Pověst o Oldřichovi a Boženě: Nevypráví o lásce, ale o cizoložství a touze po dědici

Příběh pradleny Boženy a knížete Oldřicha by mohl být klasickým příkladem pohádky o princi na bílém koni, který svou milou odveze na svůj hrad. Ve skutečnosti má však do romantických gest daleko.

Reklama

Vyrůstal v těžkých časech

Podle dochovaných střípků z historie víme, že Oldřich byl nejmladším synem přemyslovského knížete Boleslava II. Jeho dospívání nebylo pranic jednoduché, však to byl muž životem zocelený, naučil se tvrdosti a určité ukrutnosti. Rozhodně o tom vypovídalo i jeho jednání. Není divu, po smrti otce se jeho takřka denním chlebem staly vraždy a zrady. Ve vírů bojů o moc, do nichž byl chtě nechtě zapleten, však postupně jeho dva bratry, Boleslava a Jaromíra, potkaly kruté konce. Knížecího stolce se tak zhostil on.

Manželka mu nedala syna

Nelehká doba nedávala žádné jistoty ani naděje. Oldřich však po jedné jistotě prahl – po mužském potomkovi, který by zajistil pokračování rodu. Když však jeho zákonitá manželka Juta stále nepovila následníka, došla mu trpělivost. Žena, která nebyla schopna porodit chlapce, byla v podstatě bezcenná. To byl patrně jeden z popudů, který vedl ke vzniku pověsti o Oldřichovi a Boženě.

Loupežné výpravy na ženy

Ocitáme se v časech, v nichž se zcela nedbalo na svátost manželskou. Když jedna žena zkrátka neposloužila účelům, nastal čas porozhlédnout se po jiné. Pranic nezáleželo na tom, zdali byl jeden z partnerů v manželství, tehdy se totiž monogamie zcela nepěstovala. Křesťanská morálka ještě neměla své místo, naopak byly stále patrné pohanské zvyky. „Toho času každý, jak se mu líbilo, směl míti dvě i tři ženy a nebylo hříchem unésti manželku bližního ani manželce vdáti se za ženatého muže,“ popsal tehdejší uspořádání kronikář Kosmas. Jak je nám však zřejmé, ze strany ženy se mnohdy nejednalo o akt dobrovolný. Nezřídka kdy docházelo k násilným únosům či krádežím.

Zrod milostné dvojice

Ohledně příběhu Oldřicha a Boženy existují různé teorie, nicméně historici se v nich příliš neshodují. Pokud se však poohlédneme v českém písemnictví, jedná se o pověst ryze romanticky líčenou. O milostném příběhu Oldřicha a Boženy psal už Kosmas. Přestože historické prameny neuvádějí, kdy se dvojice poprvé setkala, patrně se tak stalo ještě před rokem 1002.

Přemyslovský kníže Oldřich se tehdy vydal na lov do lesů. Zatímco před sebou štval zvěř, zatoulal se se svou družinou ke studánce. Zde jej čekal nadmíru okouzlující pohled na mladé pradlenky. Nicméně jedna z nich, Božena, vynikala svou krásou a Oldřicha doslova očarovala. Podle jiné verze ale u studánky stála pouze ona.

„Jednoho dne totiž, vraceje se skrze selskou ves z lovu, uviděl řečenou ženu, jak pere roucha u studánky, a prohlédnuv si ji od hlavy až k patě, vpil do hrudi nesmírný žár lásky. Kníže poslav ihned pro ni, pojal ji v manželství, staré však manželství nerozvázal,“ je popisováno jejich setkání v Kosmově kronice.

Byť je Kosmas znám svým horlivým přibarvováním skutečností a nepřesnými informacemi, v líčení Boženina vzhledu mu můžeme věřit. Její tvář musela být pohledná, když zaujala Oldřichovu pozornost. „Byl ať vzhledem vynikající, pleti bělejší než sníh, jemnější než labuť, lesklejší než stará slonová kost, krásnější než safír,“ uvádí dále ve své kronice. Nakonec to však neměl být její vzhled – ačkoliv hrál jistě významnou roli -, který Oldřicha podporoval v jeho činech. Ve vnadné dívce viděl prostředek, který mu dopomůže k vytouženému dědici.

Boženin neurozený původ se ale u mnohých nesetkal s chopením. Na tuto skutečnost odkazuje v České kronice Václav Hájek z Libočan: „A on, pojav ji za ruku, hned s ní před kněze předstoupil a tu hned vstoupil ve svatý svazek manželský. Pak s Boženou odjel na Vyšehrad a svolal knížata, aby jim manželku představil. Ti nebyli ženou neurozeného původu nadšeni, neboť to odporovalo tehdejším zvyklostem.“

Byť se nám jejich příběh může v dnešním měřítku jevit jako svazek poznamenaný cizoložstvím, pohledem tehdejší doby tomu tak zcela nebylo. Na druhou stranu je však potřeba říci, že syn Břetislav, který vzešel z jejich vztahu, je často nazýván nemanželským dítětem. Podobný názor byl rovněž prezentován v České kronice. Nakonec ale jejich soužití přineslo plody i nesnáze. Zatímco Oldřich zemřel v roce 1034, Božena svého manžela přežila o celých 18 let. Patrně zemřela v roce 1052 a její ostatky byly uloženy v kostele sv. Václava ve Staré Boleslavi.

Časoprostor je nejistý

Stejně jako panují neshody ohledně let, v nichž se jejich příběh odehrává, stejně tak tomu je u místa dění. Zatímco Kosmas o lokalitě nepíše, přiblížení místa můžeme nalézt v Dalimilově kronice z počátku 14. století, v níž se mluví o lovu v okolí Postoloprt. Nejpříznivěji přijímanou verzi pak přinesl v 16. století Václav Hájek z Libočan. Poté, co kníže Boženu požádal, aby s ním odešla vládnout českému knížectví, kolem studánky, kde se setkali, údajně založili vesnici zvanou Perúc a nechali zde vysadit Oldřichův dub.

Autor: Pavla Krejčí. Zdroje: Kniha – Pověsti a historické příběhy z Lounska (Květa Marešová), Kniha – Po stopách prvních Přemyslovců III. Správa a obrana země (1012–1055) Michal Lutovský, Od Oldřicha po Břetislava I.; Česká kronika – Digitální knihovna AV ČR.

Diskuze Vstoupit do diskuze
Přidat na Seznam.cz
Zakládáme si na tom, aby NašeTéma.cz bylo místem bezpečné diskuze. Přidávání komentářů do diskuze je proto dostupné pouze s účtem na Seznam.cz.

Pokud jste v článku zaznamenali překlep, nesrovnalost či chybu, neváhejte nám, prosím, napsat na email: tym@nasetema.cz. Děkujeme!

Reklama
Reklama
Reklama