Radegast patří k nejoblíbenějším slovanským bohům. Jeho jméno je nejčastěji spojováno s horou Radhošť a pivem, které po něm nese pojmenování. Jakým bohem však vlastně byl?
Kdo byl Radegast?
V panteonu slovanských bohů své místo zaujímá Radegast, který byl ctěn především polabským kmenem Ratarů. Jejich centrem byla patrně Retra, která ležela na severu Německa v Meklenbursku. Uprostřed zdejšího jezera se nacházel ostrov, v jehož středu stál dřevěný chrám zasvěcený Radegastovi.
„Ve středu mezi nimi sídlí nejmocnější ze všech Rataři a jejich město, nejpohanštější Retra, je sídlem modloslužebnictví. Zde je vystavěn velký chrám démonům, jejichž knížetem je Radegast. Jeho modla je ze zlata, lůžko vyložené purpurem. Tato obec má devět bran a odevšad ji obklopuje hluboké jezero,“ zmiňuje se Adam Brémský v kronice Činy biskupů hamburského kostela z 11. století.
V dobových pramenech lze nalézt různé podoby jeho jména – Radgost, Redigast, Riedigost a v počeštěné verzi pak rovněž Radhošť. Lze říci, že byl poměrně všehoschopným bohem, neboť podle mytologie působil jako prostředník mezi bohem Perunem a lidmi.
Ovládal slunce a oheň a staral se o všechny lidské potřeby a záležitosti. Pečoval o úrodu a sklizeň, chránil pohostinství a kupectví, sloužil bojujícím ve válce a pomáhal jim dosáhnout vítězství. Velmi rád mezi lid sestupoval, vždy však v přestrojení. Těm, kteří ho pohostili a uvítali ve svém obydlí, se dokázal štědře odměnit. Liboval si v oslavách, svatbách a všech dalších událostech, kde se mohl vesele bavit, pít a holdovat jídlu. Ostatně dle svých vlastností dostal jméno – nese význam „ten, kdo se rád nechává hostit“.
Popisy Radegastovy podoby se příliš neliší, jelikož ho vystihuje několik typických znaků. „Vyobrazen byl v postavě mládence, čelo jeho bylo ze zlata, na korunované hlavě s kšticemi seděla labuť s rozperutěnýma křídlama, jednou rukou tiskl na prsa svá štít s býčí hlavou a v druhé držel sekeru,“ popisuje Jan Máchal v knize Bájesloví slovanské. Doprovázet ho měl i kůň, s nímž vyrážel do bitev. Někdy dokonce bývá ztotožňován s bohem Svarožicem.
Modla uvnitř hory Radhošť
Uctíván byl i na našem území a spojován je především s horou Radhošť v Moravskoslezských Beskydech. Když v 9. století přišli Cyril a Metoděj, aby zde šířili křesťanství, kult pohanských bohů byl ohrožen. Radegast nemohl být křesťanským náboženstvím tolerován, proto věrozvěstové chtěli odstranit jeho modlu, která stála právě na Radhošti. Pohanští kněží ji však stihli ukrýt uvnitř hory, kde má podle pověstí dodnes spočívat v tajné svatyni.
Radhošť je bájná a tajemná hora, mnozí jí totiž přisuzují prazvláštní moc. Nejenže je spojována se slovanským bohem, ale rovněž zde měly probíhat různé pohanské obřady. „Vrcholek Radhoště byl možná zasvěcen bohům, ale mohly tady probíhat i lidové slavnosti slunovratu. Záznamy uvádějí, že na Radhošť lidé z okolí chodili pálit půlnoční ohně a že za nevole církve a vrchnosti tady probíhaly svatojánské slavnosti,“ řekl Václav Cílek v pořadu České televize Magické hory Čech a Moravy.
V roce 1931 byla na vrcholu odhalena Radegastova socha, avšak vlivem vysokohorských podmínek a po zasažení bleskem byla výrazně poškozena. Proto ji koncem století nahradila kopie.
Během roku sem zavítá nespočet poutníků a turistů, kteří chtějí sochu spatřit. Traduje se, že kdo se dotkne Radegastova opasku, zajistí si hojnost a blahobyt. Tato pověst láká zástupy nadšenců, není tak divu, že jsou spodní části sochy poměrně dost ohmatané.
Radegast tak stojí nad krajinou, na kterou bedlivě dohlíží. Kult kolem něj přetrval dodnes, byť se soluňští věrozvěstové snažili pohanské zvyky vymýtit.
Báje a mýty jsou však věčné a zvyky s ním spojené jsou v minulosti hluboce zakořeněny.
Autor: Pavla Krejčí. Zdroj: Kniha – MÁCHAL, Jan. Bájesloví slovanské. V Praze: Nákladem J. Otty, 1907; BRÉMSKÝ, Adam. Činy biskupů hamburského kostela. Praha: Argo, 2009.
