Johanka z Arku odvážně vyrazila získat svobodu pro město Orléans, ale i celou Francii. A nezastavil ji ani šíp, který se jí zabodl do ramene. Neváhala a dál urputně bojovala za své ideály.
Obyčejná, ale výjimečná
Jednoho lednového dne, patrně roku 1412, se ve francouzské vesnici Domrémy zámožné selské rodině narodila dívenka Jana, také známá jako Johanka. Na první pohled nebyla nijak zvlášť výjimečná. Neuměla psát ani číst, zato ji matka vedla ke katolickému učení, které se pro ni stalo jakýmsi záchytným bodem. Nikoho, natož ji samotnou, nenapadlo, že její jméno bude známo i o stovky let později.
Vyrůstala v době, kdy se Francie vrhla s Anglií do stoleté války. Snad proto v ní byl od malička pěstován odpor k Angličanům a všemu, co představovali. V průběhu let se její mínění nezměnilo, ba naopak nabylo na intenzitě. Když dovršila třinácti let, stalo se něco, co patrně zpočátku nechápala ani ona sama.
Cítila se vyvolena Bohem
Tehdy začala v hlavě slyšet hlasy, přirozeně si je tak vysvětlila jako dar získaný od Boha. Věřila, že k ní promlouvá, aby konala podle jeho vůle. Cítila se být vyvolená. A čím více toto přesvědčení sílilo, tím více si byla jista, že jí osud přichystal mnohem důležitější poslání než život na statku rodičů. Poslání, které mělo zachránit celou zemi. Byla si jista, že musí dovést Francii k vítězství v dlouhotrvající válce a na trůn dosadit korunního prince Karla jakožto právoplatného krále.
Horlivě vedla armádu
Horlivá zbožnost nedovolila Johance, aby se podvolila přáním rodičů, kteří si přáli její sňatek. Podle webu History údajně přesvědčila místní soudy, že není vhodnou dívkou na vdavky a složila slib čistoty. Později vzešla ve známost jako Panna orleánská. Její cestě za slávou Francie tak už nic nebránilo.
Hlasy, jež jí zněly v hlavě, ji dovedly až k princi Karlovi. Tehdy šestnáctiletá Johanka vynikala odvahou a odhodláním, nepodobala se žádné dívce svého věku. Svými argumenty a zápalem pro záchranu francouzského lidu přesvědčila budoucího krále o své pravdě. Karel učinil krok, jenž patrně nechápali jeho generálové ani obyčejní lidé. Postavil Johanku do čela vojska a vyslal ji na pomoc obléhanému městu Orleáns. Jako boží zjevení tak vyrazila v lesklé zbroji na bílém koni vstříc nepříteli.
Mladá dívka se nebála čelit silnějším mužům zkušenějším v boji mečem a vycvičeným ke krutostem. Drala se do centra boje, jelikož v sázce bylo příliš mnoho. Nenechala se zastavit ani šípem, který ji zasáhl přímo do ramene. Na moment se zdálo, že Johanka nemůže být obyčejnou ženou, rozhodně ne smrtelnou. Podle časopisu History si nechala zranění pouze ošetřit olivovým olejem a obložit slaninou, načež se opět urputně vrhla do bitvy. A vybojovala čestné vítězství.
Mučednice a patronka Francie
Byl to osud, náhoda nebo jen nadšení pro věc, co ji dovedlo k ohromujícímu vítězství? Na tuto otázku nelze nalézt odpověď. Jedno však přehlédnout nemůžeme – dosáhla stěžejního úspěchu. Lidé v křehké dívce viděli naději, dodala jim odvahu bojovat a stát si za svým. Postupně si získávala přívržence, kteří jí neváhali stát po boku.
Její vliv však začínal být neúnosný a mocní muži se cítili nesví. Konec epického příběhu byl nasnadě. Když se účastnila bitvy u města Compiège, byla zajata. Neměla šanci se bránit, proběhl soud, během něhož byla obviněna z čarodějnictví a kacířství. Král, který Johance svěřil vedení armády, pro její záchranu neudělala zhola nic. Ve věku 19 let tak byla upálena na hranici.
Její odkaz však přetrval a předáváme si ho dodnes. Nicméně trvalo stovky let, než byla svatořečena. Stalo se tak v roce 1920. Dnes je považována za jednu z největších mučednic historie a oblíbenou patronku Francie. Johanka z Arku je důkazem toho, že odvaha a neochvějná víra mohou vést k velkým a nezapomenutelným činům.
Autor: Pavla Krejčí – NašeTéma. Zdroje: Časopis History (ročník 2020, číslo 5), Kniha – Život Jany z Arku (Régine Pernoud, Cesta 1994), History.
