Iva Frühlingová má pověst křehké pařížské múzy. Otevřeně říká, proč Češkám škodí plastické operace, falešné kabelky i loga od hlavy k patě, a vysvětluje, že skutečný vkus není o penězích, ale o přirozenosti a pár dobře zvolených kouscích. V rozhovoru pro NašeTéma.cz prozradila i detaily z natáčení nového klipu v Japonsku a poradila, jak být elegantní bez falešného luxusu.
Zpěvačka Iva Frühlingová (43) vydala dosud pět desek: Litvínov, Baby doll, Strip Twist, Chic a Paris a Retrospective. Po porodu syna si naordinovala delší pauzu, po níž následoval singl Tikťak a Moralisté s DJ ROXTAR.
Nedávno se vrátila z Japonska, kde natáčela klip ke svému novému singlu, na kterém spolupracovala s Guillaumem Kondrackim a Jan P. Muchowem. Fanoušci se tak mohou těšit na 3 nové singly, které budou od prosince postupně vycházet.
Bývalá topmodelka Frühlingová je neodmyslitelně spjata s Francií, kde strávila spoustu let. Proto náš rozhovor začíná právě tam.
Ivo, do Francie jste se dostala už ve 14 letech díky modelingu. Navštěvovala jste francouzské gymnázium. Jak na vás Francie tehdy zapůsobila?
Můj děda se narodil ve Francii. Přišel sem s armádou, zamiloval se do babičky a vzali se. Pak se uzavřely hranice a on byl odříznutý od jeho rodné země, o které nám často nostalgicky vyprávěl. Do jeho povídání o francouzském jídle, kultuře, muzice, architektuře jsem se zamilovala. Byla jsem pak tedy šťastná, že tam konečně jsem, a že se mi splnil sen.
Francie se stala nedílnou součástí vašeho života…
Stále tam mám mnoho přátel, kteří si mě pamatují v podstatě jako malou holku. Ráda je navštěvuji a ráda se často vracím na místa, která mi připomínají mládí. Občas tam jezdím pracovně, občas za jídlem a kulturou.
Co byste doporučila ženám v Paříži navštívit? Která místa patří mezi vaše nejoblíbenější?
Asi to bude znít jako klišé, ale já prostě miluji Sacré-Coeur. Tato bazilika na kopci ve čtvrti Montmartre má pro mě cosi magického. Byly doby, kdy se dalo jít dovnitř a místo bylo bez zábran, dnes je to těžší.
Co se jídla týče, mám oblíbenou brasserii při východu stanice metra Alesia, ale bohužel si nevybavím její název. Mají tam to nejlepší krémové rizoto na světě.
Na kabelky doporučuji Poléne a co se oblečení týče, tak Sézane a jejich roztomilé halenky. Jinak kavárna/bar v hotelu Hoxton je také nádherná a na večeři doporučuji Lafayette’s. Pro milovníky francouzské muziky doporučuji Maison Gainsbourg (unikátní kulturní prostor věnovaný umělci Serge Gainsbourgovi, pozn. red.).
Nedávno jste navštívila Japonsko a nebylo to poprvé. Jak vnímáte japonskou módu?
V Tokiu jsem jako sedmnáctiletá modelka strávila půl roku života. Vrátit se bylo opět velmi nostalgické, podobně jako Paříž. Západní svět se od Japonska ohledně módy v mnohém inspiroval. Už od 80. let změnila svět módy jména jako Issey Miyake, Yohji Yamamoto a Rei Kawakubo. Přinesli k nám minimalismus, asymetrii, hravost s tvarem a ukázali, že krása může být i v nedokonalosti.
Japonský minimalismus je víc než trend. Je to filozofie: méně barev, víc prostoru a převaha kvality nad kvantitou. To, co dnes vidíme v kolekcích v Paříži nebo New Yorku, má často kořeny právě v Tokiu. A není to jen haute couture. V tokijských ulicích najdete mix tradice a streetwearu, kimono přes džíny, školní uniformy s rebelským twistem, i udržitelné značky, které myslí na planetu. Japonská móda není jen o oblečení. Je to způsob myšlení: oblékání jako umění, svoboda a respekt k přírodě v jednom.
V Japonsku jste byla pracovně. Proč právě tam?
Točili jsme tam videoklip k mé nové písni Le Silence (Ticho), protože Tokio je sice plné lidí, ale také je to hodně introvertní místo. Najdete tu restaurace pro jednoho, kde nemusíte s obsluhou prohodit jediné slovo, samoobslužné obchody, pokladny a tak dále.
