Místo „rodinné idylky“ se bohužel stále častěji setkáváme s neúplnými rodinami, tedy s pojmy samoživitel a samoživitelka. Žen je v této pozici výrazně více a nemají to jednoduché.
Adéla B. je maminkou tříleté holčičky Elli. Otěhotněla neplánovaně. Partner je cizinec ze západní Evropy, který u nás v České republice pracuje. Společně se dohodli, že si miminko nechají.
„Po narození dcery se bohužel začala projevovat u partnera narcistní porucha osobnosti. Situace se poměrně rychle vyhrotila. Ke konci našeho vztahu mi zakazoval navštěvovat moji rodinu. Nesměla jsem na dceru promluvit česky, byl schopen mi vynadat za pár neuklizených vlasů na zemi v koupelně. Poslední kapkou bylo, když jsem nemohla najít dceřin rodný list a partner začal postupně odnášet své věci z bytu. Bála jsem se, že by Ellinku, které tehdy bylo třičtvrtě roku a byla ještě kojená, mohl odvézt do zahraničí, proto jsem odjela i s dcerou k rodičům. Partner mi pár dní vyhrožoval přes zprávy a pak se odmlčel. Všude si mě zablokoval a od té doby téměř nekomunikuje,“ sdělila v rozhovoru pro NašeTéma Adéla B.
Adélo, jaké byly vaše pocity, když jste odešla od partnera? Měla jste strach, zda to sama s dcerou zvládnete? Těsně po rozchodu jsem se hlavně bála toho, aby Ellinku její tatínek neodvezl do zahraničí. Tím, že jsem měla podporu rodičů a mohla u nich nějakou dobu zůstat, jsem neměla okamžité starosti ohledně bydlení a financí. Měla jsem hlavně strach z toho, co nás čeká u soudu. A také jsem měla výčitky, že dcera bude vyrůstat v rozvrácené rodině.
Spoléhám se sama na sebe
Svobodné maminky musí být silné, protože ve většině případů jsou to pouze ony, kdo jsou zodpovědné za uspokojení potřeb rodiny a výchovu dítěte. Pokud maminky dříve nepracovaly, jako samoživitelky pracovat musí, aby zajistily svému dítěti vše potřebné.
Co vše jste po rozchodu musela zařídit a s jakou pomocí jste mohla počítat od státu? Stačí to? Když bylo jasné, že se s bývalým partnerem rozumně nedomluvíme, zažádala jsem si o svěření dcery do péče. Celé soudní řízení nakonec trvalo přesně rok, protože tatínek Ellinky se k prvnímu stání nedostavil. Potom dlouho neměl čas tlumočník, který nakonec nebyl potřeba, jelikož tatínek, den před soudním stáním oznámil, že se opět nedostaví a souhlasí, aby se věc projednala jen v přítomnosti jeho advokáta. Po našem rozchodu jsem se prakticky hned vrátila do firmy, kde jsem před mateřskou dovolenou pracovala. Naštěstí nebyl problém si sjednat práci na částečný úvazek z domova.
Největší překážkou bylo sehnat bydlení, protože jsem věděla, že u rodičů zůstat nechci. Pokud je k dispozici hezký byt s přijatelným nájmem, tak je o něj takový zájem, že si majitel vybere kohokoliv, jen ne svobodnou matku s malým dítětem. Nakonec jsem se musela vzdát svého snu životě v Praze. Byt jsem našla v jiném větším městě, kde jsme spokojené. Momentálně jsem dočerpala rodičovský příspěvek. Tatínek Ellinky přestal platit alimenty a tak je to trochu s financemi náročnější. Stále však pracuji na poloviční úvazek, abych měla čas se věnovat dceři, která zatím chodí 1 až 2x týdně do dětské skupinky. Na žádné dávky od státu bohužel nemám nárok. Na přídavky na dítě bych musela vydělávat doslova o pár korun méně. Budu zkoušet žádat o příspěvek na bydlení. Podle majitele bytu to ale na byt, který mám pronajatý, zřejmě získat nepůjde. Takže podporu od státu nemám žádnou a spoléhám se sama na sebe. Naštěstí mám našetřené peníze z dob před mateřstvím a možnost navýšit si úvazek.
Je svobodné mateřství těžší než výchova v úplné rodině? V knihách o rodičovství se často píše, že na výchovu dítěte je potřeba celá vesnice. Myslím, že si to uvědomují i rodiče, co třeba nemají hlídací babičky. Já jsem na dítě většinu času úplně sama, je to těžké. Lidé řeší hlavně finanční stránku, ale málokdo si uvědomuje, jak mentálně a fyzicky náročné je, zůstat s miminkem sama. Nemít nikoho, kdo by si s ním chvíli pohrál, zatímco v klidu uvaříte, nebo si dáte sprchu. Nikoho, kdo dá nádobí do myčky a uklidí hračky, zatímco vy uspáváte. Nikoho, kdo pohlídá, zda jsou zaplacené účty. Teď už je dcera větší, ale stále vyžaduje hodně pozornosti. Naštěstí mám zdravou, pohodovou holčičku a výchova není tak náročná. Vyčerpávající je samotný fakt, že se přes den starám o dítě a v noci pracuji, do toho spousta každodenních maličkostí, co musím jako samoživitelka za každé situace zvládnout sama.
