Zaměstnance v supermarketech dokážou poměrně dobře zastat samoobslužné pokladny. Někteří zákazníci jim dávají přednost před pokladní. Jsou ale opravdu úsporou času a práce?
„První samoobslužné pokladny společnosti Optimal Robotics se objevily v roce 1992 v amerických supermarketech Price Chopper ve státě New York,“ vzpomíná web Supermarket News. Podrobeny byly asi ročnímu testování, než bylo rozhodnuto o jejich rozšíření i do dalších poboček. Mezi zákazníky tento způsob placení získal oblibu. Pokladny šetřily mzdové náklady, tudíž nic nebránilo tomu, aby byly využívány v masovějším měřítku. Do České republiky samoobslužné pokladny dorazily v dubnu roku 2008, kdy byly instalované v hypermarketu Tesco v Praze na Skalce. V současnosti je nabízejí i supermarkety Kaufland, Billa, Albert, Lidl nebo Globus.
Ideální pro malé nákupy
Samoobslužné pokladny jsou praktickým pomocníkem pro zákazníka, který má v nákupním košíku jen několik položek. Jisté zdržení člověk zaznamená například při hledání toho správného kousku pečiva, které nelze naskenovat pomocí čárového kódu. Ale vždy se jedná jen o pár minut. Ve výsledku vychází placení prostřednictvím samoobslužné pokladny jako to, které šetří čas. Beata, diskutující na webu Rodina.cz je toho názoru, že samoobslužné pokladny jsou skvělé pro menší nákupy do deseti položek. U většího nákupu by ji unavovalo hledat různé položky.
Mladí versus senioři
Podíváte-li se na skladbu zákazníků, kteří ji využívají, jedná se většinou o mladší ročníky. Je tomu tak pravděpodobně proto, že mají k moderním technickým vychytávkám blíže než starší generace. Pro ni může být nepraktická nutnost si o skenovaném zboží číst na displeji. Spousta seniorů nosí na čtení brýle, tudíž by je s sebou museli mít i v obchodě.
To je možná důvodem, proč samoobslužné pokladny raději míjí a postaví se do fronty na klasickou pokladnu. Ve svém věku už postrádají i zručnost a manipulace se zbožím je pro ně mnohem složitější. Navíc kontakt se živou pokladní je pro osamoceně žijící důchodce mnohdy jedinou příležitostí k rozhovoru během dne.
Mendosa, další diskutující na webu Rodina.cz se proto podivuje tomu, že se někdy obsluhující personál v obchodě snaží nakupující z řad starší generace navést k samoobslužným pokladnám. Na to reagovala diskutující Dana, podle které se jeden důchodce vyjádřil v tom smyslu, že do obchodu přišel nakupovat, a ne na brigádu. V jistém slova smyslu má pravdu.
Výhody automatických pokladen pro obchodníky
Podle serveru Aktuálně se na menších prodejnách využívají samoobslužné pokladny jen jako doplňková služba pro zákazníka. Zákazníci je v hojné míře využívají pouze tehdy, kdy se na běžných pokladnách tvoří fronty. Diskutující s přezdívkou Rose na portálu Rodina.cz uvádí, že jí méně vadí si nákup sama namarkovat než planě stát u klasické pokladny a čekat, až na ni přijde řada.
U větších prodejen je již možné hovořit o úsporách personálu i zvýšeném obratu obchodu. Samoobslužné pokladny pomáhají zejména v obchodních špičkách. Využijí je ale zase spíš jen ti zákazníci, kteří toho v nákupním vozíku nemají mnoho. S velkým nákupem jít k automatické pokladně se jeví jako značně nepraktické. Čas tím totiž rozhodně neušetří. Kromě toho je prostor pro ukládání naskenovaného zboží poměrně malý a poskládat do něj hodně zboží je složitější a vyžaduje trochu přemýšlení i zručnosti.
Příležitost pro zloděje
I když u automatických pokladen je vždy k ruce někdo z personálu, nikdy nemá šanci ohlídat všechny zákazníky, kteří u nich nakupují. Toho se pochopitelně chytli různí individua, kteří se snaží ušetřit za každou cenu.
Jak se říká, příležitost dělá zloděje. Lidé jsou koumáci a využívají různých možností, aby za zboží nemuseli platit. Mezi nejčastější prohřešky patří dle portálu Kupi skrývání zboží mimo kontrolní váhu, schovávání zboží do papírových nebo plastových obalů, přelepování čárových kódů, namarkování levnějšího zboží místo toho dražšího. Existují i jedinci, kteří se snaží přes automatické pokladny provézt větší kousky zboží. Už se stal případ s krádeží elektrokoloběžky.
Zdroje: Kupi, Aktuálně, SupermarketNews.
