Proč Jiří z Poděbrad neuspěl se svým projektem předchůdce Evropské unie?

Česká republika je členem Evropské unie od roku 2004. O podobný projekt se ale snažil už v 15. století český král Jiří z Poděbrad. Z jakých důvodů se mu ho nepodařilo zrealizovat?

Reklama

Spory měl řešit evropský dvůr

Český král Jiří z Poděbrad (1420–1471) měl velmi schopného poradce Antonia Mariniho. „Ohroženému křesťanstvu nepomůže ani papež ani císař a ke zdaru by nevedlo ani svolání koncilu,“ napsal Marini v dokumentu, který v roce 1462 pro krále připravil. Šlo o návrh smlouvy pro vytvoření organizace, která by sdružovala evropské panovníky a zastupovala jejich zájmy. Cílem bylo vybudovat spolek, který by spojil evropské krále katolického vyznání. Ti by se s jeho pomocí postavili rozpínavosti Osmanské říše.

Evropané by podle Mariniho mezi sebou válčit neměli. Pokud by mezi nimi došlo k nějakému sporu, měl by být klasifikován jako velice hrubé porušení dohody. Řešit by ho měl evropský soudní dvůr. „Pro žádné neshody, pro žádné stížnosti anebo pře vzájemně nesáhneme po zbraních, aniž komu našim jménem sáhnouti dovolíme,“ uvedl Marini ve svém textu.

Připomíná vám to něco? Ano, Evropskou unii. Ta vznikla 1. ledna 1958 (tehdy jako Evropské hospodářské společenství). Popisované události se ale odehrály před více než půl tisíciletím. Proč se nepodařilo projekt dotáhnout do konce?

Vůdčí roli měla hrát Francie

Jiřímu z Poděbrad k platnosti smlouvy chyběl souhlas papeže. Ačkoliv byl schopným diplomatem a státníkem, měl pověst kacíře a Evropa ho jako českého krále neskousla. Na diplomatické úrovni Jiří válčil i s papežem Piem II. (1405–1464), který po něm chtěl, aby rázně zakročil proti kališníkům v Čechách.

Takový zásah byl Jiřímu vzhledem k jeho náboženskému vyznání proti mysli. Sám naopak po Svatém otci chtěl, aby uznal platnost Basilejských kompaktát, která v roce 1436 povolila Čechům přijímání pod obojí. Papež ale kompaktáta zrušil s odůvodněním, že platila pouze pro první generaci husitů. Český král na jeho odmítnutí zareagoval snahou vytvořit spolek evropských panovníků. V něm by měly být státy sjednocené do většího celku a každý by měl mít jeden hlas. Nejsilnější měla mít v tomto sdružení Francie.

Antonio Marini se vydal v letech 1462‒1464 na diplomatickou misi po evropských panovnických dvorech, která měla zajistit projektu podporu. Například v Benátkách se ale setkal s odmítnutím. Jakákoliv iniciativa bez souhlasu papeže byla pro Benátčany nepřípustná.

Diplomat odstoupil

Další misi podnikl v Jiřího zastoupení jeho dvořan Albrecht Kostka z Postupic, který se do Francie vydal v květnu roku 1464. Francouzský král Ludvík XI. sice předtím s myšlenkou vytvoření evropského panovnického spolku souhlasil, ale později změnil názor. Nechtěl si spálit prsty v ožehavé otázce. Odkývl proto Čechům jenom dvoustrannou smlouvu o přátelství. Zprávu o neúspěchu doručil Kostka králi Jiřímu 14. září 1464.

Myšlenka vzniku evropského spolku nenašla podporu v sousedních zemích právě kvůli nesouhlasu papeže. Ten Jiřího otevřeně označil za kacíře a chystal se na další křížovou výpravu proti Turkům. Kostka z neúspěchu vyvodil osobní důsledky a vystoupil z diplomatických služeb. V roce 1465 podnikl další cestu Jiřího švagr Jaroslav Lev z Rožmitálu.

Získat přízeň evropských dvorů se mu ale také nepodařilo. Pius II. sice už zemřel, ale jeho nástupce na Svatém stolci Pavel II. měl na Jiřího a jeho politiku stejný názor. Evropští králové a knížata proto k myšlence přistupovali velmi skepticky a dali od ní ruce pryč.

Autor: Helena Stejskalová – NašeTéma. Zdroje: Kniha: Hledání nové Evropy: Projekt krále Jiřího (Jaroslav Boubín a kol., Praha, Historický ústav, 2015), Kniha: Evropan Jiří z Poděbrad (Petr Hora-Hořejš, Galerie EfEf, 2014), Kniha: České země v letech 1437–1526, I. díl: Mezi Zikmundem a Jiřím z Poděbrad (Jaroslav Čechura, 2010).

Diskuze Vstoupit do diskuze
Přidat na Seznam.cz
Reklama
Reklama
Reklama