Když jeden člen rodiny chybí
Absence otce v rodině je často spojována s horší finanční situací, která vyžaduje kompletní přeměnu života. Sladit profesní a domácí povinnosti vyžaduje hodně úsilí. Ale rodičovské vzorce, které matky samoživitelky svým dětem vštěpují, se zásadně neliší od rodičovských vzorců úplných rodin. Chtějí, aby jejich dítě mělo vzdělání, bylo finančně zajištěné a samozřejmě šťastné. Chybí ale mužský vzor.
Má tatínek zájem o svou dceru? Jak vnímá dcera to, že žijete bez tatínka? Za celou dobu, co jsme od sebe, dceru tatínek navštívil dvakrát. Nikdy jsem mu v kontaktu nebránila a vždycky jsem se přizpůsobila jeho časovým potřebám. To, že s dcerou není v kontaktu, je čistě jeho rozhodnutí. S Ellou se snažím o tatínkovi mluvit od malička. Ví, že s námi nežije, jak se jmenuje, občas si spolu prohlížíme jeho fotky. Ellince jsou 3 roky a zatím to vnímá tak, že žije s maminkou, a tatínek žije sám. Neuvědomuje si, že by to tak být nemělo. Každopádně nechci, aby u nás bylo téma tatínek tabu. Jak bude Elli růst a bude mít další otázky, tak se o tom budeme bavit.
Máte jako svobodná matka čas na společenský život? Chodíme často na akce vhodné pro děti, setkávám se s kamarádkami a navíc mám kontakt s kolegy v práci, byť online. Ale že bych šla večer někam sama, na to můžu ještě nějakou chvíli zapomenout, protože Elli sama v noci u prarodičů nevydrží. Beru to tak, že je dcera malá. Snažím se užít si, že se mnou chce trávit čas. Ráda bych si našla chvilku čas jen sama pro sebe, to mi chybí asi víc než společenský život.
Je těžké potkat muže, který bude nejen dobrým partnerem, ale bude schopen milovat i dceru? Pro mě je těžké se s někým seznámit. Když někam jdu, tak mám s sebou dceru. Pánové většinou nepředpokládají, že bych k ní neměla tatínka. Díky tomu mě vlastně ani neosloví. Já jsem navíc dlouhou dobu po rozchodu neměla čas a chuť začínat další vztah. Potřebovala jsem být sama, abych se znovu postavila na nohy a uvědomila si, kde se stala chyba. Jinak by každý další vztah byl jen další katastrofou. Teprve až teď začínám cítit, že by mi nevadilo mít zase někoho po svém boku.
Nebojte se říci o pomoc
Možná jste v podobné situaci jako maminka Adéla a ptáte se, zda to zvládnete? Určitě ano! Osud má pro vás odměnu: dítě, pro které budete tím nejmilovanějším člověkem na světě. Být maminkou samoživitelkou není jednoduché, ale se správným přístupem to zvládnete.
„Všem maminkám i tatínkům, kteří jsou v podobné situaci, bych poradila, aby se nebáli říct si o pomoc. Ať už právní, psychologickou nebo jakoukoliv jinou. I když zrovna nemáte peníze, tak na internetu je spousta poraden pro rodiče zdarma, kde vám poradí, pomůžou a připraví vás na to, co vás čeká. A hlavně, ať při té vší péči o děti, nezapomínáte také na sebe,“ říká na závěr našeho rozhovoru, maminka samoživitelka Adéla.
Samoživitelé v ČR
Jak uvádí Český statický úřad, v České republice bylo v roce 2022 celkem necelých 4,5 mil. domácností. Z toho jen s jedním rodičem je asi 10 % z nich, tedy kolem 450 tisíc domácností. To zahrnuje jak jednotlivé rodiče výhradně s dětmi, které jsou na nich plně závislé, tak i s dětmi, z nichž už některé má vlastní příjem, ale dále bydlí s matkou, či otcem ve společné domácnosti.
Existuje také náhradní výživné, kdy za rodiče neplatiče platí výživné stát a pak ho po dlužníkovi vymáhá. Na jeho získání by ale musela Adéla podat návrh na exekuci, nebo soudní výkon rozhodnutí na neplatícího rodiče. Je jen na ní, zda se jí do dalších tahanic s bývalým partnerem bude chtít.
Autor: Renáta Šestáková – NašeTéma. Zdroj: Osobní zkušenost maminky samoživitelky Adély B. (její jméno bylo změněno, ale redakce NašeTéma její identitu zná).
