Starověké civilizace měly často vskutku zajímavou kulturu a způsob života. Jinak tomu nebylo ani v Řecku a Římě. Jak jejich společnost pohlížela na incest? „Byl považován za něco, co se protiví zákonům bohů i lidí,“ píše v časopisu IJELLH Nitika Gargová zabývající se incestem ve starověku.
V dnešní době je incest něco, co je naprosté tabu. Některé kultury v méně vyspělejších zemích sice zaujímají volnější přístup, v civilizovaných částech světa se však incest trestá. V minulosti se však na rodinné vazby tolik nedbalo, neboť sňatková politika byla mnohem důležitější než krev.
Problematika slovní zásoby
Řecko a Řím jako starověké civilizace proslulé typickou kulturou, která zahrnovala jedinečné umění a architekturu, literaturu, politiku i filozofické smýšlení. Stejně tak však životy lidí v této době formovaly i mnohem intimnější záležitosti. Společenské i soukromé vztahy nabývaly různých rozměrů a forem, které zahrnovaly rovněž otázku incestu. Jak na toto dnes tabuizované téma pohlíželi?
Řekové neměli žádný termín, který by incest označoval. To je fakt, který je třeba osvětlit. Pro označení sexuálních vztahů, které se vymykaly normálu, měli svá zvláštní pojmenování.
Každé z nich se povětšinou vztahovalo na konkrétní situaci a příbuzenský vztah. Judith Evans-Grubbsová píše, že sem patří pojem „metrokoites“ označující muže, který udržoval sexuální vztah se svou matkou. Dále pak pojem „thugatromixia“, tedy akt vykonaný s vlastní dcerou.
Pokud bychom však chtěli obecně popsat incestní vztah, žádné podobné pojmenování neexistovalo. Takové svazky byly označovány jako „gamos anosios“ nebo „gamos asebes“, což lze volně přeložit jako „nesvaté spojení“.
Samotné slovo incest je moderním termínem, kterému dali život Římané. Vzniklo z latinského slova „incestum“, které označuje něco, co není „čisté“. „Odkazuje na celou řadu sexuálních aktivit, které byly považovány za porušení nějaké morální, náboženské nebo právní hranice,“ uvádí web The Collector.
Incestem bylo míněno něco nečistého
Na incestní vztahy bylo ve skrze pohlíženo jako na něco nemorálního, přesto k nim mnohdy docházelo. Ačkoliv se zákony v průběhu existence částečně měnily, vždy byly takové svazky odsuzovány. Římské právo razantně zakazovalo manželství mezi příbuznými. Průběžně se však povolovalo. Později se hlavně zakazovalo udržovat spojení na různých pokrevních úrovních.
Jak uvádí David Potter v knize „Emperors of Rome“, incest byl považován za „nefas“, tedy za něco, co jednalo proti zákonům bohů i lidí. V roce 295 n. l. byl dokonce zakázán císařským ediktem, který jeho podstatu rozdělil do dvou skupin podle druhu závažnosti.
První skupinu představoval „incestus iurisgentium“, který byl aplikován na Římany i občany, kteří původně pocházeli z jiných oblastí. „Druhou skupinu tvořil „incestus iuris civilis“, který se týkal pouze římských občanů,“ uvádí Nitika Gargová v odborném článku. V praxi to znamenalo, že např. Egypťan žijící na území Římské říše si mohl vzít svou sestřenici, tetu či jinou příbuznou, zatímco rodilý Říman takové právo neměl.
Za vlády císaře Claudia byl římský senát přinucen schválit zákon, který povoloval, aby si každý Říman mohl legálně vzít dceru svého bratra. „Sám totiž údajně udržoval sexuální vztah se svou neteří Agrippinou,“ uvádí Vicki León v knize The Joy of Sexus: Lust, Love, and Longing in the Ancient World. Ostatně císař Nero pak s Agrippinou rovněž udržoval vztah, který byl však mnohem kontroverznější, neboť se jednalo o jeho matku. Římané však i navzdory zavedenému zákonu obecně stále přistupovali k incestu s nechutí.
Motivy krvesmilstva můžeme hojně nalézt v římské literatuře. Plodným autorem byl především Ovidius, který ve svých Proměnách mluví o mnoha incestních situacích. Nadčasovou pointu pak nabízí Oidipův Sofokles, v němž se hlavní hrdina nevědomky ožení s vlastní matkou.
Incest v mytologii
Základy incestních vztahů najdeme již v samotné podstatě řeckého náboženství. V mytologii se bohové již od počátku intimně proplétali, nehledě na pokrevní linii. Za původce všech božských bytostí sídlících na Olympu jsou považováni Uran a Gaia, kteří podle pramenů zveřejněných na webu Academia patrně byli matka se synem. Jejich potomci Kron a Rhea utvořili dvojici, z níž vzešel nejvyšší božský pár, Zeus a Héra. Sourozenecké propletence jsou však jen pouhým začátkem.
Krvesmilstvo bylo, dá se říci, běžnou součástí jejich nadpozemského bytí. V tomto případě je však třeba vzít v potaz fakt, že bohové nebyli zářným příkladem morálky a běžného společenského chování.
Ačkoliv obyčejní lidé starověkého Řecka i Říma v tomto smýšlení inspiraci nenacházeli, lze jasně vidět, jak ovlivnilo jejich pohled na vnímání incestu.
Autor: Pavla Krejčí.
