň bydlím.
V gymech vyučuji právě MMA, brazilské jiu-jitsu, sebeobranu, thajský box, ale nově spolupracuji i s kluky z ACT, kteří se zaměřují na plnokontaktní boj s nožem.
Všechny bojové styly učíme plnokontaktně, protože věříme, že je to jediný realistický způsob, jak se danou věc naučit.
Gymy jsem založil, protože jsem cítil, že chci mít gym pro hobíky a amatérské sportovce, kteří chodí do práce, a přitom chtějí být špička v boji, který nabízíme.
Kladu velký důraz na techniku a bezpečnost. Zároveň propojuju svět ozbrojených složek s bojovými uměními. Chodí ke mně trénovat od obyčejných lidí po lékaře, ředitele a všichni jsou k sobě slušní, a to se mi líbí. Občas s úsměvem říkám, že u mě je svět ještě v pořádku.
Jak vypadá váš tréninkový den? Co Vám MMA dalo?
Můj tréninkový den dnes jako lektora a instruktora vypadá odlišně než jako vrcholového zápasníka. Dnes mám většinou jeden vlastní trénink denně, ale tři až čtyři tréninky také vedu, a i to musíte odučit a odtrénovat. Takže moc neodpočívám a tohle je věc, kterou budu muset brzy změnit. Roky přibývají a je to jiné než dříve.
Jinak MMA mi dalo spoustu věcí, první bylo uznání, popularitu, spoustu zajímavých kontaktů, protože se znám se všemi důležitými v této branži, kdy nejvíce udržuji kontakty s Karlosem Vémolou.
Sám jsem stále členem Reinders MMA, kde jsem od začátku založení této veleúspěšné stáje. Dalo mi to i mou přezdívku Robocop, na které jsem postavil svou společnost RW academy s.r.o., což znamená Robocop warrior academy. (úsměv)
Co vám pomáhá zůstat soustředěný a motivovaný v dobách, kdy se nedaří?
Nejprve je to moje rodina, tam se cítím v bezpečí a motivuje mě to nevzdávat. Pak jsem to já sám a bojové sporty, kde se při sparingu naprosto vymlátím ze všech negativních myšlenek. Pak to vidíte prostě lépe.
Jaké tři hodnoty podle Vás dělají z bojovníka skutečného šampiona? Co byste poradil mladým lidem, kteří chtějí začít s MMA?
Určitě jsou to spíše dvě věci – motivace, a především disciplína. Pokud se rozhodnete něco dělat, nevzdávejte to po pár trénincích, ale dejte tomu nějaký čas.
Nic se nedá naučit za jeden den a začátky jsou prostě těžké. Mladým lidem bych doporučil naučit se přijímat lépe porážky a jít si za svým cílem, kdy přitom nemusí ubližovat všem okolo sebe. Důležité je prostě začít a vydržet.
Tomáši, co děláte, když zrovna netrénujete?
Když neučím, nebo netrénuji, věnuju se své společnosti, kde mám především výcvik ozbrojených a bezpečnostních složek, ať státních nebo soukromých. Učíme od boje zblízka, taktiku, komunikaci, střelbu, ale i odborná školení nutná pro jejich profesi.
Dále máme divizi fyzické ochrany osob, majetku a detektivní kancelář, kde máme klienty z ambasád, podnikatele, ale i různé státní instituce. Dnes můžu říct i s přesahem do okolních států Evropy. I když jsme stále maličká firma, celkem rychle rosteme.
Dále se věnuju rodině, která mě teď hodně potřebuje, ale celkem si své soukromí díky své bývalé práci u policie a vlastně i té současné střežím a moc z něj nezveřejňuju.
Jinak vyučuji především dorost a dospělé, děti jsme měli v Praze, ale je to s nimi o dost náročnější, a dokud nebudu mít instruktora se schopnostmi pro děti, přemýšlím, že zůstanu pouze u dorostu.
Jak vidíte budoucnost českého MMA, případně vašeho gymu?
Budoucnost vidím tak, jak jsem jí viděl u kickboxu, thajského boxu a K1. Po velkém hypu, který nyní mělo, trochu přebere otěže nějaká sranda organizace a MMA se vrátí zpět k amatérskému sportu, kde bude super.
Můj gym bude nadále pomáhat lidem se bránit a dávat jim možnost se v životě naučit vyhrávat. (úsměv)
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Psi mě naučili nikdy se nevzdávat, říká armádní psovodka Adriana Švecová
