Břetislav a Jitka: Příběh o levobočkovi a urozené dámě

O Boženě a Oldřichovi jsme již psali, jaký osud však potkal jejich syna Břetislava? Ani on svou vyvolenou nezískal „obyčejným“ způsobem. Svou nevěstu Jitku unesl rovnou z kláštera. Patrně, aniž by po sňatku s ním prahla.

Reklama

Rodové vlastnosti

Dramatické romantické námluvy měli první Přemyslovci patrně v krvi. Než se Břetislav vydal na lov nevěsty, svůj příběh si prožili jeho rodiče, Oldřich a Božena. Český kníže okouzlen mladou a vnadnou pradlenkou Boženou se nechal strhnout svými pudy i touhou po dědici, jehož se od manželky nedočkal, a odvezl si ji jako kořist na své sídlo. Nakonec, co mladé děvě zbylo. Buď si byla vědoma výhod, které se jí mohly naskytnout, nebo se zkrátka podvolila vůli panstva. Z jejich svazku však vzešel silný mužský potomek, Břetislav.

A že to byl pořádný kus chlapa. Silný, drzý a vědom si svého postavení. Rovněž mu nechyběla určitá zpupnost, kterou projevoval vůči svému otci. Není tedy divu, že jej Oldřich na čas odklidil na Moravu, kde se měl rozverný mladík učit panovat. Nakonec, byl nadějí přemyslovského rodu, byť si nesl cejch levobočka.

Jak získat nevěstu

Když se jakžtakž podařilo dědice uklidnit, nastala zásadní otázka – s kým Břetislava oženit, aby Oldřich uspokojil nejen svoje politické ambice, ale i synovo libido? Jednoznačná volba padla na Jitku, dceru markraběte severní bavorské marky Jindřicha, pocházejícího z rodu Babenberků. Byl to skvělý politický tah, jejich území sousedilo s českým knížectvím a nově dobytou Moravou. Zkrátka ideální podmínky pro utvrzení vlády.

Nastal však nemalý problém, který na možný svazek vrhl mračna. Břetislav co do postavení Jitce nesahal ani po kotníky, jelikož pocházela z vysoce urozeného rodu. Vzhledem k okolnostem svého původu totiž nebyl považován za nezpochybnitelného legitimního dědice a v podstatě jí nebyl hoden, což získání nevěsty notně znesnadňovalo.

Překážky však existují, aby byly překonány. Břetislav se rád chopil výzvy a tento malý problém ho nezastavil v naplnění cíle. Když nevěstu nezískal oficiální cestou, musel se uchýlit k nekalejším praktikám. Sestavil proto družinu a vydal se do Schweinfurtského kláštera, kde Jitka bydlela, aby se vzdělávala a očekávala vhodnou nabídku k sňatku. Dívka se však řádných zásnub nedočkala, namísto toho byla násilně odvlečena a podrobena.

Dívku vysadil na koně a unesl

Příběh Břetislava a Jitky zaznamenal Kosmas ve své kronice. „Tedy Břetislav, z jinochů nejkrásnější a hrdina nejudatnější, slyše z mnohých vyprávění o neobyčejné kráse, ušlechtilosti a urozeném původu řečené dívky, nedovedl ovládnouti svého ducha a jal se v srdci přemýšleti, má-li se pokusiti unést ji mocí, či se o ni řádně ucházeti. Ale rozhodl se raději mužně jednati, než schýliti k pokorné prosbě šíji,“ uvádí kronikář. Svou verzi únosu představil i Dalimil ve stejnojmenné kronice. Dopustil se však mnoha faktických prohřešků, které na příběh nevrhají zrovna důvěryhodný pohled.

Rozhodně nelze mluvit o činu z lásky. Břetislav svou vyvolenou až do únosu nespatřil, pouze zaslechl fámy o její kráse. Únosem však vrhnul špatné světlo nejen na sebe, ale i nebohou Jitku. Taková dívka byla považována za zneuctěnou a jejího únosce zpravidla čekalo stíhání a trest ze strany její rodiny. K ničemu takovému však nedošlo. Předem připravený kalkul byl úspěšný a kdo ví, jestli o chystaném únosu nevěděla i druhá strana, jelikož po odvetě nebylo ani stopy. Podle některých pramenů měl být o chystaném činu zpraven Jitčin strýc.

Břetislavova družina však příliš dobře nedopadla. Zatímco mladík vysadil dívku na svého koně a uháněl s ní rychle pryč, jeho kumpáni zůstali v klášteře. Následky si tak vychutnali namísto svého pána. A že to nebylo nic hezkého. Podle Kosmase je potkal osud víc než neblahý. „Ostatní však jeho druhy, kteří o tom nic nevěděli a v stanech ještě zůstali, nepřátelé, udeřivše na ně, zajímali, jedněm oči vyloupali a nosy uřezali, jiným ruce a nohy uťali a jen kníže s několika málo muži a s unesenou pannou stěží unikl v noční temnotě,“ uvádí Kosmas v Kosmově kronice.

Láska, nebo nenávist?

Jak se však se situací srovnávala sama Jitka? Lze předpokládat, že manýry Břetislava nebyla nadšena, ba k němu dokonce cítila zpočátku i nenávist. Mladík, jímž nepochybně cloumal testosteron, ji využil jako prostředek pro vlastní cíle, a kdo ví, zdali si Jitky cenil jako manželky. Nakonec, můžeme si zachovat romantické iluze a věřit, že se Jitka do svého manžela po překonání prvotního šoku a negativních emocí zamilovala. Nebo to bylo naopak a o chystaném únosu věděla a pouze se smířila se svým údělem? To se patrně nedozvíme, nicméně jejich příběh patří k těm několika milostným, které česká historie skrývá.

Nelze ani zpochybnit přínos, jenž únos Jitky zajistil. Získáním tak žádané nevěsty Oldřich s Břetislavem dosáhli obrovského politického úspěchu. Jen díky jejímu původu se přemyslovský rod stal prestižním a zajistil Břetislavovi dobré postavení. Stejně tak zajistila pokračování rodu, jelikož svému muži povila pět silných synů – Spytihněva, Vratislava, Konráda, Jaromíra a Otu.

Autor: Pavla Krejčí – NašeTéma. Zdroje: Kniha – 100 příběhů lásky a nelásky v českých dějinách (Jindřich Francek, Havran 2014), Kniha –  Po stopách prvních Přemyslovců III. Správa a obrana země (1012-1055). Od Oldřicha po Břetislava I. (Michal Lutovský, Libri 2008), Bakalářská práce –  Břetislav a Jitka. Únos jako součást svatebního rituálu ve světle středověkých českých kronik (Petr Moc, Ústí nad Labem, 2020), Kosmova kronika.

Diskuze Vstoupit do diskuze
Reklama
Přidat na Seznam.cz
Zakládáme si na tom, aby NašeTéma.cz bylo místem bezpečné diskuze. Přidávání komentářů do diskuze je proto dostupné pouze s účtem na Seznam.cz.

Pokud jste v článku zaznamenali překlep, nesrovnalost či chybu, neváhejte nám, prosím, napsat na email: tym@nasetema.cz. Děkujeme!