Děti mají tendenci napodobovat své rodiče v mnoha věcech a ovládání mobilního telefonu není výjimkou. „Pokud chceme, aby naše děti nebyly na mobilech závislé, měli bychom změnit také své vlastní chování,“ říká Magdalena Boukhemisová.
Nedávno jsem byla v kině a dvě řady za mnou seděla skupinka teenagerů. Celou dobu jim pípaly mobily a jeden z nich si v klidu vzal i hovor, aniž by mu vadilo, že ruší ostatní diváky. Shodou okolností jsem se pár dní potom potkala s kamarádkou, která učí na základní škole. Došlo i na historku z kina a ona mi na to řekla, že se není co divit, když rodiče jsou schopni posílat SMS a jiné druhy zpráv klidně i během vyučování.
Nevím, jak jste na tom vy, ale když byl můj syn ještě školou povinný, měla jsem přesně napsané časy přestávek právě proto, abych vyučování nerušila hovorem nebo zprávou v průběhu hodiny. Řada rodičů na to ale nebere ohled a píše dětem často i několikrát za sebou. A velmi pravděpodobně zcela zbytečně.
Dokážete si představit, že by v každé třídě deset i více rodičů řešilo každý den skutečně něco neodkladného? Vyučující se sice snaží vysvětlit dětem, že je nutné vypínat na mobilech oznámení, ale dost často na to někdo zapomene. Případně mají děti dokonce strach, aby jim rodiče nevynadali, že na dotazy nereagují okamžitě.
Opravdu se ale nemůžeme divit pípajícím telefonům v hodinách, když dětem sami píšeme. Informaci, že písemka z matiky nedopadla dobře, ale z tělocviku má potomek jedničku, stačí dostat klidně i večer doma ústně. Stejně tak zmapovat, co kdo chce k večeři nebo jestli pojedete o víkendu k babičce opravdu není nutné během výuky a mobilem. Ruší to celou třídu, vlastní dítě podobnými dotazy odháníte od probírané látky a narušujete jeho soustředění.
Navíc děti doslova lákáte na mobil. Když už dítě napíše mámě, proč by se nemělo podívat třeba na sociální sítě? Že je hodina? No a co, máma stejně zase napíše za chvíli. Ubližujete svým vlastním dětem a úplně nesmyslně.
Proč vlastně? Představa, že je nutné být nonstop v kontaktu, je mylná. A platí to nejen ve škole. Všudypřítomná oznámení z telefonů vadí na kulturních akcích, v čekárně i v ordinaci lékaře, na úřadech a v dopravních prostředcích. To je ostatně kapitola sama pro sebe.
Oznámení obtěžují, ale někdy i velmi soukromé hovory na celý autobus už jsou opravdu nevkusné. Nepotřebuji vědět, kdo je komu s kým nevěrný, kdo se kde opil ani další detaily z cizích životů. To je takový problém říct volajícímu, že se ozvete za pár minut, až vystoupíte?
Zkuste si napsat rozvrh svých dětí. Během vyučování jim pište jen ve skutečně vážné situaci, ale jinak je nechte na pokoji. Můžete si zavést třeba systém, že vám syn či dcera zavolá hned, jak odejde ze školy.
Nebo si to necháte na chvíle, kdy jste společně doma. A navíc své děti naučíte, že na mobilu nemusí být neustále a že ani vy od nich nic takového nevyžadujete. Uleví se tak nejen dětem a učitelům, ale nakonec i vám.
Autor komentáře: Magdalena Boukhemisová.