Lidé jsou sice velmi milí, ale člověk se tam může cítit hodně sám. Což mám paradoxně občas moc ráda. Jako introvert si umím samotu neskutečně užít, mám velmi bohatý vnitřní svět. Proto jsem s Guillaumem vytvořila píseň Ticho, která je právě hodně o vnitřním světě a o tom, že samota může být příjemná.
Jste velmi aktivní na sociálních sítích, kde se zabýváte módou a vkusem. Stála za tím možnost srovnání vkusu elegantních Pařížanek a českých žen?
České ženy jsou krásné. Občas si krásu ničíme nevkusem, a to je velká škoda. Vlastně mi nejde o nic velkého, jen o základní sladění barev, nepřeplácávat, nemít na hrudi názvy luxusních značek, chovat se slušně – to je svět, na který jsem zvyklá. Když ale vystoupím ze své bubliny, je mi líto že, občas vidím krásné ženy, které žvýkají žvýkačku, vykřikují nevhodná slova, nebo jsou od hlavy k patě oblečené ve falešném luxusu. Máme prostě na víc.
Jaký je podle vás nejhorší prohřešek, co se týče módního stylu v Čechách?
Já nemám ráda moralisty, ani Karens (neustále si stěžující ženy, pozn. red.). Ať si každý dělá, co chce. Sama jsem velmi svobodomyslný člověk a kárání už máme za sebou, nejsme děti. Pokud ale někdo chce sledovat módu a být vkusný, tak luxusní značky jen občas, a to v doplňcích: kabelka s nenápadným logem, pásek z kvalitní kůže bez loga, přirozená manikúra. Vlastně ta přirozenost je asi klíčem ke vkusu.
Osobně mě hodně iritují plastické operace, se kterými se v poslední době roztrhl pytel. Možná je to i díky filtrům na sociálních sítích, nevím. Občas také používám filtry, ale jen k zesvětlení tváře, když natáčím někde, kde není dostatečné světlo. V žádném případě ale nejdu cestou větší rty, menší nos atd. Vždyť je přeci krásné, že jsme každá trochu jiná.
Co se podle vás v české módě změnilo za poslední roky k lepšímu?
U někoho nic. U někoho hodně. Je to individuální.
Ve svých příspěvcích na sociálních sítích představujete kousky méně známých návrhářů, kteří přinášejí do módy jednoduchost a kvalitní materiály. Hodně žen se však ozývá, že na takové outfity nemají peníze. Je vkus o penězích?
Češi se vždycky budou ozývat, že je něco drahé, i kdyby to stálo korunu. To už je naše podstata, známe se. Ale teď vážně, pokud si koupíte deset různých triček z nekvalitního materiálu v obchodě s rychlou módou, tak je stejně nakonec neunosíte. Materiál vás bude škrábat, brzy se oblečení sepere, žmolkuje a podobně. Nakonec opět nemáte co na sebe a situace se takto stále opakuje. Ve finále zjistíte, že jste za to jedno tričko, které se jediné z těch nakonec několika dá nosit, utratili kolem 20 tisíc.
Když si ale třeba za dva tisíce koupíte jedno kvalitní tričko, unosíte jej a ve výsledku vlastně ušetříte. Jen je potřeba vědět, kde hledat. To na svém profilu často vysvětluji a uvádím i místa, kam se podívat.
Zima je tu a ženy vytahují péřovky, kulichy a sněhule. Patří takové oblečení mezi vkusný outfit do města?
Ne. Péřovky prostě do města ne. Jedině kabáty a čím delší, tím lepší. Vkusná čepice? Proč ne. Sněhule? Sice také existují vkusné druhy, avšak kozačky jsou určitě lepší.
Připravujete v současné době pro své fanoušky něco nového, na co se mohou těšit?
Krom již zmíněných písní, které budou od 2. prosince jak na YouTube, tak na všech streamovacích platformách, jsem zároveň vydala v pořadí již mou čtvrtou knihu s názvem Cesta k sobě. Je to autobiografická kniha o tom, jak žena prožívá období materescence (mateřské puberty) a jak se opět vrací ke svému já.
Také tvořím krásný módní web MaisonIF (jako dům Ivy Frühlingové), který bude čítat spoustu módní inspirace, podcastů, videí i historie módy a bude v provozu cca v únoru.
Nedávno jsem také vydala mou knižní prvotinu Příběhy modelek jako audioknihu.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Husopas Janek Bednařík vychoval osm hus a nakonec s nimi letěl
