Krvavá Marie Tudorovna je na všech obrazech ošklivá: Manžel ji chtěl pošpinit

Marie Tudorovna je často předobrazen vraždící nestvůry. Na většině obrazů má nehezkou tvář a působí dosti nepřívětivě. Vzhledem i povahou ale možná nebyla tak ukrutnou panovnicí, za jakou je považována.

Reklama

Nelehké dospívání

Mariinu osobnost silně utvářelo prostředí, v němž vyrůstala. Poté, co se její otec rozvedl s její matkou Kateřinou Aragonskou, byla doslova odstrčena do pozadí. Jindřich VIII. především toužil po mužském dědici a za tímto cílem se hnal hlava nehlava. I za cenu šesti manželek. Ačkoliv se Marie po čas dětství těšila jeho přízni, po rozvodu ji nechal prohlásit za nelegitimní a zbavil titulu princezny.

I když Jindřicha jeho poslední manželka Kateřina Parrová přiměla navrátit následnické právo Marii i druhé dceři Alžbětě, brzy se karty opět obrátily. Po jeho smrti na trůn nastoupil mladičký syn Edward, jehož zdraví však bylo natolik chatrné, že neměl šanci dožít se dospělosti. Nakonec byl přinucen své starší sestry vyškrtnout z následnické linie a korunu nasměřoval do rukou Jany Greyové.

Získání trůnu

Marie však byla odhodlána domoci se svých práv, což se jí nakonec podařilo. V následujících pěti letech urputně jednala v duchu katolické církve a dopouštěla se hrozivých činů.  Vysloužila si tak přízvisko Krvavá, nicméně stálo za tím mnohem více. Jelikož se dostala jako první žena na anglický trůn, v mnohých tento fakt vyvolával nedůvěru, závist a nenávist. Podle historičky Lucy Woodingové byla označována za pomstychtivou a zuřivou, na druhou stranu ji bylo vyčítáno, že je v některých ohledech slabá.

Manžel žárlil na její moc

Postupně bujely snahy, aby byla vykreslována v co nejhorším světle. Paradoxně se o to nejvíce zasloužil její manžel Filip II., který byl o jedenáct let mladší. Obrazy, podle nichž známe její tvář, ji ukazují jako nevzhlednou ženu, která působí nepřístupně a krutě. Panovnice však tak ošklivá ve skutečnosti nebyla, Filip pouze žárlil na její moc a chtěl ji vykreslit tak, aby nezískávala sympatie lidu. Ty chtěl naopak nasměřovat k sobě. Jejich sňatku však nebyl nikdo nakloněn a měl nepříznivý vliv na Mariinu pověst. Byla popisována jako poblázněná žena se slabou vůlí, která se nechala obalamutit pozemskou láskou, jíž dává přednost před blahem své země.

Historické prameny dokazují, že její tvář byla ve skutečnosti poměrně pohledná a rozhodně nebyla takovou bestií, za jakou byla označována.  Ti, kteří se s ní setkali, její vzhled popisovali spíše v superlativech. „Když byla mladší, byla považována nejen za snesitelně hezkou, ale její krása přesahovala průměrnost,“ psal Giovanni Michieli, benátský velvyslanec působící u jejího dvora.

Podobně ji popisoval další velvyslanec Annibale Litolfi: „Nebyla vůbec ošklivá jako na svých portrétech a její živý výraz, bílá kůže a grácie ji dokonce činily krásnou.“ Anglický básník John Heywood ji už v dospívání považoval za tuze krásnou, neboť napsal verše, v nichž její rysy opěvuje. „Její krása se třpytí jako hvězda v mrazivé noci,“ rozplýval se ve své sbírce básní.

Mýtus kolem její osobnosti

Ačkoliv je na Marii pohlíženo jako na ženu, která se neštítila šířit strach a smrt, z dnešního pohledu ji historici považují za zajímavou a schopnou. „Byla to inteligentní, politicky zdatná a rozhodná panovnice, která ukázala, že je skutečná svá,“ tvrdí historička Anna Whitelocková a dodává: „Marie byla průkopníkem Tudorovců, politickým průkopníkem, jehož vláda znovu definovala anglickou monarchii.“

Anglické dějiny jsou plné krvavých skvrn, které na trůn nevrhají zrovna dobré světlo. Svou přispěla i panovnice Marie Tudorovna, nicméně žádný panovník nebyl zcela ukázkou mírumilovnosti, férovosti a svou mocí nedisponoval tak, aby zajistil blaho celé země.

A proto Marii, zapřisáhlé katoličce, možná trochu křivdíme a přidáváme její osobnosti mnohem více ukrutnosti, než bychom měli. Ostatně její sestra Alžběta se dopustila podobných činů a není za ně hanobena tolik jako Marie: „Marie upalovala protestanty a Alžběta vykuchala katolíky. Ani jedno není hezké,“ podotýká historička Linda Porter.

Autor: Pavla Krejčí – NašeTéma. Zdroje: Kniha – Tudor England: A History (Lucy Wooding, Yale University Press 2023). Kniha – The Myth of „Bloody Mary“: A Biography of Queen Mary I of England (Linda Porter, St. Martin’s Griffin 2009). Kniha – Mary Tudor: England’s First Queen (Anna Whitelock, Bloomsbury Paperbacks 2009). History Extra

Diskuze Vstoupit do diskuze
Přidat na Seznam.cz
Reklama
Reklama
Reklama