Každý jazyk se postupně vyvíjí a mění. Většina snah o jazykovou „čistotu“ naráží na mezinárodní jazyk zejména mladých, jehož základem je angličtina. Někomu to vadí, někdo změny vítá. A co vy?
Možná jste to také zažili. Za vaším pubertálním potomkem přijde nějaký kamarád a povídají si jazykem, kterému z velké části absolutně nerozumíte. Různé zkratky, počeštění anglických slov, ale i používání anglických tvarů slov i větné stavby v češtině rvou milovníkům češtiny uši, ale s mladými to nehne. V pohodě řeknou, že „si vezmou tramvaj“ místo správného tvaru „jet tramvají“, půjdou „čilovat“ místo užívat si (z anglického chill, tedy relaxovat, pozn. red.). Pak jim opravujete chyby v česky psaných úkolech a seminárkách, zatímco v angličtině vás suverénně převálcují už na základce.
Nedávno se na téma změn v češtině a anglismů či jinak globalismů v jazykové zásobě v rozhlasové diskusi Pro a proti utkali Michaela Lišková z Ústavu pro jazyk český a učitel češtiny a autor učebnic českého jazyka Jiří Kostečka.
„Mládež potřebuje svůj vyjadřovací kód a je pro ně vítané, aby jim ostatní nerozuměli. Jiné generace na tom byly velice podobně,“ uvedla Michaela Lišková a dodala: „Bojovat proti anglismům by bylo kontraproduktivní. Například když si vezme slovo z nedávné doby covid, tak to vzniklo zkrácením dvou anglických slov coronavirus disease, tedy koronavirové onemocnění. Kdybychom to chtěli počeštit, vzniklo by slovo „covich“ od koronovirová choroba, nebo „covio“ jako koronovirové onemocnění, případně covin (koronavirová nemoc), zatímco zbytek planety by mluvil o covidu, takže by to by to nepraktické.“
Češtinář Jiří Kostečka k tomu řekl: „Já si zase musím dávat pozor, když učím češtinu a mluvím česky, aby zase oni (žáci, pozn. red.) rozuměli mně, protože ta jejich slovní zásoba česká, jde, jak se říká lidově, ‚do kytek‘. Podle mého odhadu mají například deváťáci asi o tisíc slov menší slovní zásobu, než by měli mít.“
V tomto ohledu se oba diskutující neshodli, protože Michaela Lišková v diskusi oponovala, že je sice pravda, že dnešní mladí neznají některá slova, ale zase znají jiná, která předcházející generace neznala. Řekla: „Když dnešní mladá generace nezná slovo rubáš nebo jho, tak mě to vůbec neznepokojuje.“ Jiří Kostečka ale uvedl jiný příklad: „Jednou jsme narazili na příkrý kopec a oni nevěděli, co je to příkrý. Vysvětlil jsem jim, že je to strmý. A to jsem jim pomohl, protože neznali ani tohle.“ Doplnil, že upadá nejen slovní zásoba, ale i stavba vět. Důvodem může být, že s nástupem audiovizuální éry se daleko méně čte.
Dnešní mladí prostě žijí v jiné době, v jiném prostředí a musí se přizpůsobovat novým podmínkám. Ondřej Bláha, lingvista z Katedry Bohemistiky FF Univerzity Palackého v Olomouci k tomu pro Českou televizi řekl: „Angličtina vstupuje do jejich životů opravdu v nebývalé míře a vytváří se u nich mnohem vyrovnanější bilingvismus, než byl třeba v 90. letech. Rozhodně se dnešní mladí Češi nebojí přejímek. To je dost velký rozdíl oproti tomu, co bylo dřív.“
Vývoje nelze zastavit a platí to i o češtině a slovní zásobě dnešní mladé generace. Nemá smysl s tím bojovat zákazy určitých výrazů nebo jinými restrikcemi. Smiřte se raději s tím, že jste „boomer“ (tedy starý a úplně mimo) a když vám potomek oznámí, že někdo „něco zabil“, neděste se. Znamená to, že se někomu povedla skvělá hláška, vtip.
Prostě se s nimi musíme nějak umět domluvit. A pokud jste milovníkem mateřštiny, vzpomeňte si na ni aspoň 21. února, kdy se slaví Mezinárodní den mateřského jazyka.
Autor: Mirka Nová – NašeTéma. Zdroj: Autorka článku je matkou vysokoškoláka, mluvu mladých tak studuje každý den.
