Strážci nejvyššího pobřežního pohoří na světě, domorodí Arhuakové, žijí v harmonii v pohoří Sierra Nevada de Santa Marta na severu Kolumbie. „Z vesnice Nabusimake se s agenturou AFP podělili o svá čtyři doporučení týkající se klimatických změn,“ informovala ČTK.
Spojení s půdou
Od třetího století žijí domorodí obyvatelé v těchto posvátných horách v úzkém kontaktu s přírodou: jejich domy jsou postaveny z hlíny a slámy, vlnu ze svých ovcí používají k výrobě oděvů a pěstují si vlastní potraviny.
„Lidstvo musí sloužit přírodě,“ řekla agentuře AFP Leonor Zalabatová, první domorodá představitelka Kolumbie v OSN.
„Světoví lídři musí znát přírodu, ale zdá se, že tomu tak není, znají ji jen z historie a univerzit,“ dodala během návštěvy své vesnice před návratem do New Yorku.
Myslet kolektivně
Znalosti předků Arhuaků, které UNESCO uznalo za nehmotné dědictví lidstva, upřednostňují kolektivní myšlení před individuálním.
„Kolektivní život je všude, v celém lidstvu (…) Nicméně mentalita, kterou jsme si vytvořili, je taková, že dáváme jednotlivci přednost, čímž nás jednotlivec nutí opustit kolektiv,“ dodala Leonor Zalabatová.
Jedna z náčelnic vesnice Seydin Aty Rosadová říká, že se cítí být spojena se „všemi ženami na světě“. „Existuje jen jeden muž a jedna žena. Proto když se něco stane muži, ať je kdekoli, je spojen se všemi. Stejné je to i u žen,“ vysvětluje a při zdobení svých tkalcovských výrobků čerpá inspiraci z hor, které ji obklopují.
Respektování života
Pro Leonor Zalabatovou neexistuje na zemi nic, co by se lidstva „netýkalo“. „Nic není samo o sobě, vše je součástí celku, který zajišťuje rovnováhu v přírodě,“ říká. „Kámen uchovává klima, prostředí daného místa, a mělo by být posvátné respektovat každý kámen tam, kde se nachází“.
„Místa, kde jsou lesy, kde je voda, řeky a zasněžené hory, jsou pro nás posvátná. Jsou to životní prostory, které musíme chránit, abychom zajistili budoucnost našich dětí,“ vysvětluje její syn a vedoucí komunity Arukin Torres.
Hledání rovnováhy
Není neobvyklé najít v tkané tašce Arhuaků mobilní telefon. Přestože si tito domorodci zachovali tradiční oděv a víru předků, nejsou odříznuti od západního světa.
Díky solárním panelům mají ve svých společných chatrčích elektřinu, od dětství se učí španělsky a některé rodiny posílají své děti studovat na univerzity v sousedních městech.
Snaží se však udržet rovnováhu mezi oběma světy. „Myslíme si a věříme, že život je možný, pokud existuje rovnováha,“ říká Arukin Torres. „Proto trváme na tom, že nesmíme dále měnit životní prostředí,“ dodává.
Zdroj: ČTK
