Češi vnímají prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka jako modlu. Rezervovaný starší pán, ke kterému všichni vzhlížejí. On ale byl také jenom člověk. Pojďme trochu nahlédnout do jeho soukromí.
Místo do kovárny na gymnázium
Původně se měl Tomáš Garrigue Masaryk (1850–1937) podle přání svých rodičů učit kovářem. On sám nebyl proti takové volbě povolání, fyzická práce mu nevadila. Ovšem jeho učitelům neušlo, že projevuje velké studijní nadání.
„Velký vliv na malého chlapce měl katolický kněz Satora, který ho přivedl k lásce ke knihám a vzdělání a současně ke studiu,“ píše současný spisovatel Libor Budínský v knize Deset prezidentů. Proto místo do učení nakonec zamířil na brněnské gymnázium.
Vyhazov ze školy
Za svým názorem byl Masaryk zvyklý si stát už od mládí. Během gymnaziálních studií se zakoukal do slečny Antonie. To se ale nelíbilo řediteli školy a Masaryka si prý zavolal k sobě, aby mu styky s dívkou vytkl. Student urputně hájil čest svojí i té dívky. Vzal údajně do ruky pohrabáč. Ředitel si na pomoc zavolal školníka.
Ačkoliv takhle to Masaryk vylíčil spisovateli Karlu Čapkovi pro jeho Hovory s T. G. Masarykem, ve skutečnosti byl důvod incidentu jiný. „Masaryk odmítl účastnit se povinné zpovědi: Dokazoval katechetovi, že zpověď v bibli není uváděna a že podle jeho názoru jde o dost lacinou vymyšlenost,“ uvádí Zdeněk Mahler v knize Ano, Masaryk.
Po aféře s pohrabáčem dostal Masaryk z brněnského gymnázia vyhazov. Dostudoval potom ve Vídni.
Málem utekl do Ameriky
Mnohokrát v životě šel proti proudu. Silnou nenávist zažil, když se jako vysokoškolský profesor zastával Žida Leopolda Hilsnera, který byl křivě obviněn z rituální vraždy. Ostře se proti němu postavili dokonce i jeho vlastní studenti a odmítali chodit na jeho přednášky se slovy, že je zrádce.
O tom, jak silný byl u nás antisemitismus, svědčí i to, že mu jeho postoj měli za zlé i jeho profesorští kolegové. Sice se snažil chovat jako by se nic nedělo, ale nebylo to tak. „Masaryk sice později tvrdil, že se ho nenávist Čechů nedotkla, pravda však je, že od rozhodnutí odstěhovat se i s rodinou do Spojených států, manželčiny vlasti, ho v té době dělil jen krůček,“ píše spisovatel Pavel Kosatík v knize Jiný T.G.M. Nakonec ale k tak radikálnímu kroku nedošlo.
Reprezentativní loutkou být nechtěl
Tomáš Garrigue Masaryk vstoupil do politiky jako poslanec vídeňského říšského sněmu, ale tahanice v této straně ho znechutily natolik, že raději odstoupil. Potom se stal poslancem za Českou stranu pokrokovou.
Brzy pochopil, že reformovat Rakousko-Uhersko nejde a stal se kritikem monarchie. Za osamostatnění českých zemí během 1. světové války tvrdě bojoval v exilu. Když se po návratu domů ujal v roce 1918 prezidentského úřadu, odmítl být jenom reprezentativní loutkou.
Vymohl si hodně široké pravomoci, které si nenechal vzít. Aktivně zasahoval do politiky. Svědectvím o tom jsou Čapkovy Hovory s TGM i knihy Pavla Kosatíka a Zdeňka Mahlera.
Měl rád obyčejná jídla
Ke svému životu přistupoval Tomáš Garrigue Masaryk asketicky. Nepotrpěl si na luxus. Jeho postel vypadala spíš jako vojenské lože. Nepoužíval ani peřinu, postačila mu obyčejná deka. Žil zdravě a dobrou fyzickou kondici si uchoval až do pozdního stáří.
Známé jsou jeho fotografie, na kterých je vidět, jak ještě v 80. letech jezdil na koni. V té době zvládal chodit tak rychle, že mu nestačili ani mladší lidé. Po celý život si dokázal udržet štíhlou postavu.
Pokud šlo o jídlo, zamiloval si hlavně českou klasiku, kterou mu skvěle vařila jeho maminka. Pochutnával si hlavně na švestkových knedlících sypaných mákem. Měl rád i bramboračku. Opět se v tomto ohledu vyzpovídal Karlu Čapkovi.
Autor: Helena Stejskalová. Zdroje: Kniha – KOSATÍK, Pavel. Jiný T.G.M. Paseka, 2018. Kniha – BUDÍNSKÝ, Libor. Deset prezidentů. Knižní klub, 2008. Kniha – MAHLER, Zdeněk. Ano, Masaryk. Primus, 2002. Kniha – ČAPEK, Karel. Hovory s T. G. Masarykem, Ústav T. G. Masaryka, Masarykův ústav AV ČR, 2013.
