Herecký svět přišel o výjimečnou osobnost. Ve věku 85 let zemřel Alois Švehlík, nezaměnitelný hlas českého divadla i filmu. Jeho charisma, poctivost i jemný humor z něj udělaly jednoho z nejoblíbenějších herců své generace. Informaci o jeho úmrtí přineslo ve středu dopoledne Národní divadlo.
Zemřel jeden z nejvýraznějších hlasů české herecké scény. Alois Švehlík, herec s nezaměnitelným projevem a dlouholetý člen činohry Národního divadla, odešel ve věku 85 let. Umělec, jehož hlasem promlouvali například Robert De Niro i Nicholson, zanechal po sobě hlubokou stopu na jevišti, ve filmech i za mikrofonem.
Alois Švehlík nebyl jen hercem. Byl osobností, která do divadla i filmu přinášela důvěryhodnost, charisma a humor. Zemřel ve středu 2. dubna v Praze. O jeho odchodu informovalo Národní divadlo, jehož byl dlouholetým členem.
„Zemřel oblíbený kamarád, herec s poctivou a velkou kariérou, představitel silných a mužných postav s citlivou a překvapivě proměnlivou duší, dlouholetý vynikající pedagog na DAMU,“ uvedl v emotivním vyjádření generální ředitel Národního divadla Jan Burian.
Švehlík během své více než padesátileté kariéry ztvárnil desítky rolí – od milovníků přes charakterní postavy až po lehce ironické komedianty. Nehrál, aby se líbil. Hrál, aby byl přesný, pravdivý a přirozený. Jeho doménou bylo i to, co mezi herci nebývá samozřejmostí – neokázalý humor a schopnost ironizovat vážné věci s elegancí, která nesklouzávala k zesměšnění.
Veřejnost si ho pamatuje z mnoha filmových i televizních rolí. Ale pro herecké kolegy byl Švehlík především divadelní mistr. Členem činohry Národního divadla byl od roku 1988. V roce 2021 získal cenu Thálie za celoživotní mistrovství.
A pak tu byl jeho hlas. Chraplavý, hluboký a přesto vřelý. Do češtiny jím promlouval Jack Nicholson, Charles Bronson nebo Anthony Hopkins. Za dabing Nicholsona ve filmu Lepší už to nebude si vysloužil Cenu Františka Filipovského. A když o osm let později převzal cenu znovu, bylo to za dabing Antonyho Quinna. V roce 2014 získal ocenění za celoživotní mistrovství i v této oblasti.
Jeho hlas jsme slyšeli, i když jsme ho neviděli. A poznali jsme ho hned.
Švehlík působil i jako pedagog na DAMU, kde vychoval řadu talentovaných herců. Studenti na něj vzpomínají s respektem i úsměvem. Nepotřeboval si hrát na autoritu. Byl hercem, který dokázal poradit, ale nemoralizoval.
Sám jednou poznamenal, že „s pokorou se musí opatrně. Když u někoho, kdo si stoupne na jeviště, převáží, může se stát, že ze sebe samou pokorou nevypraví ani slovo.“ Tím vystihl přesně to, co jeho kolegové tolik obdivovali – vyváženost, pokoru i sílu, s níž na jevišti působil.
Alois Švehlík vstoupil do síně slávy
Alois Švehlík zůstává v paměti jako herec, který nikdy nezapomněl být člověkem. Jeho kolegové, diváci i studenti teď smutní. Ale zároveň vědí, že tu jeho hlas i role zůstanou. V srdcích, archivech i v učebnicích herectví. A právě tam bude jeho jméno navždy zapsáno tučným písmem.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Eva Decastelo po rozchodu s Třeštíkem: Život je lepší se psem
