V hodinách dějepisu jsme patrně zaslechli slovní spojení Pyrrhovo vítězství. Jaký je vůbec jeho význam a jak vzniklo? Skrývají se za ním totiž celkem tragické události.
Dnes existuje spousta slovních spojení, přirovnání a hříček, které jsou hluboce zakořeněny v minulosti. Běžně je využíváme, mnohdy však netušíme, jaký je jejich původní význam a jak vznikly. Utvářely je události a osobnosti, které jim v mnoha případech daly i jméno. Takovým případem je i Pyrrhovo vítězství, které odkazuje na boje, k nimž došlo dávno ve starověku.
Dnešní pohled
Podle webu Britannica je tato fráze definována jako „úspěch, který přináší vítězi tak významnou újmu, že se jen málo liší od porážky“. To znamená, že ačkoliv z bitvy vyjdete jako přemožitel, nakonec můžete dopadnout hůře než poražený. Na vítězné straně je napácháno tolik zkázy, že se to v podstatě rovná porážce. Ze sladkého pocitu vítězství pak zbude jenom hořká pachuť. A přesně to pocítil Pyrrhus, po němž tato fráze nese pojmenování.
Pyrrhus jako osobnost
Král Pyrrhos (319–272 př. n. l) vládl řeckému Épeiru. Narodil se do světa plného zmatků a válčení. Jeho panování nebylo příliš klidné, střídavě žil v exilu a neustále čelil nepřátelům. Získal si pověst ambiciózního, zuřivého i schopného bojovníka, který se neváhal odvážně vrhat do bitev. Ze svého území nakonec vytvořil poměrně silný celek, byť různé části neustále získával a ztrácel.
Jeho vojenské techniky byly ceněny a jak píše Vojtěch Zamarovský v knize Řecký zázrak, „vzhledem a povahou se prý Pyrrhos podobal Alexandru Velikému“, s nímž byl ostatně příbuzný.
V roce 280 př. n. l. Pyrrhos přistál na jihu Itálie u Tarenta v Magna Graecia, aby bránil své spojence proti římskému vojsku. Historik Jeff Champion v knize Pyrrhus of Epirus uvádí, že disponoval asi 19 slony, 20 tisíci pěšáky, 3 tisíci kavaleristy a 2 tisíci lučištníky.
Po příjezdu do Tarenta se Pyrrhos dozvěděl, že Římané postupují s mnohem větší armádou pod vedením Valeria Laevina. Pyrrhos nakonec uspěl. Vyhrál bitvu u Hérakleie i druhou u Auscula v následujícím roce. Vítězství ale nebylo tak uspokojující, jak by se dalo očekávat.
V průběhu bitev ztratil velmi vysoký počet vojáků. S výrazným nedostatkem mužů ho tak boje postupně stály veškeré síly a táhnoucí se válku nakonec prohrál. Ačkoliv během bojů Římané došli k mnohem větším ztrátám, jejich armáda byla natolik početná, že úbytek bojovníků je poznamenal méně, než byl počet mrtvých na Pyrrhově straně.
„Římané se však z porážky vzpamatovali. Na první výzvu nahradit padlé u Hérakleie se přihlásilo tolik mladých mužů, že z nich na místě postavili hned dvě nové legie,“ uvádí dále Vojtěch Zamarovský v knize Řecký zázrak.
Po bitvě u Auscula měl král výhru komentovat těmito slovy: „Pokud zvítězíme ještě v jedné bitvě s Římany, budeme úplně zničeni,“ cituje ho řecký historik Plútarchos v díle Life of Pyrrhus. Zde tak vznikl termín „Pyrrhovo vítězství“.
Během dvou let strávených v Itálii sice Pyrrhos z bitev vyšel jako vítěz, stálo ho to však hodně obětí. Zatímco římské legie doplňovaly děravé řady, épeiroský král o svou bojeschopnost přicházel. Čelil vlastně takovému paradoxu – dokázal, jak vyhrát, ale zároveň prohrát.
„Armády se oddělily; a říká se, že Pyrrhos odpověděl jednomu, který mu poskytl radost z jeho vítězství, že jedno další takové vítězství by ho úplně zničilo. Protože ztratil velkou část sil, které s sebou přivedl, a téměř všechny své konkrétní přátele a hlavní velitele; nebyli tam žádní jiní, kteří by rekrutovali,“ popisuje průběh bitvy Plútarchos v knize Life of Pyrrhus.
Příklad Pyrrhova vítězství
V historii najdeme hned několik bitev, které by se mohly rovnat principu Pyrrhova vítězství. Takovým příkladem je bitva u Borodina. Napoleon Bonaparte se v roce 1812 nacházel uprostřed invaze do Ruska. Jak uvádí web History, se sílou 130 tisíci mužů se mu podařilo získat převahu nad armádou ruského velitele Michaila Kutuzova, která nakonec unikla. Napoleon slavil vítězství, zem však byla pokryta mnoha francouzskými těly, přičemž druhá strana přišla o polovinu méně mužů.
S velkými plány pokračoval do Moskvy, tu však nalezl téměř prázdnou. Sužována hladem, krutou zimou a hnána ruskými vojáky byla francouzská armáda nakonec stažena.
Napoleona tažení připravilo o desítky tisíc mužů. „Napoleon odvolal tažení o měsíc později, ale na ústupu byl pronásledován císařskou armádou a mrazivou ruskou zimou, které si obě vybraly svou daň. Než Francouzi konečně unikli z nepřátelského území, utrpěli ztrátou celkem asi 40 000 obětí,“ podotýká Evan Andrews na webu History.
Autor: Pavla Krejčí. Zdroje: Kniha – ZAMAROVSKÝ, Vojtěch. Řecký zázrak. Praha: Euromedia Group – Knižní klub, 2000. Kniha – CHAMPION, Jeff. Pyrrhus of Epirus. Pen and Sword Military, 2017. Kniha – PLUTARCH. Plutarch’s Lives: Life of Pyrrhus. Harvard University Press: Londýn, 1920.
