Alternativou k povinné školní docházce na základní škole je individuální vzdělávání žáka. Jedná se o domácí vzdělávání, které v poslední době získává mezi rodiči dětí školou povinných na oblibě. Jaké nabízí výhody a nevýhody a je vhodné pro každého?
Historie domácího vzdělávání
Domácí učitelé fungovali již v minulosti. Bývalo běžnou praxí i v českých šlechtických a měšťanských rodinách, že jejich děti prošly domácí výukou. Domácí vzdělávání bylo a stále je běžné i v jiných státech, především v anglosaském světě. Pokusné ověřování tohoto způsobu výuky bylo v České republice zahájeno v září 1998. Od roku 2005 se domácí neboli individuální vzdělávání stalo plnohodnotnou alternativou ke vzdělávání na základní škole. Jeho podobu upřesňuje školský zákon č. 561/2004 Sb. v paragrafu 41 o individuálním vzdělávání žáka.
Pro koho je domácí vzdělávání vhodné
Domácí vzdělávání neboli tzv. domškolu svých dětí si často volí rodiče, kteří hodně cestují a většinu školního roku pobývají v zahraničí. Pro ně je tento typ výuky ideální stejně jako pro děti, které se věnují sportu na vrcholové úrovni. Zde je možné vzpomenout Ester Ledeckou, českou snowboardistku a alpskou lyžařku, držitelku zlaté olympijské medaile, která domácím vzděláváním také prošla.
Domácí škola je vhodná i pro děti, jež si v základní škole prošly šikanou, nebo pro ty, které jsou pomalejší a rychlé tempo a tlak na výkon ve základní škole nezvládají. Bývají to obvykle děti se specifickými poruchami učení, s poruchou autistického spektra nebo s ADHD či ADD. Někdy se k domácí výuce uchýlí rodiče, kteří nejsou přesvědčeni o výhodách klasické školní výuky.
Jak domácí vzdělávání probíhá
Za vzdělávání svých dětí v domácí škole odpovídají rodiče. Ti jsou hlavními vzdělavateli. A záleží čistě na nich, jaký způsob výuky si zvolí. Někteří žáci používají běžné pracovní sešity a učebnice, jiní tvoří různé projekty, prezentace, videa a píšou referáty. Součástí výuky bývají návštěvy muzeí, galerií, pamětihodností, výlety do přírody. Nechybějí ani zájmové kroužky podle toho, co kterého žáka baví.
V rámci domácího vzdělávání má žák dostatek času na to, aby rozvíjel své zájmy a nadání. Vždy se ale musí naučit to učivo, které je pro daný ročník předepsáno školním vzdělávacím programem dané základní školy. Dvakrát ročně pak musí absolvovat přezkoušení ve své kmenové škole, které je zcela v její režii. Může probíhat různou formou – psaním testů, ústním zkoušením nebo představením tzv. portfolia, v němž žák ukáže, co se doposud stihl naučit a čemu se věnoval.
Jak požádat o individuální vzdělávání
O individuální neboli domácí vzdělávání může požádat prakticky každý rodič, má-li pocit, že by jeho dítěti učení doma prospělo. Podle školské zákona přitom musí splnit několik podmínek, přičemž o povolení rozhoduje ředitel školy, kam byl žák přijat k plnění povinné školní docházky. Žádost o individuální vzdělávání musí dle školského zákona obsahovat mimo jiné také:
- důvody pro tento způsob vzdělávání
- popis prostorového a materiálně technického zabezpečení vzdělávání
- seznam učebnic a pomůcek
- vyjádření školského poradenského zařízení (zpravidla se jedná o pedagogicko-psychologickou poradnu)
- případně jméno garanta domácího vzdělávání, pokud rodiče nesplňují podmínku ohledně svého dosaženého vzdělání. Pro první stupeň je nutné mít alespoň maturitu, pro druhý stupeň bakalářský titul.
Co se týká výběru základní školy, je vhodné volit takovou, která má s individuálním vzdělávání zkušenosti. Taková má zpravidla i pozitivní přístup k dětem na domácí výuce. Ideální formou přezkoušení je portfoliové. Mezi ně patří například ScioŠkoly, což je síť inovativních škol po celé České republice. Může jí být ale klidně i malotřídka někde na vesnici, která je domácímu vzdělávání nakloněná.
Výhody a nevýhody domácího vzdělávání
Mezi výhody domškoly rozhodně patří to, že odpadá stres z ranního vstávání dětí a dojíždění do školy a také z pravidelného zkoušení formou testů. Výuku je možné si naplánovat dle svých potřeb a časových možností. Na druhé straně je na dětech větší zodpovědnost za vzdělání, které si ale mohou přizpůsobit svým zájmům. Děti domškoláci bývají zpravidla samostatnější, mají vnitřní motivaci k učení a škola je více baví.
Nevýhodou se může jevit to, že rodinné prostředí a život je třeba domácímu vzdělávání přizpůsobit. Znamená to obvykle to, že jeden z rodičů pracuje z domu, aby se mohl výuce svých dětí věnovat.
Zdroj: EDU
